Černá smrt byla jedním z největších strašáků středověku a raného novověku. Současnost ukazuje, že jsme se vůbec neposunuli dál. Morové nákazy přicházely do Evropy už od 6. století.
Jak přesně vypadaly, je i přes četné kronikářské záznamy těžko určit. První historicky doložená morová nákaza je Justiniánský mor z roku 541 v Konstantinopoli. Konstantinopol přišla o polovinu obyvatel, celá Byzantská říše o čtvrtinu.
Evropu postihla obrovská morová rána ve 14. století, v době vlády Karla IV. Říkalo se jí Černá smrt. Přišla do Evropy z Asie, nejpostiženější byl jih Evropy – nepřipomíná to něco?
Středověká medicína netušila nic o mikroorganismech a za příčinu moru měla hnilobu. Velmi zajímavé ovšem je, jak přesně tehdejší lékaři vypozorovali způsob šíření infekce. Už tehdy navrhli ochranné prostředky jak je známe dnes – neprodyšný oděv, zakrytí obličeje maskou.
Podle tehdejších představ byl mor šířen jedovatými výpary. Ty vydával nakažený. Jakmile morové ovzduší, způsobené výpary z nemocných, dosáhlo určité intenzity, nakazil se další. Na náměstích vznikaly morové ohně, ve kterých byly páleny byliny, aby se morové ovzduší vyčistilo.
I druhé opatření, které proti současné pandemii máme, je středověké. Slovo karanténa pochází z italštiny. Quaranta znamená čtyřicet, tedy čtyřicet dní, po které nesměly posádky lodí v severoitalských přístavech vystoupit na pevninu, aby nepřenesli nákazu.
Epidemie Černé smrti v prvních letech vlády Karla IV. české země takřka nezasáhla. Nákaza přišla až v pozdějších vlnách. Je to přitom právě mor, který se stal jednou z příčin, proč je císař Karel v Německu přijímán daleko kritičtěji, než u nás.
Při morové epidemii se hledaly příčiny a viníci. Skutečnost, že židovská komunita byla kvůli diskriminaci v přirozené karanténě a odlišné hygienické návyky, způsobila, že se začaly šířit fámy o tom, že Židé otravují studny morem. Výsledkem byla vlna pogromů, které Karel omilostnil, jeden z nich dokonce povolil dopředu.
Současná medicína sice zná lépe příčinu a mechanismus šíření epidemie. Možnosti obrany má ale úplně stejné jako měli moroví ranhojiči před několika sty lety. Zjištění je to ovšem trochu smutné.
autor: Jaroslav Mareš
