Záhada Řevničovské Babice objasněna

Neděle 21. října 1952, Řevničov. Bylo odpoledne, když se v polích za vesnicí odehrála tragédie se třemi mrtvými.

Případ tří zastřelených funkcionářů v Babicích v roce 1951 zná každý, kdo se zajímá o historii. Řevničovský případ je v mnohém podobný a troufám si tvrdit, že je i daleko záhadnější.

Dva myslivci, Karel Jugl a František Mika, funkcionáři řevničovské KSČ, si v neděli odpoledne po brigádě vyrazili na lov směrem ke Kroučové. Noviny byly tou dobou plné nepřátelských agentů a boje  s vnitřním i vnějším nepřítelem. Vybízelo se k uvědomělosti a k ostražitosti.

Myslivci evidentně na sou uvědomělost a ostražitost doplatili. Na poli podle všeho spatřili neznámého muže a chtěli ho legitimovat. Těžko říct, co se na místě přesně odehrálo, nicméně zazněla střelba a na místě zůstali tři mrtvý. Na místě byl pravděpodobně i čtvrtý muž, který utekl směrem ke Kroučové.

Místní mytologie hovoří o tom, že jeden z agentů v poli zakopával vysílačku a svého zraněného kolegu zastřelil, aby nemohl mluvit. Případ ale provází mnoho otazníků. Nedochoval se vyšetřovací spis. Podle kusých záznamů byly na místě nalezeny falešné doklady, falešné peníze, šifrovací tabulky, rozložená mapa a celý arzenál zbraní. O pár kilometrů dál dokonce odhozená vysílačka.

Není ani jasné, kdo všechno byl na místě činu. Podle všeho byl nedaleko ještě jeden myslivec. Buď to byl Josef Tichý, přezdívaný Lojščík, který byl v inkriminovanou chvíli opodál. Anebo podle jiných svědků byl na místě ještě další místní a měl se jmenovat Křeček.

Celé vyšetřování bylo zinscenované Státní bezpečností. Vléct s sebou několik kilometrů vysílačku a přitom nechat na místě falešné doklady a peníze nedává smysl. Celé to působí spíše dojmem, že tam věci doličné naaranžovala Státní bezpečnost. Je dokonce možné, že celá akce byla cílenou provokací Státní bezpečnosti, která potřebovala záminku k rozpoutání teroru na místních sedlácích.

Ještě ten den večer se rozjela i obrovská pátrací akce, která ale k dopadení posledního z účastníků incidentu nevedla. S případem souvisí i další smrt. Necelý rok po události spáchal sebevraždu hlavní vyšetřovatel případu Adolf Pondělíček. Jeho syn je ale dodnes přesvědčen o tom, že o sebevraždu nešlo a vzpomíná na to, že v den, kdy se neštěstí odehrálo, mu otec naznačil, že ví něco, co by mělo zůstat utajeno či co by vědět neměl.

Podařilo se mi po letech dohledat pitevní protokoly. Ukazují, že část místního vyprávění není pravdivá. Neznámí agenti stříleli z pistolí. V tělech obou myslivců bylo celkem 11 střelných ran. Není pravda, že neznámého muže dorazil jeho kolega. Neznámý byl zastřelen jednou ranou z brokovnice.

Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů. navíc v amerických archivech objevil záznam z monitoringu ukrajinských nacionalistů, banderovců. Uvádí se v něm, že jistý Matviejko, člen Banderovy skupiny, byl zastřelen na podzim 1952 u Karlových Varů. Onen třetí zastřelený tak pravděpodobně právě dostal své jméno.

Reportáž o případu najdete na serveru Seznam Zprávy.


Comments are closed.