Největší poválečný zločinec: Naloupil půl tuny zlata, trestu unikl

Trezor prvorepublikové Národní banky. Foto: Jaroslav Mareš

Listopad 1948. Krajský soud v Liberci píše žádost Národní bance Československé o objasnění osudu části zlata, naloupeného revoluční gardou v Liberci v květnu a v červnu 1945. Jeden z obviněných totiž tvrdí, že celkem 280 kilogramů zlatých a stříbrných předmětů bylo v pořádku předáno do Prahy.

Odpověď z národní banky uspokojivou odpověď neobsahuje. Skupina do banky přivezla „pět kufrů, jeden cestovní vak, jeden koš a dvě kasety.“ O jejich obsahu není však nic známo, protože náklad byl předán neotevřený tehdejšímu fondu Národní obnovy. Kde vzala Hložkova skupina tolik zlata?

Pavel Hložek byl syn krejčího, voják rakousko-uherské armády v první sv􏰀ětové válce. Po válce absolvoval Akademii výtvarných umě􏰀ní v Praze, kde studoval u profesora Jakuba Obrovského posléze u Maxe Švabinského. Za druhé světové války byl velitelem partyzánské skupiny na Nymbursku.

Do střetů s Wehrmachtem se jeho skupina dostala mezi 6.-9. květnem v bitvě o Ledce.

Žádost o prověření osudu čtvrt tuny zlata. Zdroj: Česká národní banka. Klikni pro zobrazení detailu.

Po válce byl povolán do Liberce jako velitel revoluční gardy, ve kterou se jeho skupina proměnila a nabrala posily. Revoluční gardy byly původně dobrovolnické jednotky, zařazené pod Ministerstvo národní obrany, ale 25. května 1945 Revoluční gardy přešly z podřízenosti Ministerstva národní obrany do podřízenosti Ministerstva vnitra.

Pavel Hložek odjel 15. května gardou do Liberce. Řádění několika stovek gardistů později podával hlášení náčelník štábu libereckého vojenského velitelství Liberec Josef Ulrich, které je zachováno v Archivu bezpečnostních složek.

Jejich činnost je do značné míry rozvratná a kořistnická, poměr mezi vojskem a gardisty nepřátelský. Mimo již přiložená hlášení o činnosti gard uvádím další případy, jež se udály 3.6.:

– přidělených aut použili gardisté z velké části k svážení děvčat na taneční zábavu

– v jejich ubikacích byla velká část zpita společně s děvčaty

– opilý řidič najel autem v Liberci na hromadu písku a auto převrátil. Opilá posádka prchla, část však se vrátila zpět pro kufr s lihovinami, načež utekla.

Čtěte dále:  Jak jsme neposlechli Mnichov - uranová bitka s Hitlerem

Vše to se odehrává před očima vojáků a jiných českých lidí, vzbuzuje to roztrpčení a opovržení, u Němců pak škodolibost.

Gardisté se věnují divokému odsunu německého obyvatelstva. Do července 1945 takto odvezli za hranice víc než 8 000 lidí. Při shromažďování Němců tyto systematicky okrádali. Obzvlášť se v tomto „vyznamenal“ takzvaný policejní oddíl pod vedením Rudolfa Rokose.

Proti revolučním gardám musela zasahovat samotná Rudá armáda. Na poslední chvíli se jí podařilo překazit hromadnou popravu na náměstí v Liberci. Přesto však byli zastřeleni dva Němci, jeden Čech. Na základě mnohých stížností i českého obyvatelstva byla na místo povolána inspekce.

Ta zjistila, že gardisté nashromáždili minimálně půl tuny zlata a dalších cenných předmětů. Velitel policejního oddílu se svým spolusedícím v hospodě chlubil vkladními knížkami s miliony říšských marek a nebylo zjištěno, zda je všechny odevzdal.

Doktor Benda, povolaný na místo odborem politického zpravodajství ministerstva nechal udělat domovní prohlídky u členů policejního oddílu. Zatajené cennosti, ukradené německému obyvatelstvu, se našly v různém množství u všech kontrolovaných.

Jedno z hlášení šéfa vojenské posádky v Liberci Josefa Ulricha. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek ČR

Revoluční gardisté se nevyhýbali ani násilným zločinům. V domě 26 v Ehrlichově ulici, který dnes už nestojí, žil antifašista německé národnosti Rudolf Rotter. V noci z 19. na 20. června byl policejním oddílem revoluční gardy z domu odvlečen. Za pouhých deset minut vtrhli do bytu neznámí muži a vyvraždili Rotterovu rodinu. Sedm lidí, včetně dvouletého a šestiletého dítěte, uškrtili elektrickou šňůrou, Rotterovu manželku utloukli sekerou. Pachatelé tohoto zločinu nebyli dopadeni. Kdo jiný než členové revoluční gardy přitom mohl tušit, že antifašista Rotter byl uprostřed noci právě odvlečen z domova.

Samotný Rudolf Rotter po výslechu předán partyzánské skupině Skuteč, odvezen společně se 16 dalšími uvězněnými k turistické chatě Smědava a tam zastřelen. Celkem bylo v okolí Smědavy vykopáno celkem 52 obětí.

Čtěte dále:  Ničivá vlna v Dolomitech: Elektrárenská společnost odsoudila k smrti celá města

Bojová skupina Skuteč řádila pod vedením nadporučíka Ludvíka Špirka řádila v celé oblasti, v Hrádku nad Nisou zastřelili na dvoře školy, kam nebylo vidět, asi 30 lidí. Další popravy probíhaly v Hejnicích, kde o o rozsudku rozhodoval buď Špirk sám nebo v kolektivu. Oběť si po „rozsudku“ musela vykopat hrob a pak byla zastřelena.

Svědectví o chování Rudolfa Rokose. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek ČR.

Při pozdějším vyšetřování byl vyslechnut i Jan Benátský, člen skupiny Skuteč. O odvozu Rottera a dalších Němců později do protokolu, uchovávaném v Archivu bezpečnostních složek, vypověděl:

Po krátké době přivedli členové RG asi 9 osob k našemu autu a v pravém slova smyslu byli do našeho auta zahnáni, nemohu říct, že by tito lidé šli do auta dobrovolně. V jejich tvářích jsem pozoroval, že prošli určitou zkouškou utrpení a byly viditelné známky týrání na jejich těle. A mohu říct se vší určitostí, že jejich poprava pro ně byla vysvobozením.

Skupina Pavla Hložka a Rudolfa Rokose byla v létě rozpuštěna. Sám Hložek se vrátil do Jabkenic. Zde se dozvídal, že bývalé členy jeho skupiny nikdo nechce zaměstnávat. Stěžoval si na to mezi svými komunistickými kolegy. Následně byl do Liberce vyslán zjednat nápravu. To už se v Liberci po různých stížnostech vedlo vyšetřování. Pavel Hložek byl vyslechnut.

Později byla na Pavla Hložka a Rudolfa Rokose uvalena vyšetřovací vazba. Po necelém měsíci byli propuštěni a vyšetřování zastaveno.

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: Archiv České národní banky, Archiv bezpečnostních složek ČR, Česká národní banka


Comments are closed.