Alžběta Bathoryová: Monstrum nebo oběť intrik?

Vydal jsem se do archivu ve slovenské Bytči, abych se přesvědčil o tom, jaké důkazy se ke kauze Alžběty Bathoryové dochovaly.

Soudní spis je bohužel v Budapešti, nicméně jsou k dispozici přepisy výpovědí jednotlivých svědků. V archivu v Bytči je dochovaná část korespondence, která na pochybnosti o vině Bathoryové vrhá nové světlo.

Cenným pramenem je list Juraje Turzy své manželce, Alžbětě Czoborové, který poslal 30. prosince 1610, tedy den po „přepadení“ zámku v Čachticích, kde přistihnul Alžbětu Bathoryovou přímo při činu. V dopise píše, že našel jednu dívku mrtvou, druhou při mučení a několik dalších připravených. Dále informuje, že Bathoryovou vezou na čachtický hrad. Dopis pokračuje informací, že společně s dopisem vedou vojáci pomocníky Bathoryové  Turzo dává i pokyn, aby je Czoborová umístila ve vězení a že až se vrátí, tak zjedná nápravu.

  Podle obhajovatelů Bathoryové to byl právě palatin Juraj Turzo, který namísto ochrany vdovy po svém nejlepším příteli zosnoval spiknutí, aby se zmocnil majetku nejbohatší uherské šlechtičny. Svou akci prý odstartoval 29. prosince 1610, když přepadl čachtické panství a údajně přistihl Bathoryovou při činu.

Jenže pokud by šlo Thurzovi o majetky Alžběty Bathoryové, pokusil by se je získat. Smyčka se kolem hraběnky začala stahovat už od března 1610, kdy začalo vyšetřování. Co se na jejích panstvích děje a co s ní bude, o tom dopředu věděli i členové její rodiny. Několik dní před zatčením Bathoryové píše Mikuláš Zrínský, zeť Alžběty Bathoryové, dopis palatinu Turzovi:

Podle rozhodnutí Vaší milosti jsem poslal své věrné sluhy s listem do Čachtic. To na čem jsme se s Vaší milostí spolu dohodli, aby paní Nadasdyová měla pokojné umístění na tom místě, aby se nám za ní na majetcích nestala nějaká újma aby se královská pokladna nenutila do toho, aby se celému rodu nemohlo stát, že by byl postihnutý tak vážnou věcí, jako je ztráta hlavy a majetku. Proto abychom tomu zamezili, shodli jsme se s vaší milosti, že takto tomu předejdeme. Z dobré vůle Vaší milosti tedy naši sluhové teď půjdou do Čachtic a uskuteční to.

Hlavní starost rodiny ještě před zatčením byl majetek a pověst. Plán Bathoryovou uklidit byl domluven tedy dopředu. Hlavním důvodem byl tlak krále na vyšetření celé záležitosti. A kdyby se vyšetřovalo poctivě, musela Bathoryová skončit na popravišti. Buď jako vražednice, nebo jako čarodějnice.

Před soudem skončili jen její pomocníci. Častá výtka obhajovatelů Alžběty Bathory poukazuje na přiznání získaná na mučidlech. Nechme stranou přiznání samotná a soustřeďme se na podrobnosti.

5. bod: Jakým mučením a způsobem dávala ubožačky zabíjet?

Ficko: Mučili je tak, že Anna Darvulia bydlící v Sárváru děvčatům otočila ruce vídeňským provazem a uvázala je vzadu. Bily je až do chvíle, kdy jim tělo popraskalo. A bily je do chodidel a dlaní do té chvíle, než v jednom kuse nenapočítaly do pěti set tyto chycené ženy. Mučení se učily od Darvulie. Bili do chvíle, dokud nezemřely. Dora nůžkami stříhala ruce té, která v Čachticích nezemřela.

Helena Jó: Sama bila děvčata, když paní přikázala. Ale nejvíc je mučila Darvulia, nechávala je stát ve studené vodě celou noc, celou noc je bila. Paní sama rozžhavila klíč a tak popálila ruku děvčete. I peníz tak připekly, když ho někdo našel a neodevzdal paní (…) I Szivasszi i Dvorský viděli, jak ona sama mučila děvčata, nechala je vysvlékat, tak stáli před ní. Dora nůžkami stříhala těla děvčat.

Oba vyslýchaní shodně uvedli drobnost, a sice že Dora Szentesová při mučení používala nůžky. Otázka je přitom k tomu nenaváděla. Pojďme si ukázat ještě jednu pozoruhodnou shodu, a sice v bodu 7., týkajícím se odklízení těl umučených.

7. bod: Kam pochovávali mrtvoly? A kdo byli ti, kteří se zbavovali mrtvol? Kam je pochovávali, jak se jich zbavovali?

Ficko: Tyto stařeny se zbavovaly a pochovávaly mrtvoly děvčat zde v Čachticích. On sám, svědek, po mohl pochovat čtyři. Dvě v Lešeticích, jednu v Keresturu a jednu v Sárváru. Ostatní byly pochovávané se zpěvem v Sárváru, v Keresturu i v Lešeticích. Paní, když už stařeny někoho zabily, je ještě obdarovala. Ona sama trhala děvčatům tváře, ale i všechno ostatní, píchala mezi nehty. Potom vyhodila nahé děvče na mráz, a tak je nechala polévat studenou vodou tyto děvčata. I sama je polévala. A tak zmrzlo to děvče a potom zemřelo. I zde, když byla v Bytči, když odešla, nechala stát u Predmieri po krk ve vodě a nechala polévat jedno děvče, které od ní u Ilavy uteklo, a znovu ji našli, potom zemřela v Čachticích.

