Jaderná elektrárna Bohunice, 1989: Když šla voda z reaktoru do potoka

Velín elektrárny A1. Foto: SOA Plzeň.

Je vůbec možné vypouštět vysokoaktivní vodu do potoka a spalovat pevný odpad pod širým nebem? Podle tajného spisu StB se v Jaslovských Bohunicích děly i horší věci.

Minisérie o únicích radiace v Jaslovských Bohunicích:

První díl: Unikátní elektrárna a její pokračování, které nikdy nevzniklo.

Druhý díl: Nově objevený spis a zákaz měření radiace po nehodě.

Čtvrtý díl: Spalování vysoce aktivního odpadu pod širým nebem a revoluční zapomnění.

Jak velké ohrožení znamenal únik kontaminované vody? V pozdějším vyhodnocení se uvádí, že průnik cesia 137 do vzdálenosti 500 m od toku může trvat asi 4 až 6 let a koncentrace 1- 3 procenta zdrojové aktivity se udrží několik let. Samotní vyšetřovatelé vyhodnocovali možná rizika už na samotném počátku vyšetřování. A zjistili mimo jiné, že tento únik nebyl jediný.

Citace z vyšetřovacího spisu:

Aktivita bahna z odpadního kanálu byla 50.205 kilobecquerelů na litr, přičemž se předpokládá, že v tomto kanálu docházelo k intenzivnímu usuzování ionizujících prvků do bahna. (…) Zároveň vytěžovaní uvedli, že podobný únik radioaktivního odpadu rovněž z objektu 41 na A-1 z před 3 let byl vážnější, naměřené hodnoty byly v tom období o mnoho vyšší než jsou v současnosti. Konkrétní hodnoty z před 3 let uvést nedovedli.

Reaktor elektrárny A1. Foto: SOA Plzeň.

Opakované úniky radiace

O dalších několik stran dále se dokonce uvádí, že obdobná porucha úniku aktivity do vnější kanalizace se vyskytla 5.12.1985 a její příčinou byla netěsnost na výměníku odparky. V další části spis konstatuje, že při masivním úniku by bylo ohroženo až 100 000 lidí. A že dál po proudu je na Váhu vodárenská nádrž Kráľová. Ale únik ze začátku prosince 1985 nebyl jediný. Téhož roku unikla radiace ještě tři další zaznamenané úniky.

Citace z vyšetřovacího spisu:

V roce 1985 byli na objektu 41 a 44 / 10 tři poruchy netěsností důsledku kterých došlo k převýšení aktivity v dešťové kanalizaci větve B, v odpadovém kanálu z elektrárny, v Dudváhu a Váhu. Byly to poruchy ze 17.2.1985, 12.4.1985 a 23.5.1985, o kterých jsou záznamy poruchové komise.

Ještě než se podařilo vyšetřit lednový únik, došlo k dalšímu, ještě masivnějšímu. Průběh havárie z 31.3. popisuje „následná informace“, vypracovaná o den později. Na ten den bylo plánované vypouštění částečně kontaminovaných vod v poměru 1:5. Jeden díl vody z A-1, čtyři díly čisté vody z V-1.

Citace z „následné informace“:

V čase mezi 9 až 9:30 došlo při zemních pracích v blízkosti objektu 880 V-1 k přetrhnutí elektrického napájení dozimetrických přístrojů v objektu 880. Elektrické napájení bylo přetrženo zemním rypadlem, které používali pracovníci národního podniku Hydrostav Bratislava při stavebních pracích na vodohospodářském objektu elektrárny Bohunice, které budují na jejich objednávku. Z toho důvodu směnový mistr dozimetrie V-1 v 9:30 oznámil na objekt 41, že vypouštění aktivní vody bude možné až po odstranění závady. Proto z objektu 41 nebylo vůbec zahájeno vypouštění aktivní odpadové vody, ale jen se pokračovalo v proplachování dešťové kanalizace čistou vodou. (…) Pro poruchu na objektu 880 bylo rozhodnuto vykonávat ruční odběr vzorků odpadních vod každou hodinu a vyhodnocovat v dozimetrické laboratoři V-1. První vzorek byl odebrán v 10:15, kdy byla zjištěna aktivita 13 000 becquerelů na litr, druhý o 12:20 s aktivitou 72 000 becquerelů na litr, třetí ve 13:20 s aktivitou 12 000 bq/l.

Jestliže v lednu se podařilo na výstupu z elektrárny překročit hygienickou normu cca 500x, v nejnovějším případě už úroveň radiace překročila normu 2000x. Pracovníci elektrárny se to snažili vysvětlit nahromaděním radiace v částečně zavaleném kanálu.

