Kdo vyvraždil všechny svědky smrti Jana Masaryka?

Smrt Jana Masaryka byla pouhou špičkou ledovce. Při podezřelých sebevraždách, jasných vraždách a  na popravištích ve vykonstruovaných procesech zemřelo víc než dvacet lidí, kteří znali pravdu.

Na podivné případy mě upozornil Ondřej Krotil a začali jsme společně pátrat. Nad každým z nich lze mávnout rukou, že to  nemuselo souviset. Lze ale takto mávnout rukou nad shodou dvaadvaceti náhod?

Ve středu 10. března 1948 se po únorovém převratu měla v parlamentu představit nová Gottwaldova vláda. Na nějaký čas v ní měl ještě vzbuzovat zdání demokracie populární Jan Masaryk. Krátce po poledni československý rozhlas vysílá zprávu, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu skokem z okna.

Podle nejčastěji zmiňované varianty se na tajném jednání špiček bezpečnostních složek a vedení KSČ rozhodlo, že u Masaryka bude provedena prohlídka za účelem získání kompromitujících materiálů, aby bylo možné Masaryka vydírat. Další hypotéza tvrdí, že skutečným cílem bylo vyslat k Masarykovi partyzánské komando, které ho mělo přesvědčit, že mu hrozí nebezpečí a je třeba utéct do zahraničí. Na hranicích měl být zatčen státní bezpečností a kompromitován tímto způsobem. Stejnou akci ostatně provedla státní bezpečnost v případě Masarykova nástupce Vlado Clementise. Noční akce ale podle všeho nedopadla jak měla a skončila tragicky.

Účastníky schůzky Rudolfa Slánského měli být na schůzce vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ Bedřich Geminder, za vedení StB Osvald Závodský, Jindřich Veselý a Bedřich Pokorný. Rudolf Slánský byl popraven 3. prosince 1952 po vykonstruovaném procesu. Společně s ním byl popraven i vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ Bedřich Geminder. Tehdejší člen evidenčního odboru ÚV KSČ a pozdější velitel StB Osvald Závodský byl popraven po samostatném procesu v březnu 1954. Jindřich Veselý spáchal sebevraždu 20. března 1968 skokem z okna. Bedřich Pokorný zemřel o pět dní později. Oběsil se a podřezal najednou. Oficiálně to byla opět sebevražda.

Nyní účastníci akce samotné: Údajný velitel akce Augustin Schramm byl zastřelen 27. května 1948 po konfliktu s vedoucím zpravodajského oddělení hlavního štábu Ministerstva národní obrany Bedřichem Reicinem na popud buď Reicina, anebo Osvalda Závodského. Bedřich Reicin byl popraven společně s Rudolfem Slánským v prosinci 1952. Augustina Schramma měl zastřelit další partyzán, Miloslav Choc. Spolu s ním měl Schramma odstranit jistý podporučík Mikuláš či Mikulášek, později nalezený mrtvý ve výtahové šachtě. V roce 1968 vypověděl vysoký úředník odboru politického zpravodajství ministra vnitra Alfréd Hořice, že v pozadí stála trojice mocných Bedřich Reicin – Augustin Schramm – Karel Šváb. Karel Šváb byl popraven 3. prosince 1952 společně s Reicinem a Slánským.

Třetí údajný člen komanda, Josef Vávra-Stařík, utekl po Masarykově smrti za hranice. V roce 1950 byl vylákán do sovětské okupační zóny ve Vídni, unesen do Československa a popraven 25. srpna 1953. Utekl i poslední člen komanda, Vilém Krajčírovič. Díky změně identity žil dále ve Spojených státech a šťastně se dožil výbuchu plynu ve svém domě v roce 1994. Nešťastná shoda náhod nastala, když byla jeho identita odhalena, on potvrdil ochotu svědčit a chystali se za ním vyšetřovatelé ÚDV.

Pokud se někdo rozhodnul odstranit všechny, kdo něco věděli, udělal to velmi důkladně. U organizátorů a vykonavatelů akce se ovšem nezastavil. V procesu s Rudolfem Slánským byl popraven záhadný rusky hovořící muž, který se měl bez jakéhokoliv oprávnění pohybovat na místě činu a zabavovat papíry. Byl jím Otto Katz alias André Simone. Ve stejný den skončil na popravišti i státní tajemník MZV a Masarykův nástupce Vladimír Clementis. Smrtící soukolí se ale nezastavilo ani před vyšetřujícími na místě. Další na řadě byl Josef Teplý. Lékař, který provedl ohledání mrtvého. 4. ledna 1949 byl nalezen doma v hlubokém bezvědomí. Zemřel v nemocnici tentýž den. Jaroslav Baloun, řidič výjezdové skupiny StB, v roce 1968 vypověděl, že je přesvědčen, že Josefu Teplému coby diabetikovi byla mezi ampulky s inzulinem vpašována ampulka s jedem.

