Loupeže, plenění a zločin – Jak se dostal hřeb z Ježíšova kříže do Milevska

Hřeb, nalezený ve skrýši v severní stěně kostela sv. Jiljí v Milevsku. Se souhlasem spolku Naše historie

Když se před časem objevila zpráva, že v Milevsku byl objeven hřeb z domnělého Kristova kříže, vyvolalo to otázku, jak se mohl do Milevska dostat. Když se před pár dny potvrdilo, že schránka na hřeb pochází z 1. – 4. století našeho letopočtu, je tato otázka ještě naléhavější.

Příběh všech známých svatých relikvií začíná 300 let po Ježíšově smrti. Císař Konstantin Veliký se po slavném vítězství v bitvě u Milvijského mostu přes Tiberu stal jediným vládcem říše. Bylo to prý boží znamení, když měl před bitvou zjevení, podle kterého zvítězí pod znamením kříže. Konstantin poslechl, zvítězil a v roce 313 ukončil ediktem milánským pronásledování křesťanů v Římské říši.

Cesta do svaté země

Pro křesťany začalo být najednou bezpečno a navíc se octli pod ochranou vládce. V roce 325 nařídil Konstantin pátrání po božím hrobu ve svaté zemi. Do Palestiny se s hledači vydala i Konstantinova matka, svatá Helena, aby se modlila na svatých místech a budovala chrámy.

Byla to prý svatá Helena, která v roce 326 na kopci Golgota objevila jeskyňovou hrobku – údajné místo pohřbení Ježíše Krista po jeho popravě na kříži. Na jiné straně kopce prý v jiné jeskyni nalezla tři příčné trámy z křížů. Odpovídalo to dobovým zprávám, že s Ježíšem byli ukřižováni dva zločinci.

U jednoho z trámů byly nalezeny zbytky dřevěné tabulky s trojjazyčným nápisem „Ježíš Nazaretský, král židovský“ a tři hřeby. Svatá Helena poté nařídila stavbu chrámu božího hrobu na místě nalezené hrobky. V Jeruzalémě ponechala část kříže a další relikvie nechala převézt do Říma.

Po několika letech se svaté relikvie opět rozdělily. Císař Konstantin totiž rozhodl o přenesení hlavního města z Říma do nově budované Konstantinopole. Nestabilita ve svaté zemi měla dopad i na osud jeruzalémských relikvií. Kolem roku 335 se v chrámu Božího hrobu odehrála slavnost povýšení svatého kříže. V roce 614 se ale relikvie zmocnili Peršané. V roce 630 se ale byzantskému císaři podařilo dřevo získat zpět.

Čtěte dále:  Jaslovské Bohunice: Tajná jaderná elektrárna, která potichu mizí a zapomenutý unikátní projekt
Deska se jménem Ježíše Krista, uložené v Římě. Zdroj: Wikimedia commons, CC-BY-4.0

Římský chrám a tajemná tabulka

V Římě byla na jeden čas ztracena tabulka s Ježíšovým jménem. V roce 1143, rok před svým zvolením do papežského úřadu, dal kardinál Caccianemici dal Orso zrekonstruovat kostel Santa Croce. V roce 1492 potom byla při další rekonstrukci objevena kovová schránka s nápisem Titulus crusis, opatřená kardinálovou pečetí s částí dřevěné desky s nápisem Ježíš Nazaretský. Bylo to v místě původní osobní kaple svaté Heleny.

Je evidentní, že na schránku s relikvií, schovanou ve zdi za cihlou, se na tři a půl století evidentně zapomnělo. Zajímavé je, že v roce 1997 byl prováděn odborný výzkum destičky a dendrochronologové se shodli na dataci destičky na první staletí našeho letopočtu. Ještě nejasnější je osud relikvií uchovávaných v lateránské bazilice, která v průběhu staletí po požárech prakticky zanikla a byla obnovena.

Největší poklad Karla IV.

