Na první pohled to může vypadat jako naprostý nesmysl. Darebák, který je podepsán pod hanebnou mnichovskou dohodou a který skončil pověšený na benzinové pumpě. Ale je to tak.
Benito Mussolini byl svého času jedním z největších propagátorů tehdy ještě neexistující československé státnosti a obrovským obdivovatelem díla mistra Jana Husa. Dokonce tak velkým, že o něm napsal oslavnou knihu. A československý stát se Mussolinimu za jeho podporu revanšoval.
Od mládí k husofilovi
Jak je všeobecně známo, Benito Mussolini se narodil 29. července 1883 nedaleko města Forli, vystudoval učitelský ústav a své povolání vykonával přesně jeden rok. V roce 1902 utekl do Švýcarska, aby nemusel narukovat na vojnu. Svým rodičům tvrdil, že má ve Švýcarsku zajištěnou existenci, což nebyla pravda.
Ve Švýcarsku se protloukal jako proletář. Proletářem v pravém slova smyslu byl a měl kvůli tomu i potíže se zákonem. Vypovězen byl z několika kantonů a hrozilo mu dokonce vyhoštění do Itálie. Dodnes se spekuluje o to, zda se v té době ve Švýcarsku nestýkal s ruskými revolucionáři v čele s Leninem. Tou dobou byl nadšeným socialistou.
V roce 1904 změnil názor na vojnu, vrátil se do Itálie, narukoval na povinnou vojenskou službu a absolvoval ji. V roce 1908 začal působit jako levicový novinář a postupně se propracoval do vedení předního levicového listu Avanti. Velmi činný byl i v italské socialistické straně. V té době byl i silně protiválečného smýšlení.
V roce 1913 vydal knihu Giovanni Hus, il Veridico (Jan Hus, hlasatel pravdy). V knize se zásadně vyjadřoval jako jeden z největších podporovatelů Jana Husa v boji proti církevním pokleskům nejen Husovy doby. Dá se říci, že tato kniha mu měla posloužit i jako nástroj boje s církví Mussoliniho doby.
Je poněkud pikantní, že ve svém díle se Mussolini pouští i do tvrdé kritiky českých Němců, kteří podle Mussoliniho vytvářeli proti Husovi zákeřné pletichy. Ve světle pozdějších Mussoliniho kroků je tato skutečnost obzvláště zajímavá.
Mussoliniho dílo je na jednu stranu věcně pojaté a logicky argumentující, na druhou stranu jsou v díle nepřesnosti, především chybná data. Mussolini například tvrdí, že pražská univerzita byla založena v roce 1350 a že církví odsouzený Hus byl vydán světské spravedlnosti 15. července 1415, tedy v době, kdy už byl Hus víc než týden po smrti. Sám Mussolini v úvodu svého díla konstatuje, že latinských děl Jana Husa je v Itálii k dispozici velmi málo a česky vydaná díla o našem reformátorovi nebyla přeložena do italštiny.
O tom, jak hodně se Mussolini s Husem ztotožnil svědčí i to, že v novinových článcích se začal podepisovat pseudonymem Vero Eretico, neboli opravdový kacíř. Sympatie ke všemu českému ale i československému Mussolinimu vydržely i v průběhu první světové války.
Jako známý novinář, v té době už vyloučený ze socialistické strany i z vedení listu Avanti se stal jedním z nejhorlivějších zastánců samostatnosti národů Habsburské monarchie a na prvním místě jmenoval Čechy později „Čecho-slováky“. Se začátkem světového konfliktu změnil názor i na válku a žádal, aby se Itálie do konfliktu zapojila, a to na straně Dohody, což se následně skutečně stalo.
Největším propagátorem vzniku ČSR
V roce 1915 se nuceně odmlčel, když byl povolán do armády, v bojích byl těžce zraněn a následně propuštěn z armády. V roce 1918 je Mussolini nadšeným podporovatelem vzniku Československa, a to dokonce tak silným, že v lednu kritizoval amerického prezidenta Wilsona za to, že předem nevyloučil zachování Rakousko-Uherska.
Na Italy udělal velký dojem výkon vojáků české a slovenské národnosti v bitvě u Caporetta na sklonku roku 1917, kdy byly italské síly zatlačeny až k Benátkám a Itálie požádala o pomoc spojenců. V dubnu 1918 se v Itálii konal kongres národů podmaněných Rakousko-Uherskem, kterého se za československou stranu zúčastnili Beneš se Štefánikem. V té době píše Mussolini o Tomášovi Garrigue Masarykovi jako o apoštolovi velkého národa Česko-slovenského.
Po válce by se dalo očekávat, že Mussoliniho Itálie se stane největším spojencem Československa. Mussoliniho přízeň ovšem v průběhu času opadá. V Praze ale na Mussoliniho podporu nezapomněli, a tak v té době už italský diktátor získává v roce 1926 nejvyšší československé vyznamenání – Řád bílého lva 1. třídy. Vyšší ocenění už nemohl dostat.
Podobně jako s Mussoliniho podporou Československu to dopadlo s knihou o mistru Janu Husovi. Když v roce 1929 uzavřela Itálie smírné dohody s Vatikánem, stala se Mussoliniho proticírkevní kniha poněkud nežádoucí. Byla proto stažena z oběhu. Stažena byla ale tak „po italsku“. Byla sice vyřazena z rejstříků veřejných knihoven, ale na Mussoliniho povolení bylo možno ji studovat. Ještě v roce 1929 vyšla bez Mussoliniho souhlasu v anglickém překladu ve Spojených státech.
prameny: Helan Pavel: Duce a kacíř, Mussolini Benito: Jan Hus, muž pravdy
autor: Jaroslav Mareš