Helena Jó: Neví, kam pochovali mrtvoly. Ale do jedné obilné jámy odnesli pět děvčat Dora a Katarína.

Dora Szentesová: Za jeden a půl týdne zemřelo v Čachticích pět děvčat, ty dala uložit do komory na kupu, a potom odjela do Sárváru. A Katarína je nechala donést do Obilné jámy lidmi z dvora. Tato svědkyně byla tehdy v Sárváru s paní. Ostatní, které nedokázala skrýt, veřejně dala pochovat kazatelům.

Katarína Benická: Dvě ze zabitých děvčat pochovali v Lešeticích, jak to přiznali předcházející. Ale potom těch pět děvčat o kterých ví Dora, že jak zemřely, protože byla s nimi. A ona je dala na kupu pod postel a dala na ně naházet koudel. A potom jim nosili každý den jídlo, jako kdyby tam žily, přestože už dávno zemřely. Potom paní odjela do Sárváru. A svědkyni nakázala, aby vyčistila podlahu pokoje a pochovala je. No, ona to neučinila, protože na to neměla sílu, a tak se tam ubohé mrtvoly zkazily. A celý zámek smrděl tak moc, že to bylo cítit i ven. Ale potom, když svědkyně nevěděla co dělat, z boží vůle pochovala všechny do obilné jámy se šičkou a jednou služkou, Barborou a Katušou, která byla s Dorou ve dne i v noci, dokud nezemřely. V noci je pochovaly.

Připusťme, že přiznání při tortuře není věrohodné. Detaily, které ale vyslýchaní uvedli, si mohli jen těžko vymyslet a domluvit se na nich. Neměli důvod. Když byli pomocníci popraveni a hlavní pachatelka uklizena, nastal čas děkování. Zeť Alžběty, Mikuláš Zrínský poděkoval palatinu Turzovi skutečně vřele:

I když se skutečně těžkým srdcem trpím, jak se to i patří, slyší co smutný a hanebný stav, do kterého se moje matka, paní Nadasdyová dostala, naproti tomu, když porovnám její strašné a hrozné činy s nynějším trestem od Tvé velkomožnosti, je vhodnější, když si vyberu ze dvou zel to menší. A tak co Tvá velkomožnost s ní udělala, bude k našemu dobru, na zachování naší cti a na zabránění budoucí hanby, než by se mělo stát to, co jeho Veličenstvo požaduje v kopii listu psané ho Tvé velkomožnosti. Bylo by potom lepší, pokud bychom raději živí zemřeli a stali se ničím spolu s jejími příbuznými a dětmi, než abychom měli co jenom i slyšet o potrestání jejich zřejmých, hrozných a otřesných katovských mučení. Ale Tvá velkomožnost jako náš opravdový milující příbuzný chtěla zamezit této hanbě, která se na nás mohla stát, vymyslela dobrý způsob, že bude držena navěky zavřená ve vězení a ne aby byla potrestána na potupu nás dětí a dobrého statečného manžela blahy paměti… Teď však prosím Tvou velkomožnost, aby se snažila jeho Veličenstvo odradit od jeho rozhodnutí udělit takový strašný trest a přesvědčit ho, ať se jeho Veličenstvo uspokojí s trestem, který jí dala Tvá velkomožnost.

Mikuláš Zrínský o vině a o činech své tchyně nepochyboval. A nepochyboval ani syn Alžběty, Pavel Nádasdy. I on poděkoval zachránci rodinného majetku, palatinu Juraji Thurzovi.

Co se týká jejích majetku, o to se my vůbec neobáváme, protože ten jsme si podle jejího rozhodnutí ještě před jejím chycení všichni tři převzali. Oproti tomu chceme spolu s příbuznými svými prosbami požádat jeho Veličenstvo, aby pro tvrdost zákona nezpůsobil celému našemu rodu pro mojí matku věčnou pohanu: Ale to jsme bez vědomí a rady Tvé velkomožnosti nechtěli (protože se to ani nesluší) udělat. Proto prosím Tvoji velkomožnost, jako svého pána a milovaného otce, aby o tomto napsal svůj názor, co bychom měli spolu se sestrami udělat, abychom Tvé velkomožnosti u jeho Veličenstva nějakou žádostí nepoškodili, protože z listu Tvé velkomožnosti (který držím v tajnosti) jsme pochopili dobrou vůli. Očekávám příznivou odpověď od Tvé velkomožnosti jako od svého milovaného otce a pána.

Tak tedy list v tajnosti. Jediné, co se řešilo, byly majetky a rodinná hanba. Pokud by byla Alžběta Bathoryová nevinná, řešily by se majetky a rodinná hanba? Troufám si tvrdit, že rozhodně ne. Řešilo by se nespravedlivé věznění.

Jak tedy Bathoryová skončila? V bytčanském archivu se dochoval dopis palatinova syna, Stanislava Turza?

O smrti Nadasdyové vím, že je Tvé velkomožnosti známa, jakou nečekanou smrtí odešla z tohoto světa. Večer řekla strážnému: Podívej, říká, jak je moje ruka studená. A strážný zase řekl, že to nic není, paní moje. Jen si lehni. Ona si odešla lehnout a polštář, který obyčejně měla pod hlavou, si dala pod nohy a tak si na něj lehla a té noci zemřela. Tak jí potom ráno našli mrtvou. Ale říkají, že se velmi modlila a zpívala krásné písně na chválu Boha. O pohřbu ještě nemáme žádné zprávy.

Dochované materiály ale říkají mnohem víc. O tom, jak své věznění brala, jak brala svou vinu, koho vinila za své uvěznění i jak se chtěla z vězení dostat. Pokračování příště.

Foto: Státní archiv v Žilině se sídlem v Bytči.


Comments are closed.