Jaslovské Bohunice – Největší úložiště jaderného odpadu v Evropě

Elektrárna A-1. Foto: autor.

Nedbalostní úniky radiace i úmyslné vypouštění vysoce aktivního odpadu. Spalování jaderného odpadu pod širým nebem, kontaminace spodních vod. Je to všechno?

V předcházejících dílech /první je tady, druhý je zde a tady je třetí/ jsme rozebrali smutnou kapitolu první československé jaderné elektrárny a jejího vyřazování.

V nově odtajněných dokumentech jsme se dostali na podzim roku 1989. Co následovalo? Nic. Po listopadové revoluci aktivní spis od Státní bezpečnosti nikdo nepřevzal. Vyšetřování neskončilo, ono přestalo. Co se dělo v elektrárně dál, k tomu už není možné se oficiálně dostat. Můžeme se pokusit věřit tomu, že se sametovou revolucí se ze socialistického nepořádku stal demokratický vyřazovací proces.

Nemám jediný důvod věřit tomu, že se sametovou revolucí všichni prozřeli, pátral jsem proto dál. Od Javysu /Jadrová vyraďovacia spoločnosť/ se už nic nedozvím. Nicméně se mi podařilo najít bývalého bohunického starostu, který na elektrárně pracoval a který se v minulosti zasazoval o to, aby se některé postupy změnily. Až od něj jsem se dozvěděl, že vyřazená elektrárna je pro okolí živější téma, než se může na první pohled zdát.

Reaktorová hala. Foto: atominfo.cz.

Vyjádření bývalého starosty:

Osobně jsem k tomu období velmi kritický a jsem přesvědčený o tom, že vše zmíněné ve spisu je pravda. Věci se utajovaly a veřejnost měla být klidná že se nic neděje. Právě to umožňovalo jisté části vedení a části personálu bez zpracovaných programů na vyřazování začalo demontovat hlava nehlava. Pamatuji si, že když jsem dělal asistenta náměstkovi, že jsme nemohli sehnat dokumentaci od  jednotlivých zařízení. Demontovalo co se dalo v té době použít, ohrožovalo to dokonce  provozní systémy které ještě byly ještě třeba, hlavně kontrolní a nějaké regulační systémy.

Jediné dekontaminační zařízení nemělo potřebný výkon, a tak se často vypouštělo do Manivieru. V jeho toku dodnes zůstala kontaminace, dokonce alfanuklidy, které unikly a jsou měřitelné. V roce 1991 jsem jako starosta vyslechl slib, že vše bude odvezeno a zlikvidováno. Dosud nebyl zcela naplněn. Všechny zátěže dodnes celou lokalitu  nebezpečně ohrožují. Obavu mám i ze samotného reaktoru a z částí paliva, které z něj dosud nemohly být odvezeny.

Podle Petera Ryšky jsou Jaslovské Bohunice největším úložištěm jaderného odpadu a jedním z důvodů jejich utajení jsou právě informace, které by začaly místní obyvatele trápit, pokud by se je dozvěděli. Zatímco do Černobylu dnes mohou vstoupit turisté a pohybovat se po vyřazované elektrárně mezi místními zaměstnanci, s ohledem na sílu kontaminace jednotlivých míst, tři kilometry před havarovanou elektrárnou A-1 je u silnice cedule s vyznačeným zákazem fotografování a natáčení.

Zodpovědná slovenská místa se tváří, že je vše v nejlepším pořádku. Máme jim prý věřit. Ale dá se věřit někomu, kdo úzkostlivě trvá na tom, že se nikde nebude nic publikovat. Nemá mít veřejnost naopak podrobné informace o tom, co se v tajném komplexu právě děje, že se skutečně likviduje a že onen slíbený stav „zelená louka“ se skutečně přibližuje. Jak do toho zapadá nenápadná žádost Javysu o navýšení roční kapacity spalovaného jaderného odpadu a výstavba nové spalovny? Stane se z Jaslovských Bohunic, hned za našimi hranicemi, skutečně největší jaderné odpadiště Evropy a největší spalovna, kde se bude likvidovat odpad i ze zahraničí?

Autor: Jaroslav Mareš

Reportáž /zpoza/ elektrárny odvysílal pořad Záhady Josefa Klímy na TV Seznam:


Comments are closed.