Harry Jelínek: Odhalení osudu největšího podvodníka

Harryho Jelínka známe jako synka z dobré vlašimské rodiny, který se ale svým rodičům poněkud vymknul z rukou.

Stal se z něj obchodník s kradenými a padělanými uměleckými díly, podvodník, který důvěřivému Američanovi prodal Karlštejn, za války spolupracovník nacistické tajné služby Sicherheitsdienst, který na konci války uprchl a zavřela se nad ním voda.

Archiv bezpečnostních složek ovšem obsahuje spis, který dokládá poválečné osudy známého podvodníka. Na jedné straně šmelinář, pašerák a tajný agent, který se dokonce vrátil do Československa. Ale také uznávaný malíř a vážený občan.

Kvůli Harryho spolupráci s SD a s Gestapem je v listopadu 1945 požádána spojenecká vyšetřovací komise pro válečné zločiny o jeho vydání. Československé orgány Harryho podezírají, že pracuje pro americkou CIC a dochází tajně na československé území, kde má provádět špionáž. Harryho přítomnost na našem území se ale nepodaří prokázat.

10. října 1945 se dozvídá Ministerstvo národní obrany, že „Harry Jelínek, šéfredaktor z Prahy, je spolupracovníkem tábora Deggendorf, který je sběrným táborem uprchlíků v Německu. Podává zprávy o poměrech v Praze, dělá také tlumočníka a jedná s přicházejícími Čechy.“

Orgány ministerstva vnitra se několik let jen dohadují, kde Harry Jelínek je a co dělá. Přesnější informace získávají až v roce 1952. Potvrzuje to později vypracovaný výpis poznatků.

Citace z operativně-pátracího svazku:

Jeho teta Marie Jandová, manželka dentisty OÚNZ, je v písemném styku se svojí uprchlou dcerou Stanislavou, která se nachází v NSR. Tato ve svém dopise v roce 1952 psala, že se v Německu potkala s Harry Jelínkem a dále s bývalým kancléřem prezidentské kanceláře Dr. Beneše – Smutným, který pochází též z Vlašimi.

Harry o sobě dává vědět i v samotném Československu. V únoru roku 1956 přichází na vlašimskou faru latinsky psaný dopis, ve kterém se farář Kleis ze Schongau v Horním Bavorsku ptá, zda je Harry Jelínek již ženat. Harry se tedy rozhodl znovu oženit. Jak se ukazuje později při výslechu muže, který se s Harrym v západním Německu setkal, Harry se oženil opět velmi výhodně. Vzal si dceru majitele největšího hotelu na náměstí v Schongau a je z něj na začátku padesátých letech hoteliér. Harrymu je hoteliérský život evidentně málo a potřebuje trochu adrenalinu. Svědčí o tom jeho malér v Polsku, který proniknul i na stránky našeho tisku. Deník Svobodné Slovo přináší 17. listopadu 1957 drobnou, nicméně mnohoříkající, zprávu.

Tak tedy Harry Jelínek získal i rakouské občanství a znovu se dal do mezinárodního obchodování. K uměleckým dílům přibral i hodinky. Mimo jiné se stal i spolumajitelem továrny na pletací stroje. 3. ledna 1957 posílá československé ministerstvo vnitra žádost polské straně o Harryho vydání, případně o umožnění jeho výslechu českými vyšetřovateli ve Varšavě, a pokud nebude možné ani to, tak aspoň provedení výslechu polskými vyšetřovateli podle zaslaných instrukcí.

Reakce polské strany se v dochovaném spisu nenachází. Nenachází se v něm ani informace o tom, jak Harryho proces ve Varšavě dopadl. Harry pravděpodobně opět upláchl.

Čím víc orgány ministerstva vnitra po Harrym Jelínkovy pátraly, tím překvapivější je zápis ze 24. května 1960. Náčelník 3. odboru Ministerstva informuje okresní oddělení v Benešově, že o vstupní vízum do Československa požádal americký občan Harry Jelinek, narozený 14. října 1907 v Newarku. Jmenovaný chce přijet na tři dny 17. července 1960.

Jméno sedí, datum narození sedí, jiný je pouze rok narození a místo narození, ovšem. Trochu moc náhod najednou. Ve spisu se kopie dotazníku pro turistickou cestu nedochovala. Nijak nepopsaná fotografie na zvláštním listu ve spisu je.

Harry Jelinek vízum dostane a StB ho při návštěvě sleduje. Plánuje se i jeho zadržení. Jenže namísto protokolu o výslechu je ve svazku záznam z 10. října 1960.

Citace z operativně-pátracího svazku:

Bylo provedeno sledování jmenovaného s tím, že dojde k zatčení, neb na jmenovaného nachází se poznatky, že se jedná o válečného zločince. K zatčení Jelínka nedošlo, neb dle porady s prokurátorem nejsou na jmenovaného dokumenty, že by někomu jeho udáním způsobil smrt. Byl pak orgány PS zase propuštěn zpět do zahraničí.

Harry Jelínek je v očích StB najednou nevinný? Nikomu nezpůsobil smrt? Na konci května 1945 vypověděl inspektor finanční stráže Malkovský, že Harry Jelínek tvrdil, že je příbuzným Reinharda Heydricha. Dále potvrdil, že po jedné z návštěv Jelínka na gestapu byl zatčen jeho známý Dr. Pokorný, který se už z vězení nevrátil. Jeho další obětí měl být manžel Libuše Svatkové Vavřinec, odsouzený později k vězení, kde zemřel.

V žádosti o vydání, adresované v listopadu 1945 spojeneckým úřadům ve Wiesbadenu, se jasně uvádí, že „v době okupace byl Jelínek udavačem českých novinářů a jiných osob české národnosti, které byly na základě jeho udání posláni do koncentračních táborů a mnozí byli i popraveni. K udávání se ostatně hlásil sám Jelínek ve svém životopise z roku 1944.

Úryvek z Harryho původně německého životopisu:

Janačová je dcerou ruského legionáře a Rusky. Narodila se někde v Mandžusku nebo v Číně na zpáteční cestě legionářů jako dcera legií. Je na to velmi pyšná. Dal jsem tuto Janačovou z politických důvodů pozorovat a zjistil jsem, že to s ní není politicky v pořádku. Moje spolupracovnice zjistila, že Janačová se svým milencem měli prsty v podezřelém obchodu, v němž šlo o velké množství černého zboží.

Pátrací spis končí závěrem: „V daném případě se jednalo asi o čistě náhodnou podobnost jmen a fotogenickou vizáž.“ Dodejme jen, že Harryho na fotografii poznali tři lidé. Proč Státní bezpečnost tak najednou přestala chtít Harryho potrestat tak najednou? Na čem se dohodli?

Harry Jelínek dožil svůj život v Itálii. V posledních letech života se věnoval malování obrazů a jak to vypadá z rešerše, byl v tom, zdá se, docela úspěšný. Na stránkách jedné milánské galerie se o Harrym píše, že: „Uspořádal několik samostatných výstav a účastnil se skupinových výstav v Itálii a ve velkých evropských městech. Získal prestižní ocenění a vyznamenání, mimo jiné Cenu Europa v Campidoglio v Římě, Mezinárodní evropskou cenu v roce 1975 v Londýně a mnoho dalších. Jeho díla se nacházejí ve veřejných i soukromých sbírkách. Harry Jelinek pokračuje v romantické revoluci a je jedním z dnešních nejživějších umělců.“

Úryvek z jedné z kapitol knihy Přísně tajné skandály, k dispozici v knihkupectvích v papírové formě i jako e-kniha.


Comments are closed.