Český Tunguzský meteorit – Odranecká záhada

O tunguzské záhadě u nás slyšel úplně každý. Přesně před 400 lety se ale nad našimi hlavami odehrála daleko zamotanější událost, opředená kramářskými písněmi a neuvěřitelnými pověstmi.

V Národním muzeu uchovávají titulní stranu tisku „Calendarium perpetuum oeconomicum,“ vydaného v roce 1619 u Adama Graudence v Litomyšli. „Stálý hospodářský kalendář“ byl v té době něco jako předchůdce denního tisku.

Novina pravdivá o velikém a hrozném zázraku, kterýž se stal v dědině Wodranci nedaleko Nového Města, na gruntech urozeného pána, pana Wilíma Dubského z Třebomyslic, na Novém Městě, Dačicích a Řeckovicích, léta 1619. V auterý před Svatým Vítem, to jest 11. dne června. Kterýžto zázrak že se vskutku pravdivě stal s bedlivostí vyhledáno a vyptáváno jest. Od slovutného muže pana Šebestiána Antonína Želechovského z Želechova, auředníka téhož panství a měštína Nového Města a slovo od slova vspis uvedený a k vytisknutí daný.

Léta tohoto 1619, v auterý před svatým Vítem ve vsi Wodranci, nedaleko Nového Města, v markrabství moravském, okolo nešporní hodiny, spatřín jest veliký a hrozný div na obloze nebeské, od mnohých lidí, tu blízských i vzdálených, a to takový: Předně, ukázalo se neveliké mračno jako stůl a nebo mlejnské kolo, a v tom od některých ostřejšího zraku vidino divné přemýtání, a jako vespolek se potýkání. Jiným zdálo se viděti nejprve jako ňáká vrata, a v nich veliký erb, s literami psanými, kdoby uměl čísti, a to spatřil, byl by mohl přečísti, to zmizelo, a zase se zdálo krvavé kolo, a z toho kola vyšili tři krvaví kříži, sebou se jakoby šermoval potýkali, až zmizeli, Jiní pak kteří na horách byli na ten obláček patřili, viděli odtud dejm vycházeti, a jako střílení vojska velikého proti vojsku jinému, jiní slyšeli také jako lermo bubnování. Lid na polích zůstávající děsil se, až k zemi přepadal: někteří i k vojnám se měli, bojíce se aby jich tu ruka rozhněvaného Pána Boha nepostihla.

Dobytek na polích a horách se pasoucí od toho bouchání se lekal, jakoby se poklesoval, ač nerozumný. Avšak o takových hrozných skutcích Božích citedlnost mající a hněv Stvořitele svého poznávající, vzhůru k nebi hlavy zdvíhaje hleděl: Tím způsobem i koni, kde na polích orali anebo na nich jeli, s uleknutím jako by klesali k zemi připadali: nebo takový hrozný jekot a hluk se stal, jakoby z největšího děla třikráte udeřeno bylo, odkudž tři kusy kovu nějakého, převelice divného (an se ještě rozuměti nemůže, jaký jest) vyletělo: Ten takový kov, když od střely všemohoucího Boha vypuštěn byl, s velikým dolů hlučením letěl jsouce rozpálený jako ňáká ohnivá pochodně: A zvuk vydával jako bývá, když se přestane velkými zvony zvoniti, tak že lidé na polích při pracech zůstávajíce tak ten zvuk a jekot slyšeli, jako by se dál kolem jejich uší. Potom takový kov ve tři místa padl, jeden v řečené vsi Wodranci a druhý za touž vsí za Humny, kteréžto kovy letící když spatřili, pastevci Pavla Voráka a pastevec druhý Václava Pekárka a znamenavše místo, kde padli, konšelům a sousedům oznámili, kteříž nemeškali v těch místech hledati a to s velikou prací, neboť k těm kusům přístupu nebylo, že země od téhož kovu znamenitě rozpálena byla, tak že se od toho někteří na ruce popálili, až po tom jeden kus sochorem vyvážiti musili, nebo v zemi na pět čtvrtí lokte dlouhého kovářského zhloubí byl (pozn.: cca 1 m).

Druhého kusu též dostali, kterýž tak hluboko nebyl a váží dvě libry a čtvrt, však jednostejný materie. Třetí kus ještě se najíti nemůže, kterýž v tom hřmotu do lesa upadl. Kteřížto kusové za Jeho milosti Panem Vilémem Dubským na Novém Městě zůstávají a mnozí s velikým podivením přicházejíce na ně patří. Více na gruntech téhož Pana Viléma Dubského, při městysi Jimravově, prach ručniční u některých dědin aneb vesnic s nebe pršel, kterýž mnozí páni stavu panského i rytířského i obecný lid ten prach jsou prubovali. Odkudž, zakončuje zápisce, můžeme souditi, jak hrozné střely užívati ráčí Pán Bůh a má i chová je jak proti pohanům, tak i neupřímným i nevěrným křesťanům.“

Nejprve tedy oblak, později cosi kulatého, co připomínalo mlýnské kolo a bylo na tom cosi, co vypadalo jako litery. Potom onen objekt patrně explodoval a tři objekty, vypadající jako kříže, nějakým způsobem manévrovaly po obloze až zmizely.

Až na několik detailů to vypadá jako dokonalý dobový popis explodujícího meteoritu. Kosmické těleso vstoupí do atmosféry, prudce se zahřeje, začne svítit, exploduje a vytvoří oblak. Jeho největší části pokračují v letu, postupně se zchladí, přestanou zářit a dopadnou na zem.

Jenže událost provází hned několik podezřelých okolností. První jsou ony podivné litery. Nikdo na poli tehdy neuměl číst, a tak nepodal svědectví, co za litery to bylo. Druhou podezřelou okolností je jakési podivné potýkání. Objekty na obloze podle svědků manévrovaly. Třetí zvláštní okolností je fakt, že prach, který se snesl na Jimramov, byl hořlavý. Obrovské teploty při průchodu atmosférou nemohl hořlavý materiál přečkat.

Další podivnou okolností je záhadné ztracení obou nalezených kusů, ale i nenalezení kusu největšího. Ten musel udělat největší kráter. Že by doletěl jinam, dál? A když k tomu doplníme, že podle pověstí v nedalekém Žďáru nad Sázavou se v tamějším klášteře objevil mezi mnichy jakýsi záhadný anděl, bytost z nebes o neobyčejné velikosti, která poté pomáhala bránit klášter před útoky za třicetileté války.

Přesně sto let po této události na nenápadném kopci kousek od kláštera postavili kostel sv. Jana Nepomuckého, přestože ještě nebyl svatý. Kostel má ukrývat tajemný zdroj boží síly. Je pod kostelem pochována podivná bytost, anebo třetí část podivného objektu? Některé stopy vedou k překvapivým zjištěním.

Pokračování v příštím díle.


Comments are closed.