Zmizelý zlatý poklad z havárie letadla u Lomnice – archivy promluvily

Trosky havarovaného letadlo. Se souhlasem Jana Drahoňovského

Za sychravého listopadového podvečera se v u Lomnice nad Popelkou zřítilo dopravní letadlo. Devět lidí přišlo o život. Na palubě byl i zlatý poklad, který v průběhu vyšetřování nehody záhadně zmizel. A záhadně zmizely i vyšetřovací zprávy.

K podivné nehodě došlo v 21. listopadu 1947 v podvečer. Na pravidelné lince Bukurešť-Praha letěl stroj sovětsko-rumunské společnosti Tars. Osudného dne letadlem cestuje 20 či 21 cestujících a pět členů posádky. 21 cestujících je maximální kapacita letadla. Lisunov Li-2 je v licenci vyráběná ruská verze letounu Douglas DC-3, populární Dakoty.

Pilot měl podle svědků zapnuté reflektory a v mlze tak pravděpodobně hledal místo k nouzovému přistání. V nadmořské  výšce 500 metrů nad mořem narazil do úbočí kopce Tábor. Pět či šest lidí zemřelo v hořících troskách letounu, další tři potom v nemocnici.

Zápis o nehodě z památníku stanice SNB v Lomnici. Foto: ABS ČR

Útěk z hroutící se monarchie?

Neštěstí u Lomnice nad Popelkou se odehrálo v době rumunského bolševického převratu. Přestože Ruunsko bylo v té době ještě království, faktickou moc drželi už bolševici. Král se v té době vracel z Londýna ze svatby princezny Alžběty a oznámil, že se chce oženit s princeznou Annu Bourbonsko-Parmskou, kterou poznal právě na korunovaci.

Komunisté potom 30. prosince obklíčili královský palác, odpojili telefonní spojení a požadovali  okamžitou abdikaci krále. Pokud neuposlechne, popraví tisíc zajatých studentů. Michal I. abdikaci podepsal a 3. ledna 1948 opustil zemi. Týden před neštěstím, 14. listopadu, podle dostupných pramenů abdikoval na svou funkci rumunský velvyslanec v Československu. Horia Grigorescu 21. listopadu odletěl osudným letem do Prahy.

O průběhu letu samotného máme jen minimální zprávy. Od své plánované trasy se stroj odchýlil nad Brnem. Namísto na Prahu mířil severněji. Pilot ovšem v takovém případě musel změnit směr o 30 stupňů. Stroj havaroval v mlze. Většina území republiky byla ten den zakryta oblačností. Jenže nad většinou republiky, od Brna až k Podkrkonoší byla dohlednost nejméně dva kilometry. Cestou k Lomnici musel minout Hradec Králové a Pardubice a aspoň jedno z obou měst musel vidět. Nejpozději v tu chvíli mohl svou navigační chybu odhalit.

Hledal pilot místo k nouzovému přistání, anebo věděl, kde je a chtěl přistát mimo letiště? Je jen shodou náhod, že bezprostředně před nehodou proletěl nad dráhou letiště v Lomnici? Na všechny tyto otázky by měla odpovědět oficiální vyšetřovací zpráva. Jenže ona žádná není. V roce 1947 vyšetřovala letecká neštěstí komise pod ministerstvem dopravy. Materiály z vyšetřování se nedochovaly.

Čtěte dále:  Praha, 1967: Z hotelu plného agentů beze stopy zmizel ostře sledovaný muž

Několik zlatých pokladů

Pamětník, se kterým jsem hovořil, se byl na místě nehody ještě v den nehody. K vraku letounu se dostal, nikdo mu nebránil. Záznam v místní hasičské kronice ovšem tvrdí, že se hasiči podíleli na záchraně pasažérů a na hlídkách. Na místo prý přišly bezpečnostní orgány a informovaly, že na palubě bylo zlato a hledali ho v troskách. Dál kronika konstatuje, že hasiči hlídali dobře, že se nic neztratilo.

Nesedí ani množství zlata. V hlášení zemskému velitelství SNB ze 6. prosince uvádí nález při prohlídce a rozebírání letadla, při kterém bylo objeveno 549 zlatých mincí různých států a 3,50 kg zlatých šperků, mincí a slitků zlata.

Stráž severu, „deník pracujícího lidu v českém pohraničí“,  23. listopadu v článku „Kdo převážel pod sedadlem zlato?“ spekuluje o tom, komu patřilo 2,5 kg zlata v hodnotě šest milionů tehdejších korun. Zlato se podle autora článku našlo pod jedním sedadlem a nikdo se o něj nepřihlásil.

Kolik toho zlata tedy na palubě bylo? Bylo nalezeno při prohlídce letadla, při jeho pozdějším rozebírání, anebo pod sedadlem?