Dalším mrtvým se stal vyšetřovatel StB v Ruzyni Bořivoj Holvek. Jeho podřízený Václav Roček v roce 1968 vypověděl, že se v roce 1951 Holveka ptal, kdo je to Augustin Schramm. Kapitán Holvek prý odpověděl: „Vrah Jana Masaryka, ale je to jen pro tebe.“ Kapitán Holvek byl nalezen mrtvý 13. srpna 1951 ve svém bytě otrávený svítiplynem, tvrdí historik Lubomír Boháč. Přešetření Holvekovy smrti v červenci 1968 podle Lubomíra Boháče ukázalo, že nešlo o smrt dobrovolnou.

Podplukovník Vojtěch Kohout, podle všeho agent NKVD, pod krytím pracovníka vojenského historického ústavu osudného rána přišel velmi brzy na pracoviště a telefonoval zprávu o smrti Masaryka svým známým. Přestože o ní nikdo ještě oficiálně nevěděl. Vojtěch Kohout zemřel v roce 1954, údajně spáchal na několikátý pokus sebevraždu.

Na jaře 1968 zesílil společenský tlak na vyšetření zločinů uplynulých dvaceti let. Už 20. března 1968 skáče z okna bývalý velitel StB Jindřich Veselý. Jindřich Veselý je autor či spoluautor pokynu odebrat Masarykův případ kriminalistům a předat ho StB. Podle pozdějších závěrů ÚDV je také jeden z účastníků schůzky u Slánského. Další vysoký představitel StB, autor pokynu odebrat vyšetřování Masarykovy smrti kriminálce a předat StB, Bedřich Pokorný, se pokusil o sebevraždu už 5. března 1949. Bylo to okamžitě po zahájení interního přešetřování uvnitř StB, které mělo potvrdit či vyvrátit takzvanou Bydžovského stopu.

25. března 1968 odešel Bedřich Pokorný, toho času důchodce, společně se svým synem na oběd. Svůj úmysl si rozmyslel a šel se projít do lesa. 31. března byl nalezen oběšený v lese a s podřezaným hrdlem. Dokáže se člověk podřezat, když se rozhodl oběsit? A je možné, aby se člověk udusil z oběšení, když si při podřezání hrdla poškodil provaz natolik, že se s ním přetrhl? A jak vzal doma provaz a břitvu, když původně šel na oběd?

Náměstek předsedy nejvyššího soudu Josef Brešťanský podle historika Zdeňka Šedivého v roce 1948 jako člen StB převzal vyšetřování případu od kriminálky. 2. dubna 1968 je nalezen oběšený na stromu v lese u obce Babice u Týnce nad Sázavou. Případ je uzavřen jako sebevražda. Přestože na těle nejsou stopy lezení na strom, na který by vylézt musel, přestože z lahve vína na místě činu někdo odstranil otisky prstů, přestože na těle byly nalezeny krevní stopy, které nepatřily oběti.

26. dubna 1968 je nalezen s prostřelenou hlavou lékař Josef Sommer, který přebíral šetření Masarykovy smrti od Josefa Teplého. Vyšetřovací spis se nedochoval. Spisovatel Josef Lesák v knize Jan Masaryk : (úvahy o jeho smrti) řadí mezi členy původního vyšetřovacího týmu i podplukovníka StB Jiřího Počepického. Jiří Počepický je nalezen oběšený v lese nedaleko Mariánských lázní o den později.Vyšetřovací spis se opět nedochoval. Obojí byly oficiálně sebevraždy.

Ve vyšetřování v roce 1968 figurovala i Olga Scheinpflugová, herečka a rodinná přítelkyně Masarykových. Před velikonocemi ji navštívili dva spisovatelé, Petr Kettner a Ivan Milan Jedlička. Krátce po jejich návštěvě zemřela, údajně na infarkt. Oba spisovatelé měli zcela nestandardně přístup k živému vyšetřovacímu spisu. Jeden z nich byl od roku 1954 pracovníkem 1. zvláštního oddělení VI. správy ministerstva vnitra. Druhý ze spisovatelů vydal v roce 1988 knihu Léky, léčitelství a šarlatáni, ve které ukázal obdivuhodnou znalost různých jedů a historie jejich používání.

Zajímavé je, že násilné smrti lidí, kteří měli něco společného s případem Jana Masaryka, pokračovaly ještě v 90. letech. Miroslav Pich-Tůma, přítomný na místě činu hned ráno, přestože tam coby zpravodajec neměl co dělat, který navíc procházel tajným přešetřováním na začátku 50. let, spáchal sebevraždu ve svém domě v Trutnově v roce 1995, před zahájením výslechů v jeho případě Úřadem pro vyšetřování zločinů komunismu. Mohlo a nemuselo to mít souvislost.

Kdo naopak mluvit chtěl, byl údajný jediný přeživší z partyzánského komanda. Vilém Krajčírovič, jak už jsem zmínil, žil v USA pod jménem William Kray. Do Československa se bál vrátit. Souhlasil s výpovědí v USA. Ještě než za ním přijeli vyšetřovatelé z ÚDV, zahynul při náhodném výbuchu plynu.

Je to celkem dvaadvacet násilných úmrtí. Může to všechno být náhoda? Další podrobnosti k případu najdete v reportáži pořadu Záhady Josefa Klímy.


Comments are closed.