Od roku 2005, kdy Rainer Karlsch zveřejnil sovětské hlášení o německém jaderném pokusu u Ohrdrufu, přibývají spekulace, zda se nacistům podařilo bombu vyvinout a otestovat.
V minulém díle najdete popis údajného testu jaderné zbraně na ostrově Rujána Luigim Romersou, italským novinářem ve službách Benita Mussoliniho. V amerických archivech se ale dochovalo ještě jedno svědectví, a sice hlášení Rudolfa Zinssera, který podle svých slov dostal pokyn jaderný test pozorovat z letadla. Odstartoval z Ludwigslustu.
Zinsserovo hlášení:
Pozoroval jsem silný záblesk, který jasně osvětlil celou atmosféru a trval asi 2 sekundy.
Jasně viditelná tlaková vlna se oddělila od mraku, který se vytvořil po výbuchu. V prvním okamžiku viditelnosti měla tato vlna průměr asi 1 km. Barva mraku se rychle měnila. Po krátkém období tmy byl posetý nejrůznějšími světelnými skvrnami, které měly na rozdíl od běžných výbuchů bleděmodrou barvu.
Asi po 10 sekundách ostré obrysy explozivního mraku zmizely, poté začal oblak nabývat světlejší barvy. Průměr stále viditelné tlakové vlny činil nejméně 9000 metrů, přičemž zůstala viditelná po dobu nejméně 15 sekund.
Mrak po explozi nabyl téměř modrofialového odstínu. Během toho bylo možné pozorovat různě zbarvené zášlehy, které se ve velmi rychlém sledu měnily na špinavý odstín.
Explozi bylo z mého pozorovacího letounu lehce cítit v podobě chvění. Tento projev trval asi 10 sekund bez znatelného vyvrcholení.
Asi o hodinu později jsem odstartoval s He 111 z Ludwigslustu a letěl východním směrem. Krátce po startu jsem prolétl téměř úplným mrakem. (Mezi 3 000 a 4 000 metry výšky). Nad místem, kde došlo k výbuchu, stál oblak ve tvaru hřibu s turbulentními, dmoucími se částmi (ve výšce asi 7 000 metrů). Objevily se silné elektrické poruchy a nemožnost pokračovat v rádiovém spojení jako při zásahu bleskem.
Z takto podrobného popisu je zřejmé, že Zinsser musel jadernou explozi pozorovat. Pozoruhodně přesná je informace o poruchách v radiovém spojení po explozi. Radost důkazu trochu kalí skutečnost, že dokument je datován 19. srpnem 1945, tedy v době po jaderném testu Trinity, a svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki. Pokud by ovšem mělo jít o zpravodajskou hru Američanů, byla by namířena proti Američanům – záznam sloužil pro potřeby amerických tajných služeb – což nedává smysl.
Pátrá i východoněmecká Stasi
K dalšímu jadernému pokusu mělo dojít v březnu 1945 ve výcvikovém prostoru Ohrdruf v Durynsku. To se stalo součástí sovětské okupační zóny a později váchodního Německa. V roce 1962 tajná služba Stasi vyslýchala místní obyvatele. Jednou z vyslýchaných, co měla explozi spatřit, byla Cläre Werner.
Svědectví Cläre Werner:
Stále si na ten den dobře pamatuji. Bylo to 4. března 1945. Na ten den jsme měli na večer domluvenou oslavu narozenin, která byla zrušena. Odpoledne byl na zámku BDM (Svaz německých dívek) z Gothy. Byl tam i Hans, který nám pomáhal, a pak nám řekl, že dnes se (na vojenském cvičišti) budou psát světové dějiny. Vznikne něco, co dosud na světě nebylo. Měli jsme večer vystoupit na vrchol věže (hradu Wachsenburg) a podívat se směrem k Röhrensee. Nevěděl také, jak bude ta nová věc vypadat. Takže jsme byli na vrcholu věže ve 20:00.
Po 21:00, ve 21:30, se za jezerem Röhrensee najednou rozzářilo jako stovky blesků, zevnitř bylo červené a zvenku žluté, mohli jste si přečíst noviny. Bylo to všechno velmi krátké a pak už jsme nic neviděli, jen jsme si uvědomili, že je silná bouřka, ale pak už byl všude klid.
Stejně jako mnozí obyvatelé Röhrensee, Holzhausenu, Mühlbergu, Wechmaru a Bittstadtu jsem i já následující den často krvácela z nosu, bolela mě hlava a také mě tlačilo v uších.
Věrohodnost této výpovědi se rozhodl ověřit americký badatel Todd Rider a zjistil, že Cläre Werner se dožila pádu východoněmeckého režimu a svou dřívější výpověď opakovaně potvrdila. Druhý svědectvím, na které upozorňuje Todd Rider, je svědectví Heinze Wachsmuta. Ten se dostal na místo když byl po jakémsi trestném činu uvězněn a při nucených pracech nasazen na odklízení následků testu.
