V roce 1963 zachvátila Rakousko zlatá horečka. V únoru oznámila „Výzkumná skupina Toplitzsee“, že hodlá ze dna alpského jezera vyzvednut zlato a další cennosti, ukryté nacisty.
Toto je druhý díl materiálu o příběhu pokladu v Toplitzsee, první díl o vzniku legend o pokladu a předchozích pátráních najdete zde.
Příběh pokladu v jezeře oživil na konci 50. let novinář Wolfgang Löhde z listu Stern, když pátral po případu operace Bernhard. Nacisté při ní nutili vězně v koncentračním táboře vyrábět falešné, především britské, bankovky. V červenci 1959 vyrazil Löhde pátrat do jezera a objevil celkem 19 beden s falešnými bankovkami a stopy po válečné výzkumné stanici německého námořnictva, která byla za války na břehu jezera.
Pátrání Sternu bylo ovšem 28. srpna 1959 bez udání důvodů náhle přerušeno. Vyvolalo mnoho spekulací, proč se tak stalo. Nejčastěji se objevilo vysvětlení, že výzkumníci našli něco, co kdosi mocný nechtěl, aby bylo nalezeno. O to více zájmu jezero vyvolávalo. Na světlo byly vytahovány historky o podivných úmrtích lidí, kteří mohli znát pravdu. Znovu se probíraly výpovědi svědků, kteří byli u potáůění tajemného nákladu.
Zpátky na Toplitz
Povídačky o židovském zlatě a špercích, zlatých mincích, kalichách a monstrancích ze všech zemí Evropy, chorvatský poklad i tatarský poklad Vlasovovy armády, to vše nadšení hledači zmiňovali. A tak se v únoru 1963 v rakouském tisku objevila informace, převzatá z tiskové agentury APA.
Na dně jezera Toplitzsee se stále nachází asi dvacet beden s cenným materiálem z posledních dnů Třetí říše, vysvětlil zástupci APA člen „Výzkumné skupiny Toplitzsee“ Hans Riegel, který je v současné době v Linci. Kromě 1080 kilogramů zlatých prutů jsou bezpochyby nejzajímavější klíče od mnoha tajných účtů, jejichž hodnota se odhaduje na více než deset milionů anglických liber.
Jak známo, jeden německý časopis zahájil v předchozím roce na základě povolení k záchraně potápěčskou akci, při níž bylo vyzdviženo mnoho beden. Mimo jiné obsahovaly tiskové štočky pro padělky librových bankovek, které se v té době vyráběly v německých koncentračních táborech z pověření Hlavního úřadu říšské bezpečnosti. „Výzkumná skupina Toplitzsee“, která dostává instrukce od jistého Frederica Schwenda z peruánské Limy, jenž se údajně podílel na distribuci padělků v době nacismu, tvrdí, že druhý významný německý časopis nyní usiluje o novou licenci na záchranu.
„Výzkumná skupina Toplitzsee“ zahájila jednání s rakouskými úřady, které ovšem odmítaly vydat nové povolení. Vody jezera jsou totiž kvůli napadaným stromům na dně pro potápěče velmi nebezpečné. Co ovšem nejde udělat oficiálně, o to se pokusí někdo neoficiálně. A tak zatímco v rakouském tisku probíhala debata o jezeře, výzkumná skupina posílá své potápěče na místo potají. Výzkum ovšem končí tragicky. Na počátku října umírá ve vodách jezera potápěč.
Honba za pokladem v Toplitzsee si zřejmě našla další oběť. V neděli večer přijeli k jezeru Toplitzsee čtyři muži v autě se západoněmeckou poznávací značkou. Za úsvitu se ponořili do hlubin horského jezera. Pouze tři z nich se v neděli ráno spěšně vrátili do západního Německa. Jeden z nich se nedostal na hladinu a zřejmě se utopil. V západním Německu našli otce utonulého, který okamžitě přijel do Ausseerlandu a nahlásil četnictvu, že jeho syn zůstal v Toplitzscee. Otec byl ještě v neděli v Bad Aussee.