Záznam z měření ve vyšetřovacím spisu StB Únik. Foto: ÚPN Bratislava.

Citace z vyšetřovacího spisu:

Při stavebních činnostech realizovaných dříve v letech 85 a 86 se do šachty číslo 345 dostala zemina a štěrk z okolního terénu, která tam zůstala a působila jako zemní filtr pro vypouštěné přečištěné vody, čímž se dlouhodobým působením značně kontaminovala. Personál objektu 41 při plnění pracovních úlohu pustil do kanalizační sítě čistou chladící vodu v přesvědčení, že kanál je čistý, silný proud vody vyplavil z uvedené šachty kontaminovanou zeminu.

Čtěte dále:  Pět mrtvých v Dobřichovicích - nová stopa v tajemné vraždě rodiny Svojsíkových

Může se ovšem z vody o maximální aktivitě 37 bq/l nahromadit v zemině tak velká úroveň kontaminace? Slovní ekvilibristika vytěžovaných pracovníků elektrárny došla dokonce tak daleko, že v únoru a březnu, srážkově vydatných zimních měsících, vyhlásili v Jaslovských Bohunicích rekordní sucho.

Domnívá se, že je to dané vyplavováním dlouhodobě absorbované aktivity do kalů, které se v kanalizací nacházejí, a které se po události v lednu usušily, protože od té doby do kanalizace nebyla napuštěna žádná voda, ani nepršelo.

Radioaktivní voda se vypouštěla úmyslně

Kde bude nejspíše pravda odhalili pracovníci StB až na začátku října 1989, když v elektrárně vytěžili svého informátora. Ten jim potvrdil, že radioaktivní vodu vypustil jeden z pracovníků elektrárny, když se dozvěděl o poruše čidel, ovšem o náhradních ručních odběrech nikoliv.

Pramen tvrdí, že když se o poruše na dozimetrické kontrole dozvěděl mistr XXX z objektu 41, tak do čisté proplachové vody, která se v tom čase vypouštěla úmyslně, vypustil vysokoaktivní médium, kterého se potřeboval zbavit. XXX předpokládal, že když je pokažený dozimetrický přístroj, tak se už nevykonává žádná dozimetrická kontrola vypouštěných vod z atomové elektrárny Jaslovské Bohunice. Nemohl vědět, že směnový inženýr na V-1 nařídil pracovníkům dozimetrie ručně odebírat vzorky z odpadních vod.

Jak silně znečištěný odpad toho dne z elektrárny A-1 vypustili lze s odstupem času jen odhadovat. Hrubým odhadem to muselo mnohonásobně přesahovat lednový únik. Připomeňme, že tehdy se odpadní voda z elektrárny neředila nekontaminovanou vodou z chladicí věže V-1. Tři a půl milionu becquerelů na litr vytvořilo na výstupu z elektrárny 20 000 bq/l. V tomto případě byla neznámá látka vypouštěna do silného proudu proplachové vody a hodnota na výstupu byla téměř 4 x vyšší.

Radioaktivní skládka pod širým nebem

Nechce se tomu věřit, že by někdo na elektrárně byl něčeho takového schopen. Jenže vyšetřování úniku kontaminované vody odhalilo i další nepořádky v areálu A-1.

Manipulace s palivem v elektrárně A1. Foto: SOA Plzeň.

Citace z vyšetřovacího spisu:

Pramen na schůzce informoval o tom, že v objektu A-1 se nachází volná skládka tuhého radioaktivního odpadu z provozu A-1. Jedná se o části technologického zařízení, dřevěný odpad nasáknutý radioaktivními tekutinami a podobně. Pramen tvrdí, že takové skladování radioaktivního odpadu je zakázané, protože může dojít k rozptylu radiace do životního prostředí prostřednictvím větru a deště. Každá skládka musí splňovat několik základních požadavků, například radioaktivní odpad musí být zabezpečený před povětrnostními vlivy, skládka musí být řádně označena a uzavřena před vlivem vstupem nepovolených osob a podobně. Prověrkou na místě bylo zjištěno, že skládka se nachází v objektu 44/20 areál A-1, kde je vybudované betonové dočasné úložiště radioaktivního tuhého odpadu. Jeho blízkém okolí je rozházený různý materiál. Jednoduchou dozimetrickou kontrolou byla zjištěna jeho vysoká radiace. Pramen dále uvedl, že v plechové nádobě volně položené nedaleko kanalizační šachty dešťové kanalizace větve B se spaluje hořlavý pevný radioaktivní odpad. Při spalování dochází k nežádoucímu rozptylu radiace do blízkého životního prostředí.

