Bohučovický poltergeist 4 – Rozkaz KSČ: Vyřešit za každou cenu

O případ bohučovického poltergeista se komunistická moc několik týdnů nezajímala. Jenže potom se začali mocní obávat, aby se z Bohučovic nestalo poutní místo a nařídili záležitost „vyšetřit.“

V lednu 1986 se podivné jevy dostaly „na stůl“ krajského výboru KSČ v Ostravě. Týmu publicisty Jiřího Podzimka se v roce 1999 podařilo najít tehdejšího okresního ideologického tajemníka z Opavy Zoltána Slažanského. Rozhovor s ním vnesl částečné světlo do reakce vládnoucího režimu.

Slažanský: Dospěl jsem k názoru že eventuelně něco jsem znal z literatury, že by se mohlo jednat o nějaké parapsychologické jevy, jmenovitě tedy telekinezi.

otázka: Nebylo to kvůli kříži a kvůli tomu že strana se obávala, že se tam stal zázrak?

Slažanský: Ne, dokonce se nejevil ani zájem. Jak jsem informoval tehdy naše vedení, tak nejevili o to zájem.

otázka: Soudruh Mamula měl tehdy prohlásit že si nenechal strašit ve Slezsku před sjezdem strany.

Slažanský: To je možné, ale já jsem s tím nemluvil. S Mamulou ne.

otázka: Myslíte že o něm věděl?

Slažanský: Asi že ano, protože v tom hlášení to bylo.

otázka: Takže strana neměla zájem, na tom, aby se to tehdy vyšetřilo.

Slažanský: Ano, ale až později.

otázka: Zajímalo vás jak to dopadlo?

Slažanský: Zajímalo tak protože ta skupinka se scházela u mě celkem myslím asi třikrát. No a…

otázka: Jaká skupinka?

Slažanský: No, těch expertů z Prahy.

otázka: Pak vyšel článek poměrně štvavě je zaměřený proti té rodině a tomu chlapci a pamětníci tvrdí, že to přišlo snad z vašeho výboru, tam ten článek.

Slažanský: To se mi nezdá.

otázka: Přísahat byste na to nemohl?

Slažanský: Nemohl ale nezdá se mi to. Já znám ty mechanismy jak to fungovalo a tohle se mi nezdá prostě.

otázka: A tohle nebyla běžná praxe?

Slažanský: No nebyla rozhodně.

Je třeba doplnit, že tehdejší severomoravský kraj byl tak trochu státem ve státě. Krajský tajemník Miroslav Mamula byl tak trochu neomezeným vládcem kraje. Jeho moc sahala tak daleko, že dokonce nařídil pracujícím v kraji pracovní soboty, kterým se začalo říkat „mamulovky.“

Veřejná bezpečnost tedy dostala pokyn záležitost za každou cenu racionálně vysvětlit. Jednoho ze členů tehdejšího vyšetřovacího týmu vyzpovídal rovněž Jiří Podzimek.

My jsme dedukovali asi tak: Vycházeli jsme z toho, že pokud by tam někdo něco takového dělal a předpokládali jsme, že tedy zázraky se nedějí až takové, tak jsme předpokládali, že by ten někdo měl být u všech (událostí), anebo by jich muselo být víc tedy, no. A vycházelo nám to tak, že ten vnuk byl u všech těch případů, takže logicky by to mohl být on.

My jsme neměli jinou možnost, jakým způsobem ho tedy vyslýchat. Nemohli jsme ho nějak nutit nebo na tom oddělení byla to taková spíš proto… byl to malý chlapec, takže jsme se snažili to udělat s orgány péče o děti a s lékařským personálem apod. Vyslýchali jsme ho potom, když už nám volali z té Olomouce, že ten chlapec si tam začal posílat nějaká psaníčka čili vyloženě trošku fantazíroval, no a navíc se jim spontánně doznal, jakým způsobem to dělal a co dělal.

Nejsem si vědom toho, že by tam bylo něco v nepořádku. Zaprvé jsme k tomu museli mít souhlas prokurátora, byl tam dokonce orgán oddělení péče o děti a mládež, takže bylo to všechno prováděno v souladu s tehdejšími předpisy.

Vše ale v souladu s tehdejšími předpisy nebylo. Tehdejší předpisy neumožňovaly psychiatrické pozorování svědků, pouze obviněných. A už vůbec ne hospitalizaci bez souhlasu rodičů. Tu si, jak se mi svěřil Tomáš Smolka, vyšetřovatelé na rodičích nakonec vynutili. Velmi zajímavě vylíčila tehdejší události ošetřující lékařka na olomoucké psychiatrii Růžena Cupalová.

Chlapec byl nejprve vyšetřený krajským psychiatrem šéfem psychiatrické léčebny v Opavě doktorem Hřebíčkem, ale nenašel na chlapci nic, žádné psychické poruchy. Z kraje, už nevím, zda to byl krajský výbor strany nebo krajský národní výbor, trvali na tom, že chlapec musí být pozorován. Ředitel léčebny mně řekl, že ho nemůže přijmout bez souhlasu rodičů.

Potom pan Smolka a mám dojem, že i někdo z té kriminálky a Tomáše přivezli na kliniku. Chlapec byl u nás na klinice od pondělí do pátku. Jsem přesvědčena, že nakonec ten pobyt u nás chlapci prospěl. On byl takové tenzi, že po vizitě za mnou přišel a přiznal se, že si to všechno vymyslel.

Tomáš se mi osobně přiznal, že ty předměty házel, to byl tác, váza a tak dále. V dalších dnech se skutečně něco dělo a bylo to podle mého názoru zemětřesení, aspoň jak se psalo v novinách, byly tehdy zemětřesné roje. Z kliniky potom odcházel vyrovnaný, jenom měl strach, aby se dědeček nedozvěděl, že to dělal on.

Vraťme se ještě k soudruhem Slažanským zmiňovaném výzkumu expertů z Prahy. Do Bohučovic několikrát vyjel tým pracovníků psychoenergetické laboratoře a nabízel vysvětlení. Do oficiálních závěrů se ale nedostalo. Hypotézu psychoenergetiků a další případy probereme v dalším pokračování.

Minulý díl seriálu o podivných událostech najdete zde.


Comments are closed.