Zajímavé je, že četnictvo v Grundlsee zprávu pravděpodobně předalo, ale nebyla zveřejněna a na dotaz je člověk odkázán na ministerstvo vnitra: Co hledali mladí lidé v Toplickém jezeře? Dokumenty, o které mají dnes lidé v západním Německu velký zájem, nebo poklady? Proč je tato záležitost utajována?
Oficiální akce
Po neštěstí uzavírá okolí jezera rakouské četnictvo a ministerstvo vnitra rozhoduje o vyzvednutí těla i dostupných beden, aby se už podobná tragedie nemohla opakovat. K tématu se vrací i list Stern, který původně stál stranou a kritizuje všechny pohádkáře. Wolfgang Löhde se ve svém článku rozhodl i vypořádat se s pověstmi o vraždách a nafouknutými výpověďmi svědků.
Vražda č. 1, podle pověsti: Dr.-Ing. Keller, bývalý šéf námořní testovací stanice v Toplitzsee, hledal v roce 1955 se soudruhem z této jednotky zlato SS a úmyslně nechal tohoto soudruha havarovat. Pravda: Dr. Kellerův společník nikdy nepatřil k námořní experimentální stanici a zemřel při naprosto normální nehodě v horách.
Fáma uvádí pouze jména obětí vraždy č. 2: dva inženýry z Lince, rovněž zlato chtivé členy námořní výzkumné stanice. Pravda: také horská nehoda. Mrtví nikdy neměli nic společného s námořní experimentální stanicí.
Jediný, kdo kvůli legendárnímu pokladu SS skutečně zemřel, byl devatenáctiletý Alfred Egner z Mnichova, sportovní potápěč ve službách bezohledných klientů, kteří by zlaté horečce podlehli. Jeden z nich, doktor Schmidt z Bonnu, mi zavolal ještě před začátkem nesmyslného potápění, jehož obětí se Egner stal. Ještě teď slyším svá vlastní slova, která jsem vzrušeně vyslovil do telefonu, když jsem si uvědomil, že můj partner v hovoru potápění téměř vůbec nerozumí: „Když to uděláš, je to přímo vražda!“ Alfred Egner je mrtev.
Očitý svědek Albrect Gaiswinkler, bývalý národní rada z Bad Aussee: „Byl jsem u jezera Toplitz, když byly bedny potopeny. Viděl jsem to!“ Tentýž očitý svědek při oficiálním výslechu: „Sám jsem nic neviděl. Ale můj bratr ano.“
Gaiswinklerův bratr Viktor: „Viděl jsem námořníky a pak jsem se s nimi rozloučil.“ Výsledek výslechu: Viktor Gaiswinkler viděl potopení 24 beden, z nichž 19 jsem vyzvedl v létě 1959. V létě 1959 jsem jich získal 19, krabice s padělanými penězi bez zlata.
Očitý svědek Max Gruber: „Sám jsem byl u toho, když bylo zlato na zámku Fuschl přebaleno a vysypáno do jezera Toplitz.“ Tentýž svědek po důkladném výslechu: „Vyprávěl jsem to jen proto, abych se udělal důležitým.“
Takových očitých svědků je spousta. Inspektor Paul Wolf von Plottegg je vypátrá a většinu z nich čeká soud za „uvedení v omyl a nepravdivá prohlášení“.
Další nečekaný konec
Tělo Alfreda Egnera bylo z jezera vyzdviženo na konci října 1963. Potápěči najatí ministerstvem vnitra prohledávali jezero až do začátku prosince. Vyzvedli přitom válečný materiál a další bedny s falešnými librami. Poté byl výzkum přerušen do jara. Na jaře však už z finančních důvodů obnoven nebyl a jakékoliv výzkumy na dně jezera byly zakázány. Potápěči se sem znovu dostali až v roce 1983 a zatím poslední výzkum proběhl na přelomu tisíciletí.
Nachází se na dně jezera Toplitzsee ještě něco, co dosud nebylo objeveno? Práce nebyly dokončeny, a tak je to docela dobře možné. Nedá se vyloučit, že by mohlo jít i o jiný materiál, ale moc pravděpodobné to není. Každopádně v prosinci 1963 honba za potopenými poklady nacistů neskončila. Už o pár měsíců později pokračovala na území Československa. Scénář byl podobný, režie se ujaly zcela jiné složky.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: listy Stern, Volksstimme, Arbeiterzeitung
