Bohučovický poltergeist 3 – Soudruzi a psychiatrie

O případ bohučovického poltergeista se po několika týdnech od začátku jeho řádění začal zajímat vládnoucí režim. Způsob, kterým se s neznámým fenoménem vyrovnal, je ovšem skutečně bizarní.

Přestože několikrát padla výzva k serioznímu zkoumání neznámého jevu odborníky z Akademie věd, přijeli příslušníci SNB, tedy Sboru národní bezpečnosti, a zaměřili se na toho nejslabšího: Na jedenáctiletého Tomáše.

Výpověď vyšetřujícího příslušníka:

My jsme dedukovali asi tak: Vycházeli jsme z toho, že pokud by tam někdo něco takového dělal a předpokládali jsme, že tedy zázraky se nedějí až takové, tak jsme předpokládali, že by ten někdo měl být u všech (událostí), anebo by jich muselo být víc tedy, no. A vycházelo nám to tak, že ten vnuk byl u všech těch případů, takže logicky by to mohl být on.

My jsme neměli jinou možnost, jakým způsobem ho tedy vyslýchat. Nemohli jsme ho nějak nutit nebo na tom oddělení byla to taková spíš proto… byl to malý chlapec, takže jsme se snažili to udělat s orgány péče o děti a s lékařským personálem apod. Vyslýchali jsme ho potom, když už nám volali z té Olomouce, že ten chlapec si tam začal posílat nějaká psaníčka čili vyloženě trošku fantazíroval, no a navíc se jim spontánně doznal, jakým způsobem to dělal a co dělal.

Nejsem si vědom toho, že by tam bylo něco v nepořádku. Zaprvé jsme k tomu museli mít souhlas prokurátora, byl tam dokonce orgán oddělení péče o děti a mládež, takže bylo to všechno prováděno v souladu s tehdejšími předpisy.

Čistě věcný postup SNB vyústil v pozorování na psychiatrii. Co na tom, že tehdejší trestní řád umožňoval pozorování pouze u obviněného, tady se na předpisy nehledělo. Tomáše Smolku odvezli nejprve na psychiatrické oddělení v Opavě. Tamější primář MUDr. Hřebíček potom doporučil chlapcovo přijetí na psychiatrické oddělení nemocnice v Olomouci. Na začátku doporučení to vypadá, že psychiatr přistoupil na výsledky zkoumání tehdejší psychoenergetické laboratoře.

Úryvek z doporučení k přijetí:

V bydlišti jmenovaného v domku, kde chlapec bydlí, se v poslední době díly nevysvětlitelné věci (přemisťování předmětů bez zásahu lidské ruky, samovolné otvírání skříní, poletování předmětů volně ve vzduchu a pod.). Byli přivolaní experti z oblasti psychotroniky, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že jde o působení psychotronické energie a „dodavatelem psychotronické energie“ je výše jmenovaný chlapec.

Psychotronici ovšem stanovili jako osobu, která poltergeista aktivovala, Tomášovu matku, kvůli jejímu komplikovanému vztahu k dědečkovi. Proč lékař osobu zaměnil? Závěr doporučení možná naznačuje.

Závěr doporučení k přijetí:

Vzhledem k výše uvedenému, to jest zejména podezření, že chlapec je pachatelem výše uvedených požárů, čímž ohrožuje své okolí a podezření, že požáry páchá v důsledku duševní poruchy, což je možné zjistit jen pozorováním v psychiatrickém zařízení, a s ohledem na to, že situace v rodinném domku, kde pacient bydlí je značně stresující a to jak s ohledem na to, že pro vypracování znaleckého posudku je nutná hospitalizace a vzdálení pacienta ze stresujícího prostředí, je přijetí pacienta k hospitalizací na psychiatrické klinice v Olomouci nutné, i bez případného souhlasu rodičů.

A další porušení předpisů. Souhlas rodičů byl totiž tehdy k hospitalizaci nutný. Ne ovšem u doktora Hřebíčka. Nic na Tomášově duševním stavu navíc nenašel. A v podobném duchu je i chorobopis z psychiatrické kliniky FN Olomouc, jehož část povolil Tomáš Smolka zveřejnit.

Úryvek z chorobopisu:

Nynější onemocnění: Myslí si, že je tady proto, že prošel magnetickým polem. Aspoň to říkali experti z Prahy, že pravděpodobně vstoupil do magnetického pole. Uvádí, že byl před Vánocemi nemocný, ležel nahoře v pokoji. Děda ho najednou zavolal dolů, aby se šel podívat, jak se posunují skříně. Viděl už ze dveří, že skříně v té době pokoji jsou odsunuté od zdi a tvrdí, že dokonce sám na vlastní oči viděl, jak se posunul malý prádelník od zdi do středu místnosti. V té době jsi celá rodina myslela, že to bylo vlivem nějakého zemětřesení. Děda byl údajně vyděšený, nevěděl, co se děje. Také spadu stolek a židle, spadla sklenice od sodovky, spadl květináči. Takových divných věcí se dělo více. (…) V pondělí 6.1.86. chystal se ráno do školy a najednou slyšel, že u dědy dole něco bouchá. Šel se podívat a viděl, že spadl květináč ze stolu, pak spadla váza na zem a rozbila se. Pak zjistili, že se rozbilo sklo v kuchyni, vypadla celá tabule skla. Pak najednou zjistili, že začalo na několika místech hořet – třeba ubrousky ve skříní, pak záclony, Divan. Experti jim vysvětlili, že to mohl způsobit nahromaděný podzemní plyn. Sám popírá, že by něco zapálil! Od té doby se už doma nic nestalo. Sám si to vysvětluje statickou elektřinou, na jiné „zajímavější“ vysvětlení nevěří…

Skoro se chce žasnout nad tím, jak chladnou hlavu si uprostřed řádění podivných jevů Tomáš zachoval. Soudruzi ovšem potřebovali viníka. V Tomášovi měli nejslabší článek, a tak, bez ohledu na to, že jedenáctiletý chlapec těžko pohne těžkou dubovou skříní a bez použití autogenu nespálí dubový stůl, vynutili z něj přiznání pod pohrůžkou, že si ho na psychiatrii nechají na další vyšetření.

Minulý díl s podrobnými výpověďmi svědků najdete zde.

Příště se podíváme na pozdější obhajobu aktérů Tomášova zavření na psychiatrii a na pohled psychotroniků.


Comments are closed.