Mezi lety 1572–1578 zemřeli podezřelou smrtí čtyři olomoučtí biskupové. Za jejich úmrtím, jak se později ukázalo, stál vraždící vikář Philopon Dambrovský.
První obětí zapomenutého sériového vraha byl Vilém Prusinovský z Prusinovic a Víckova, dodnes známý jako zakladatel olomoucké univerzity. Zemřel 16. července 1572 ve věku 38 let. Na jeho místo nastoupil Jan XVII. Grodecký. Ten zemřel náhle 16. ledna 1574 ve věku 49 let.
Na uvolněné místo byl dosazen Tomáš Albín z Helfenburka. Příběh se opakoval a biskup zemřel rok po své intronizaci v březnu 1575 na podivné bolesti v břiše. V tu chvíli se objevilo první podezření, že v olomouckém biskupství řádí vrah.
Ani další biskup, Jan Mezoun z Telče, nezemřel přirozenou smrtí. Ve funkci byl od srpna 1576 do února 1578, kdy on i několik jeho blízkých spolupracovníků v bolestech zemřelo. Bylo mu 36 let.
Ve stejný den zemřel i kanovník Václav Bruntálský z Vrbna, který byl očekávaným kandidátem na biskupský trůn po Janu Mezounovi.
Na místo olomouckého biskupa si tehdy myslel kardinál Ondřej Rakouský, syn habsburského arcivévody Ferdinanda Tyrolského. Ondřej Rakouský vyslal na biskupství zvěda. Ten mu následně ohlásil: „Biskupové dostali škubání a hrozné bolesti do žaludku, až jejich křik byl slyšet přes ulici.“
Ondřej Rakouský svou kandidaturu vzdal. Nebyl jediný. Petr Vok z Rožmberka dostal od svého přítele výmluvný dopis: „I pan Václav Bruntálský a další na otrávení naříkali. Jáť k nim na snídaně nechodím.“
V létě roku 1579 byl novým biskupem zvolen Stanislav Pavlovský. Svůj život si zachránil tím, že hned po uvedení do funkce nechal poslat nejproblematičtější členy olomoucké metropolitní kapituly mimo Olomouc. Pavlovský zároveň zahájil vyšetřování podivných úmrtí svých předchůdců. To trvalo až do roku 1585.
Po prověření několika podezřelých ukázalo vyšetřování na Jana Philopona Dambrovského, děkana olomoucké kapituly. To byla jedna z nejvyšších funkcí na biskupství. V prosinci 1585 nařídil biskup zahájení kanonického procesu s kapitulním děkanem Janem Philoponem. Dambrovský odmítnul takzvanou kanonickou očistu. Ta spočívala v tom, že měl před Bohem odpřisáhnout, že nemá s vraždami nic společného.
Když se Dambrovský navíc pokusil o útěk, byl uvězněn na hradě Hukvaldy. Z něj ovšem psal vzpurné dopisy a pokoušel se ovlivňovat okolí v neprospěch Pavlovského. V jednom z dopisů hukvaldskému správci píše Pavlovský:
Však nicméně pilnou stráž … okolo něho jměj, aby s žádným nemluvil s kterým by mluviti neměl. Tak aby potomně od někoho papíru dodáno nebylo. Neb zprávu máme, že by tam kalamář v vězení jmíti a netoliko panu hejtmanovi knížectví opavského, ale již i do Říma listy rozeslati měl. Pak hleď to bedlivě opatřiti, aby se více toho nestalo.
V lednu 1586 se Dambrovský přiznává k vraždám, které spáchal když se sám chtěl stát biskupem. Jeho vězení trvalo ještě více než rok. Poslední zmínka za jeho života je opět v dopise olomouckého biskupa „auředníku aukvaldskému ze 12. března 1587:
„Co se Filopona dotejče ještě ho napomenuti dej, aby sobě nechajíc těch okličkuov na straně a neukazujíc na velké svátky ješto nyní tak velicí a svatí kající časové k tomu jsou rozmyslil, velebnú svátost vyspovídajíc se přijímal se panem Bohem se smířil skuotkuv svých srdečně želel a in summa skutečně a opravdově k smrti se již chystal, dokud se mu ještě času přeje a podává, neb my teď v krátce asi okolo neděle neb pondělího tam jisté osoby vyšleme, co se s nim dále činili jmíti bude. Potomně z nich vyrozumíš a tej starosti a nebezpečenství v kterém jak píšeš jsi sproštěn budeš. Nechtěl-li by on pak přes toto tvé napomenutí tej povinnosti vykonati, ať potomně žádnému viny nedává, než sám sobě. Neb jest dosti času k činění pokání měl…“
Jistá osoba, vyslaná na Hukvaldy, která tamního správce starostí s Dambrovským zprostila, byl kat. O popravě vysokého funkcionáře nejsou bližší zprávy. Jan Philopon Dambrovský byl popraven pravděpodobně v týdnu od pondělí 16. března 1587. Jediná poznámka, upřesňující Dambrovského smrt, je v knize půhonů (pohnání) olomouckého soudu. Dambrovský byl pohnán k soudu v blíže nespecifikované záležitosti už v roce 1582. U záznamu je dopsaná poznámka „sťat Philopon.“
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: Jiří Fiala: Olomoucký pitaval, Zemský archiv v Opavě, SOkA Olomouc
