Tajná válka psychotroniků

Čtyřicet let trvající studená válka mezi východním a západním blokem neprobíhala jen v oblasti politické a vojenské, ale na obou stranách se o vítězství v celoplanetárním konfliktu velmi snažili i – čarodějové.

Říkali si psychotronici, ale metody „práce“ v této kapitole dějin připomínaly spíše ty čaroděje. Důsledkem několika omylů a špatně vyhodnocených zpráv tajných služeb došlo mezi Východem a Západem k regulérnímu závodu v čarodějnickém zbrojení. Hlavním bojištěm bylo Československo a přísně tajné pracoviště Roberta Pavlity.

Kahudovy mentiony

Nejznámější osobností československé psychotroniky byl František Kahuda. Kovaný straník a doktor přírodních věd, který to dotáhl až na post ministra školství. Jako ministr nebyl asi příliš dobrý. Vymyslel reformu vysokého školství. Byla tak zdařilá, že ve stále ještě dosti tuhém režimu na počátku šedesátých let studenti na průvodu Majáles skandovali: „Dejte nám sem Kahudu, my mu dáme na hubu.“

František Kahuda, později přezdívaný „bolševický čaroděj“ byl z exponovaného postu odstraněn a vrhnul se plnými silami do psychoenergetického výzkumu. Pod Českým vysokým učením technickým a později pod Vysokou školou chemicko-technologickou vedl psychoenergetickou laboratoř, ve které sdružoval a zkoumal psychotroniky a proutkaře.

František Kahuda je autorem teorie mentionů, jakýchsi mentálních částic, které v sobě nesou informaci. Podle ní proutkař vyšle do země mentiony a ty se mu vrátí s informací, zda je pod zemí voda. Stejně tak při telepatii vyšle jeden člověk své mentiony do mozku druhého, a tak dojde ke spojení. Poťouchlí oponenti tvrdí, že pokud existují částice – mentiony, tak musí existovat i jejich antičástice, takzvané dementiony, a ty ovlivňují hlavně samotné psychotroniky.

Pavlitovy psychozbraně

Psychotronické výzkumy měly ale i méně humornou kapitolu. Robert Pavlita byl vedoucí výzkumu národního podniku Textilana Hořice. Ve svém volném čase se věnoval vlastnímu výzkumu bioenergie. První institucí, na kterou se obrátil, byla Fyziologická katedra Lékařská fakulty Karlovy university v Hradci Králové. Stopa o tom se dá najít v několika denících z ledna 1966. V několika modifikacích se v nich objevuje zpráva ČTK o výzkumech Roberta Pavlity.

První hmatatelnou stopou po Pavlitových experimentech je černobílý film, který s ním natočil Armádní film v roce 1967. Robert Pavlita na něm ukazuje vědcům jakousi vrtulku na jehlanu, obklopenou kovovým plechem. Když se Robert Pavlita na vrtulku soustředěně zadívá, vrtulka se roztočí. Překvapení vědci si přejí pokus zopakovat s vyloučením ovlivnění vrtulky prouděním vzduchu. Robert Pavlita přiklopí přístroj skleněným krytem a pokus opakuje. Zaskočený fyzik opatrně konstatuje, že zde se skutečně pravděpodobně prezentuje dosud neznámý druh energie, který by stálo za to prozkoumat.

Objevil Robert Pavlita něco, co se jemu samotnému mohlo stát osudným? Na jednu stranu se tomu nechce věřit. Na stranu druhou je tu ten armádní film ze šedesátých let, který vypadá velmi věrohodně. Pokud je to celé podvod a nějaký kouzelnický trik, podařilo se Robertu Pavlitovi napálit nejen komunistický režim, ale, jak se později ukáže, i celý svět. Proč by si ale chtěl vystřelit ze státní moci, která se mu mohla víc než pomstít? To prostě nesedí, tento člověk bral své výzkumy vážně.

Státní bezpečnost, která si o Pavlitových výzkumech vede podrobnou evidenci, mu současně věří i nevěří. Na jednu stranu potvrzuje, že Pavlita objevil jakousi energii podobnou magnetismu, na druhou stranu vedle Pavlitovy laboratoře staví ještě jednu, ve které se jeho experimenty snaží ověřovat. Celý program ale rychle skončil po zásahu SSSR. Skeptik má jasno – šílenec dokázal pobláznit Státní bezpečnost a věc se má v zájmu co nejmenší ostudy a vyhnutí se průšvihu kvůli zbytečnému vyhazování peněz ututlat.

Panika na Západě

Výzkumy Roberta Pavlity ale nezůstaly utajeny na druhé straně Železné opony. Především americká a britská tajná služba pečlivě střádaly střípky informací, které jim ve své neúplnosti začaly dávat úplně obludný rozměr. Přestože sovětští odborníci podle dostupných zpráv zařízli Pavlitův projekt už v roce 1972, v roce 1975 hlásí americká Obranná zpravodajská služba, že socialistické Československo dosáhlo ohromných úspěchů na poli využití paranormálních schopností. Že tým Roberta Pavlity ovládl schopnost akumulovat bioenergii do akumulátorů, s jejich pomocí dokáže zabíjet hmyz a vyvolávat závratě. Že je možné Pavlitovo zařízení vylepšit a zesílit a vytvořit tak protipěchotní zbraň, které se nebude možno bránit. Spojené státy propadají panice. Zaspaly v důležitém poli vojenského výzkumu a urychleně chystají protiopatření.

Státní bezpečnost Roberta Pavlitu až do sametové revoluce především kontrolovala. Na druhé straně železné opony probíhal projekt Hvězdná brána podle dostupných pramenů až do roku 1995. Jeden z pozůstatků Pavlitovy práce ale proniknul i do nového tisíciletí.

Úryvek z připravované knihy Přísně tajné skandály.

A na závěr ještě odkaz na starší reportáž, obsahující pasáže z kdysi tajného armádního dokumentu z roku 1967.

 

 


Comments are closed.