V Archivu bezpečnostních složek je dochováno několik hlášení kriminální ústředny. V ranní zprávě z 29. listopadu se uvádí, že při prohlídce letadla se našly mince „byly uschovány ve skříňce, v níž byly umístěny kontrolní přístroje pro přítok olejů.“ Zápis dále uvádí, že mince byly předány krajskému soudu v Jičíně, „kde jsou zatím deponovány.“

Ranní zpráva, vypracovaná o čtyři dny později, dále hlásí, že „Při demontáži vraku havarovaného letadla sovětsko-rumunské dopravní společnosti bylo zjištěno další větší množství zlatých mincí a zlatých slitků v celkové váze 3,5 kg. Zlato bylo předáno do deposita krajského soudu v Jičíně.“

Aby to bylo ještě zamotanější, tak v týdenní zprávě okresního velitelství SNB ze 4. prosince se uvádí jako prvotní nález při ohledání 459 zlatých mincí (jde pravděpodobně překlep z 549) „o celkové váze 2 a 1/2 kilogramů, které převzala komise krajského soudu v Jičíně. Dne 29.11. při rozmontovávání trosek letadla bylo nalezeno ještě 3 a 1/2 kilogramu zlata, které bylo uloženo do nedobytné pokladny Městské spořitelny v Lomnici n/Pop. a případ nálezu zlata oznámen opět krajskému soudu v Jičíně.“

Čtěte dále:  Sexuální atentátnice a nové stopy zmizelého poklad rodu Smiřických

Později vyhotovený „Památník velitelství stanice SNB v Lomnici“ se uvádí celkové množství zlata sedm kilogramů. Zlato mělo být předáno do tehdejší Národní banky. Záznamy o tom dlouho chyběly.

Soupis pokladu. Foto: ČNB.

Příčina neštěstí odhalena

Nehodu až donedávna halila rouška tajemství. Podle jedné verze piloti ztratili spojení a orientaci a pokusili se jen nouzově přistát. Podle některých místních mělo letadlo přistát na zdejším letišti a zlato propašovat do Československa. Hlavním podezřelým byl emigrující rumunský velvyslanec. Pátrání v archivech ovšem objevilo deník trestní věci tehdejšího státního zastupitelství.

Jak vyplynulo z kusých záznamů, státní zástupce podezíral z pašování dalšího emigranta, Maurice Alweila, který byl židovského původu a ze země prchal se svou ženou a měli přemluvit piloty k uschování části pokladu v letadle a k nouzovému přistání. Jenže oba piloti i Alweil při nehodě zahynuli a manželka podezřelého vše popřela. Státní zástupce neměl v ruce žádné důkazy a případ tak odložil.

Deník v trestní věci obsahuje i další cennou informaci: Odvolává se totiž na závěr komise ministerstva dopravy a uvádí, že letoun po poruše vysílačky ztratil spojení a zabloudil. Tuto verzi podporuje i služební záznam SNB, sepsaný ještě v den nehody v osm večer. Je v něm zmínka „odvoláno pátrání, dané leteckou hlídkou Ruzyň. rozhlasu.“

Místní legendy o plánovaném přistání lze tedy brát za nepodložené. Přistání mimo Ruzyň nebylo v plánu pilotů. O zlatě ale museli vědět. Zda ho pašoval velvyslanec, Alweil či jiný cestující, už se bohužel zjistit nedá.

Kam zmizelo zlato

Pokud jde o další osud zlata, až dosud se mělo za ztracené. Zprávy o něm dosud končily záznamem, že bylo převezeno z Jičína do pobočky Národní banky v Mladé Boleslavi. Sama Česká národní banka ústy tiskových mluvčích tvrdila, že o jeho osudu nemá žádné zprávy. Nové informace přineslo až pátrání v archivu České národní banky. V poválečném fondu Drahé kovy – zlato jsou uloženy záznamy o veškeré manipulaci se zlatem na našem území. V poválečné době bylo nakládání se zlatem silně omezeno.

Čtěte dále:  Štěchovický poklad jsou ve skutečnosti tajné zbraně

V záznamech se tak dočteme, že 8. prosince se okresní finanční ředitelství táže Národní banky, jak bude s cennými kovy naloženo, protože nálezce se hlásí o odměnu. Národní banka odpovídá v tom smyslu, že nálezce byl na místo vyslán s moci úřední a zlato že se nikdy neztratilo, a tak nemá na nálezné právo.

V další korespondenci je pro změnu přípis celní správy, že zlato nebylo při příletu do země řádně procleno a z toho důvodu ho zabavuje. O několik listů dál je soupis zlatých předmětů. Je tedy definitivně jasné, že celkem bylo v letadle nalezeno 839 zlatých mincí různých měn, jeden zlatý náramek, dva prsteny, čtyři slitky a jedna zlatá tyčinka. Není uvedena celková váha, ale řádově odpovídá výše zmíněným sedmi kilogramům.

Záznam o vydání pokladu do Rumunska. Foto: ČNB.

Různorodost jednotlivých předmětů odpovídá spíše osobní sbírce. Nedá se tedy předpokládat, že by zlato mohlo být například z královské pokladny a že ho pašoval velvyslanec na pokyn. Daleko pravděpodobnější se jeví varianta, že zlato bylo buď velvyslance, nebo Maurice Alweila. Velvyslanec i Alweilova manželka nehodu přežili. Je evidentní, že se k němu báli přiznat.

Jasněji je i o jeho dalším osudu. O to, kdo může se zlatem disponovat, se dohadovala Národní banka s celním úřadem v Ruzyni a záležitost řešilo dokonce ministerstvo financí. Spor nevyhrál nikdo. Posledním dokumentem v archivu ČNB, ke případu se vztahujícím, je zpráva z 12. února 1948, ve kterém právní oddělení banky informuje svou mladoboleslavskou filiálku, že nemá námitek proti vydání zlata do Rumunska. O zlato tedy požádal rumunský stát a bylo mu vydáno.

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: SOA Praha, Archiv ČNB, NA ČR


Comments are closed.