Svědectví Heinze Wachsmuta:
Odpoledne přijeli esesáci s náklaďáky, vlastně nám esesáci neměli co říct, protože jsme vždycky pracovali se zvláštními rozkazy, které byly vždycky opatřeny razítky Říšského úřadu nebo Výzkumné rady a musely být po přečtení okamžitě zničeny. Byl to rozkaz s Kammlerovým podpisem. Museli jsme naložit všechno dřevo, které bylo k dispozici. Cesta vedla k jezeru Röhrensee, kde měli někteří esesáci Ärzte plné ruce práce, protože velké množství obyvatel bolela hlava a plivalo krev.
Jeden starší esesák mi řekl, že se tam včera blýsklo na lepší časy, že se tam stalo něco nového, že o tom bude mluvit celý svět a my Němci jsme první. Bohužel některé věci nešly podle plánu a byly tam neúmyslné oběti. (…)
Viděli jsme, jak z lesa vylézají naprosto nelidské bytosti. Někteří z nich už asi nic neviděli ani dnes to nedokážu popsat. Dva esesáci tyto lidi, kterých bylo mezi dvěma a patnácti, okamžitě zastřelili. Nedokážu říct, jestli už byli opravdu zastřeleni, protože někteří ještě hýbali ústy. Byli nebo museli být přeneseni jinými vězni na hromady, které hořely. Odvezli nás zpět na panství a vše se opakovalo. Kolem jedenácté hodiny večerní jsme se vrátili do Polte. Na okraji lesa bylo 14 ohnišť. Ten den a další den jsme nemohli nic jíst, ale pro nás a vězně byla vždycky pálenka.
Jeden z našich ruských zajatců nám řekl, že rozuměl jednomu z těch, kteří byli zastřeleni: „velký záblesk a oheň, mnozí okamžitě mrtví, zmizeli ze země, prostě už tu nejsou, mnozí s velkými popáleninami, mnozí slepí, Oleg Barto pozdravuje svou matku v Gurjevu…“
Na obou výpovědích je pozoruhodná shoda na nevolnosti obyvatel v okolí. Stejně tak reálný je fakt, že pokusné osoby, vystavené jadernému výbuchu, obrovským žárem zmizely beze stopy. Svědectví o podivných zařízeních v oblasti Ohrdruf ovšem obsahují i dosud odtajněné materiály americké armády.
„Pošlete elektroinženýry“, žádají vojáci
Americké jednotky dobyly Ohrdruf 4. dubna 1945 a našly tam cosi, co považovali za velitelství a velmi se tomu divili. Podle informací od rozvědky v Ohrdrufu žádné velitelství být nemělo. Tomu ale neodpovídalo množství elektronických zařízení. Informaci o něm zaslali velitelství 4. pancéřové divize:
Citace z hlášení:
Oblast Ohrdruf hlásí 3 velké částečně dokončené telefonní ústředny umístěné v blízkosti zámku, v kasárnách J120530 a v budovách J090543. Obsahovaly velké zásoby telekomunikačního materiálu, hlavně telefonů, některá rádiová zařízení a velké množství transportního zařízení v hodnotě 5 milionů dolarů. Okamžitě požadujeme strážné a elektro inženýry.
Vojáci z množství elektromateriálu usoudili, že v oblasti mělo být umístěno německé velitelství. Žádost o vyslání elektroinženýrů ale odpovídá tomu, že skutečný smysl množství elektroniky neznali. O tom, k čemu mělo zařízení sloužit, možná vypovídá další z hlášeníl
Citace z hlášení:
Mapa zachycená v okolí Ohrdrufu ukazuje vedení (pravděpodobně podzemní elektrické vedení) mezi Ohrdrufem, Arnstadtem, Stadtilmem, Nahwindenem a Rudolstadtem.
Ve Stadtilmu byl výzkumný jaderný reaktor, což voják, který hlášení poslal, nemohl tušit. Americká armáda navíc našla v tamějším koncentračním táboře našla zbídačené válečné zajatce. Svědectví jednoho z nich se zmínkou o tajné zbrni se dostalo do pravidelného hlášení americkým tajným službám.
Hlášení tajné službě:
Celá oblast mezi Ohrdrufem – Schwabhausenem – Wolfisem – Wechmarem byla cvičištěm a manévrovacím prostorem tankových vojsk. Válečný zajatec se od zbrojíře umístěného v Ohrdrufu dozvěděl, že odtud brzy povstane (wird steigen) nová tajná zbraň. Domnívá se, že celá oblast by měla být velmi důkladně prozkoumána kvůli novému materiálu.
Tvrdit, že dosud odtajněné materiály potvrzují testy německé atomové zbraně by bylo při současné znalosti odtajněných materiálů příliš odvážné. Rozhodně se ale dá tvrdit, že nějaký test v Ohrdrufu měli nacisté minimálně v úmyslu.
autor: Jaroslav Mareš
minulý díl: Svědectví o nacistické jaderné bombě: Co spojenci utajili.
příště: Zapomenutá bitva o uran – Jak Československo částečně neposlechlo mnichovský diktát
zdroje: NARA Collegepark, RG407EntryNM3-427-USArmyInThueringen; Rider, Todd: Forgotten Creators
Zpracováno podle knihy Atomový protektorát.
