Královská vražda: Když Václav zabil vyslýchaného, zkusil smrt maskovat popravou

Socha svatého Jana Nepomuckého na pražském Karlově mostě. Foto: Jaroslav Mareš

Přestože byl český král neomezený vládce a nejvyšší soudce zároveň, je mezi nimi vrah. Vrah i z pohledu tehdejšího práva.

Když král rozhodnul o něčí smrti, jednalo se o výkon spravedlnosti. Mohl se tak král z tehdejšího pohledu dopustit vraždy? Na první pohled se to zdá jako nesmysl, nicméně odehrál se u nás příběh, na který by se i současníci mohli dívat jako na vraždu. Zuřivý král tehdy podle všeho  utloukl právníka a, vědom si nepřijatelnosti svého konání, svůj čin zakryl fingovanou popravou.

Nebýt barokní legendy, která se stala celosvětově nejznámější českou legendou, tak bychom si o tomto příběhu takto pravděpodobně četli i v učebnicích. Jméno svatý Jan Nepomucký zná celý svět. Ze všech českých svatých je ve světě nejpopulárnější. Je patronem všech lidí od vody, všech mostů, ochránce slabých žen, jedním z patronů italských Benátek, samozřejmě také patron benátských gondolierů a jedním z českých zemských patronů. Jeho sochy se počítají na desetitisíce.

Trest pro vzpurného kněze jako zástěrka

Podle oficiální legendy byl svatý Jan Nepomucký popraven shozením z Karlova mostu do Vltavy poté, co nepromluvil při mučení, nařízeném králem Václavem IV. Byl zašitý do pytle, protože utopení v pytli bylo obvyklým trestem smrti pro církevní hodnostáře. Jeho tělo vyplavalo po měsíci a když bylo vyzdviženo, objevilo se kolem něj pět hvězd. Když byl při procesu jeho svatořečení poprvé otevřen jeho hrob, našli mezi ostatky neporušený jazyk.

Hrob Jana Nepomuckého v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Foto: Jaroslav Mareš

Zázrak připsali tomu, že Jan měl být zpovědníkem královy manželky Žofie a na mučidlech neporušil zpovědní tajemství. Jenže spisovatel Antonín Polách vidí za exekucí zcela jiné pozadí a dokládá to, aspoň podle mého soudu, uceleným řetězcem nepřímých důkazů, ukazujících nikoliv na soudce, ale na urozeného vraha.

Čtěte dále:  Případ hajlujícího krále: Skandál, který vynesl na trůn Alžbětu II.

„Fakt, že byl Jan Nepomucký svržen z mostu do Vltavy má určitě svůj důvod, a totiž podle mého soudu tímto způsobem mělo být demonstrováno, že je ještě naživu. Utopení v pytli se byl obvyklý trest pro trest smrti pro kleriky. Antropolog, profesor Emanuel Vlček, celkem jasně doložil, že smrt nastala úplně jiným způsobem, totiž krvácením do lebky, ke kterému došlo v rámci tehdejšího mučení na staroměstské rychtě. Do řeky tak už byla vhozena pouze mrtvola.

To mohlo znamenat pouze jedno: Někdo se snažil utajit skutečnost, že Jan Nepomucký zemřel už během výslechu, během mučení na Staroměstské rychtě.

Mučení mělo v té době přesně předepsaná pravidla a kat se musel těchto pravidel držet. Vždy u toho byl i úředník, který zapisoval výpovědi mučeného. Mučení mělo pět přesně předepsaných stupňů. U Jana Nepomuckého použili hned ty dva nejtěžší, čtvrtý a pátý. Čtvrtý stupeň bylo natahování na žebříku neboli štosování, přičemž byly mučenému vykloubeny ramenní klouby. Tomu odpovídá i zlomenina lopatky, kterou Emanuel Vlček při ohledání jeho pozůstatků zjistil. Pátý stupeň bylo pálení boku.

V případě Jana Nepomuckého byl výslechu přítomen samotný král, který byl v těžce podnapilém stavu a byl nesmírně zuřivý. Když Nepomucký neodpovídal tak, jak se očekávalo, přikázal nejvyšší stupeň mučení, pálení boku až do propálení vnitřností a tím až k možné smrti mučeného.

Výzkum ostatků v 70. letech. Se souhlasem Národního muzea v Praze.

Příčinou smrti tedy byly údery do jeho levé části hlavy s krvácením do mozku. V žádném případě k tomu nemohlo dojít v rámci mučení. S největší pravděpodobností došlo k úmrtí tím, že někdo Jana Nepomuckého několikrát udeřil pravděpodobně kovovým předmětem do levé části hlavy a tím mu způsobil smrtelná zranění.

Teoreticky je možné, že smrtelné údery způsobil svatému Janu Nepomuckému někdo jiný, nicméně je to velmi nepravděpodobné. V přítomnosti krále se vyplňovaly jeho příkazy. Nedovedu si představit, že by někdo iniciativně zasáhl a utloukl k smrti člověka, od kterého král ještě očekával odpovědi. Jana Nepomuckého mučili proto, aby z něj vymohli výpověď proti jeho pánovi, proti arcibiskupovi,“ tvrdí Antonín Polách.

Čtěte dále:  Tři mrtví u Řevničova: Ukrajinská stopa objasnila záhadnou přestřelku

Obžaloba krále

Byl král skutečně vrahem, který se snažil svůj čin zakrýt? Je to velmi pravděpodobné a nasvědčuje tomu i obžaloba Jana z Jenštejna adresovaná k papeži. Pražský arcibiskup v ní vinu krále jednoznačně označuje. Navíc Václav při výslechu náhle vystřízlivěl a uklidnil se. Uvědomil si svůj čin?

Velmi příznačné je i to, že po smrti Jana Nepomuckého přestal vykonávat aktivní politiku a stal se pouze loutkou, která sebou nechala smýkat dějinnými událostmi. Jako král nečinný byl svržen z trůnu římského krále. Českým králem zůstal, navždy už ale zůstal ve stínu svého schopnějšího bratra Zikmunda.

Historici teď připravují nový, přesnější překlad latinsky psané obžaloby. Zdá se, že se po staletí můžeme dozvědět některé zajímavé detaily, které na dávnou událost uvrhnou nové světlo.

Autor: Jaroslav Mareš

Zdroj: podle knihy Největší záhady české historie


Comments are closed.