Studna majora Zemana – stále opředena tajemstvím

Případu Studna, jednomu z nejděsivějších případů naší kriminalistiky, se věnuji už od roku 2014. Když si odmyslíme ideologický balast, byl případ natočen přesně podle reálného – a přesně tak, jak se nestal.

Šílený otec se rozhodne ukončit život celé rodiny a vzít všechno s sebou. Sekerou zavraždí svou ženu, syna donutí zničit zahradu a skočit do studny. Jenže synovi se začne chtít žít. Ze všech sil se souká ven. Když je v polovině, skočí do studny i otec. Horor vrcholí rvačkou ve studni na život a na smrt. Synovi se podaří otce odstrčit a vylézt. Venku už ale najde jen hořící dům. Šílený strachy utíká nocí do sousední vesnice.

Ve skutečnosti bylo všechno vyšetřeno tak, jak bylo natočeno. Starý Brůna se ale jmenoval Jelínek, Hájice jsou ve skutečnosti Vonoklasy a mladý Brůna nebyl filosof, ale jaderný vědec. Ze skutečného případu se ale nedochovaly prakticky žádné materiály. Zmizel vyšetřovací spis a zmizely i pitevní protokoly Jelínkových. Přestože se uchovávají už víc než sto let. Jediný dochovaný materiál je až druhotně zpracovaný článek v Kriminalistickém sborníku, kde je vyšetřování případu popsáno.

A právě v kriminalistickém sborníku je první důkaz, že na případu je něco špatně: Fotografie hasiče, soukajícího se ze studny při vyšetřovacím pokusu. Aby se ale člověk dokázal vysoukat ze studny, musela být dost úzká, aby se v ní člověk dokázal rozepřít. Jenže když byla dost úzká na rozepření, nebylo v ní dost místa na rvačku.

Počítačová simulace i vyšetřovací pokus ukázaly jednoznačně, že otec se synem se nemohli poprat ve studni a pokud syn vylézal ze studny ven a spadl na něj otec, neměl syn šanci na přežití. Takže je jasné, jak to nebylo. Zbývá jen zjistit, jak to bylo. Dokumentarista Vratislav Horák natáčel v devadesátých letech dokument ze série Třicet návratů.

Podařilo se mu najít i mladého Jelínka a mluvit s ním. Měl prý obrovský strach a nechtěl o případu hovořit. Lidé, kteří to prý udělali jeho rodině, byli ještě naživu a on se bál o své potomky. Vratislav Horák našel i děti hlavního vyšetřovatele, kterému případ odebrala Státní bezpečnost. Prý se dochoval deník majora Strouhala, ve kterém je pravda zachycena.

Na případu je podezřelé ještě nezvyklé množství pohlavárů, kteří se na místě činu vystřídali. Potvrdil mi to jeden z hasičů, kteří byli na místě a shodou okolností to byl i ten, který v rámci vyšetřovacího pokusu lezl ze studny. Dokonce byl tehdy zcela nezvykle vzat pod přísahu.

Klíč k rozluštění záhady je podle mě v kariéře Stanislava Jelínka mladšího. Působil jako jaderný fyzik a chemik v Moskvě. Děsivý čin mohl spáchat buď on sám, anebo někdo třetí, aby ho přiměl k poslušnosti.

Když jsem našel příbuzné, vyprávěla mi sestřenice o obrovské sousedské nenávisti a nechala mě nahlédnout do Stanislavovy korespondence. Naznačuje se v ní obrovský problém, který měla Jelínkova rodina se Státní bezpečností, respektive s některými krajskými správami, ve kterých byli pravděpodobně „rodinní nepřátelé.“

V jednom z dopisů dokonce popsal nabídku akademika Ždanova na další pokračování práce v Moskvě a KGB prý zařídí Jelínkovo zmizení ze všech evidencí v Československu. Jelínek odmítnul kvůli vztahu se svou budoucí ženou. V jednom z dopisů ale uvádí: „Akademik Ždanov mi řekl asi tři věty, které jsem nikdy nepoužil, ale jedenkrát jsem při výslechu na krajské správě StB chlapcům naznačil (asi 1974), že se nedám zahnat až na hranici smyslů jako můj nebožtík táta.“

Stanislav Jelínek zemřel 1. září 2003 a pravdu o případu si s sebou vzal. Je ale ještě jedna naděje: Deník hlavního vyšetřovatele. Bohužel, jeho držitelka nemá ráda novináře a jediný člověk, který by na ni mohl mít vliv, už dva roky nenašel čas na to, aby se za ní vypravil. Naděje ovšem umírá poslední.

O případu Studna obšírně pojednává první kapitola knihy Největší záhady kriminalistiky.


Comments are closed.