Dodejme jen, že podle dozimetrických měření byla aktivita složeného materiálu 5 000 až 150 000 becquerelů na litr.

A co na to hygiena

Když se porušují hygienické předpisy, měl by na to zareagovat hygienik. Bohunická elektrárna samozřejmě dohledu hygieny podléhala. Když vyšetřovatelé StB dozorující hygieničku navštívili, odmítla jim prý záznamy z vlastních měření předat. Svou nadřízenou kritizoval i jeden z pracovníků krajské hygienické stanice:

Čtěte dále:  Temný konec oplzlé šlechtičny: Sebevražedný atentát byl vymyšlen v Čechách

Citace z vyšetřovacího spisu:

Ke skutečnosti, že doktorka YYY, která by měla v první řadě upozorňovat na nedostatky, tvrdí, že tu nedochází k závažným skutečnostem, doktor ZZZ uvedl, že tato tak koná z toho důvodu, že krajský hygienik ji nedávno upozornil na tu skutečnost, že pokud se ještě jednou zjistí nepříznivá radiační situace, o které ona ví a nevykonala potřebné opatření, tak bude zbavena funkce vedoucí odboru a přímé zodpovědnosti za objekty jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Z uvedeného důvodu se společně se s odpovědnými pracovníky snaží důležité údaje zakrývat. Potvrzení uvedených skutečností by stačilo podle vyjádření jmenovaného vykonat nezainteresovanými pracovníky podrobnou kontrolu objektů A-1 se zaměřením se na objekty 44, 41 a hlavní výrobní blok. O této skutečnosti by však doktorka YYY nesměla vědět, protože není zárukou objektivního hodnocení výsledků.

Celý případ začíná působit jako špatná groteska. Před hlavní hygieničkou se musí tajit výsledky hygienických kontrol. Každopádně to na pracovišti muselo mezi hygieniky občas docela jiskřit, jak dokládá jiná část téže zprávy.

Citace z vyšetřovacího spisu:

Doktor ZZZ vznesl námitku k té skutečnosti, že mapování objektu 44 není úplné a výsledky naměřených hodnot se neshodují se skutečností. Okamžitě byl upozorněn svou nadřízenou doktorkou YYY, že všechno je v pořádku a dozimetrické mapování objektu 44 je dobře vykonané. Doktor ZZZ nám uvedl, že kontaminace půdy v objektu 44 je tak vysoká, že se neshoduje s tvrzením, že ke kontaminací došlo v průběhu záplavy v minulosti. Tento jeho názor podporuje i ta skutečnost, že při rozkopání části valu bylo dozimetrickou kontrolou zjištěno, že dávkový příkon na jednom z míst dosahuje až jeden a půl rentgenu za hodinu.

Rentgeny se jako jednotky dnes už neužívají, nicméně podle otevřených zdrojů přirozená hodnota radiace v prostředí dosahuje jen zhruba 0,1 rentgenu za celý rok. Setrvat u zemního valu u objektu jednu hodinu by tak znamenalo absorbovat přirozenou dávku radiace za 15 let.

Přiznání dozimetristy

V úložišti pevného odpadu se podle zjištění vyšetřovatelů pálily některé odpady. Podle výpovědi některých pracovníků se tak činilo až po dozimetrické kontrole, která potvrdila, že materiál není kontaminovaný a je možné ho spálit. Jenže jeden z vyslýchaných dozimetristů upřesnil, že dozimetrická služba byla v té době na elektrárně pouze na ranní směně a spalování některých odpadů probíhalo bez jakékoliv dozimetrické kontroly odpoledne a večer. Dozimetrická služba navíc nebyla o spalování informována. Pracovník dozimetrie navíc potvrdil, že z úložiště uniká radiace do podzemních vod.

Vyšetřovací spis řešil i úniky radiace do spodních vod. Foto: ÚPN Bratislava.

Výpověď dozimetristy:

Z titulu své funkce a pracovní náplně mi je známo, že v objektu 44/20 v areálu A-1 je úložiště pevných radioaktivních odpadů, ve kterém se nachází voda. Asi před měsícem, tedy v červnu 1989 jsem na pokyn svého nadřízeného byl účasten odběru, přesněji vzorek jsem sám odebíral.(…) Soudruh náměstek mi řekl, že je tam asi 80 cm vody a hloubka úložiště je 12 m. Vzal jsem si polyethylenovou lahev a drát o délce asi 11 m. Když jsem však vodu do lahve odebíral, tak spousta drátu zůstala venku volného, z toho usuzuji, že hladina v této šachtě není 80 cm, ale podstatně vyšší.