České země jsou v souvislosti se svatými ostatky poprvé zmiňovány až ve 14. století, kdy císař Karel nashromáždil úctyhodné množství skutečných i domnělých svatých relikvií a nechal pro ně vybudovat  trezor v podobě hradu Karlštejna a kapli, kde měly být vystavovány o významných svátcích. Tou byla nejprve dřevěná kaple Božího Těla uprostřed Karlova náměstí v Praze, za Václava IV. přestavěna na zděnou. Není bez zajímavosti, že nejen na svou dobu úctyhodná velikost Karlova náměstí byla právě dána kaplí – náměstí bylo dimenzováno, aby pojalo desetitisíce poutníků, které se chtěly svatým relikviím poklonit.

O část relikvií včetně Longinova kopí osudu jsme přišli za panování Zikmunda Lucemburského, který po husitském pokusu o dobytí Karlštejna nechal raději převézt říšské korunovační klenoty a některé relikvie včetně Longinova kopí převézt do Norimberka, odkud se už nikdy nevrátily.

Kaple svatého kříže na Karlštejně. Foto: Jaroslav Mareš

Pro několik nejcennějších svatých relikvií nechal Karel IV. vyrobit bohatě zdobený korunovační kříž. Do vzácné památky byly vsazeny domnělé částečky z čtyřhranného hřebu Kristova kříže, dále části houby, jíž byl Kristus napájen, části trnové koruny a provazu užitého při Kristově bičování. Kříž obsahuje rovněž domnělé ostatky světců, a to částečku z prstu sv. Jana Křtitele, sv. Pankráce a sv. Anny.

Čtěte dále:  Vyřešení vraždy Otylie Vranské: Poslední večer zavražděné a pravda o její prostituci

Korunovační kříž, použitý při korunovaci pouze jednou, a sice v roce 1836, byl až do 17. století součástí Karlštejnského pokladu a poté byl převezen do Prahy, kde se stal součástí pokladu svatováclavského. Kříž byl několikrát vystaven společně s korunovačními klenoty. Přestože z hlediska křesťanského má větší význam než svatováclavská koruna, širší veřejností bývá zcela nepovšimnut.

Jak se dostal poklad do Milevska

Mohl být hřeb, nalezený v Milevsku, součástí pokladu otce vlasti? O Karlovi víme, že sběrem relikvií byl doslova posedlý a představa, že se vzdá jednoho z nejcennějších předmětů ve prospěch kláštera kdesi na jihu Čech je poněkud iluzorní.

Jediné, co víme přesněji, jsou dvě data. Tím prvním je rok 1187, a sice založení kláštera, a rok 1420, kdy klášter vypálili husité. Někdy mezi těmito daty se hřeb s relikviářem do Milevska dostal. Pokud nebylo darování Karlem moc pravděpodobné, nebylo moc pravděpodobné darování z jiného evropského panovnického dvora.

Nabízí se ale jiná událost, která by cestu do Milevska mohla vysvětlit, a tou je 4. křižácká výprava do svaté země. Vyhlášena byla v roce 1204 a směřovala úplně jinam, než původně měla. Rozhodující slovo při výpravě měl benátský dóže, který sledoval vlastní zájmy, a sice likvidaci obchodních konkurentů na východě. Po několika intrikách přepadli křižáci Konstantinopol, dobyly údajně nedobytné Theodosiánské hradby a město tři dny plenili.

Jedno z pro obyvatele nejbrutálnějších, pro dobyvatele nejvýnosnějších a pro křesťany nejostudnějších přepadení měst v historii bylo podle všeho jedinou příležitostí, kdy bylo možné svaté relikvie se v daném období zmocnit. Svatá relikvie, objevená po šesti staletích v Milevsku, se na jih Čech dostala podle všeho právě po vyloupení Konstantinopole.

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: Naše historie; Podlaha, Antonín – Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis


Comments are closed.