Soudruhem náměstkem je opět náměstek ředitele pro likvidaci atomové elektrárny A-1, který se snažil mařit vyšetřování radiační nehody z ledna. Dalším počinem tohoto náměstka bylo ztopení zprávy o únicích radiace z nádrží na kapalný odpad a falšování skutečných hodnot, uvedl při vytěžení už výše zmíněný pracovník hygieny, nespokojený s postupem své nadřízené.

Čtěte dále:  Nepostavené skvosty: Jak měly vypadat Štěchovice a Slapy, kdyby nepřišla válka

Citace z vyšetřovacího spisu:

K další části vytěžení uvedl, že v minulosti dostal od náměstka písemné vyhodnocení radiace z měřících sond, nacházejících se v blízkosti kapalných nádrží radioaktivního odpadu z objektu 44/10. Z této písemnosti je zřejmé, že radioaktivita kapalného odpadu v nádrži je shodná s naměřenou hodnotu ze sondy mimo nádrž. Tedy tato zpráva potvrzuje, že nádrže kapalného odpadu jsou netěsné, co je i v závěru správě uvedeno. Tato zpráva je však neoficiální a ZZZ k ní uvedl, že ji získal od náměstka ještě předtím, než ji měl podepsat bývalý nadřízený. Náměstek tuto zprávu nikdy nepodepsal, kde se v současnosti nachází, to doktor ZZZ uvést nedokáže. Od tohoto času hodnoty naměřené v sondách uváděné v písemných zprávách jsou podle jeho názoru nepravdivé a značně zkreslené tak, aby to vypadalo, že nádrže jsou těsné a nedochází k úniku, které by mohly ohrozit okolní životní prostředí. Vytěžením dále bylo zjištěno, že je odůvodněná obava o soustavný průnik části radiace konkrétně tritia do spodních vod.

Při vyšetřování možnosti průniku radiace do spodních vod bylo v červnu 1989 na kontrolním vzorku naměřeno 8300 bq/l. Měření tvrdosti potvrdila, že se jednoznačně jedná o vodu spodní, nikoliv dešťovou. Dodejme ještě, že ve spise se nachází i pasáž o kontrolních vrtech spodní vody v areálu elektrárny, z nichž jeden vykazoval zvýšené množství tritia. Měření bylo provedeno ještě před lednovým únikem. Pracovníci Výzkumného ústavu jaderných elektráren poté konstatovali, že měření je nedostatečné a navrhli vybudování dalšího vrtu, který byli ochotni sami zaplatit. Proti se postavilo vedení A-1 a… hygienička YYY.

Víření radioaktivního prachu

Problémů v likvidované elektrárně bylo ovšem daleko víc. Odpad z hlavního výrobního bloku se po demontáži ukládal v prostoru bývalé strojovny. Podle vedoucího oddělení realizace likvidace A-1 se jednalo o nanejvýš nešťastný postup:

Zařízení a jeho části se demontují, uloží v prostorách strojovny a nechá se to tak. O nevhodnosti tohoto řešení svědčí i ten fakt, že např. v zimním období je nutné ve strojovně, kde se radioaktivní odpad ukládá, spustit vzduchotechniku, aby se prostory vytopily, tedy dochází proudění vzduchu, k rozvíření radioaktivního prachu, který přes větrací otvory nekontrolovatelně uniká do ovzduší. Taktéž samotný objekt strojovny při projektovém řešení nebyl projektovaný jako případná skládka radioaktivního odpadu.

Velmi závažně znějící podezření ale už Státní bezpečnost nestihla prověřit. Listopad 1989 znamenal ukončení práce na spisu a jeho uložení do archivu. Všechna podezření se samozřejmě nutně nemusela potvrdit. Byť se považuji za příznivce atomové energie, o takového souseda bych v blízkosti svého bydliště rozhodně nestál.

Autor: Jaroslav Mareš

Zdroje: ABS ČR, ÚPN Bratislava

Minisérie o únicích radiace v Jaslovských Bohunicích:

První díl: Unikátní elektrárna a její pokračování, které nikdy nevzniklo.

Druhý díl: Nově objevený spis a zákaz měření radiace po nehodě.

Čtvrtý díl: Spalování vysoce aktivního odpadu pod širým nebem a revoluční zapomnění.

 


Comments are closed.