Unikátní vynález českých badatelů pomohl vyřešit záhadu ztraceného hrobu zakladatele Českých Budějovic. Vědci vyzvedli obsah hrobky bez pohnutí jedinou kostí.
Pracovníci Jihočeského muzea v Českých Budějovicích dnes zveřejnili výsledky několik let dlouhého pátrání po ztracených ostatcích zakladatele Českých Budějovic Jindřicha Libraria. Jeho ostatky se podařilo vyzvednout až na druhý pokus a při manipulaci s dochovaným materiálem byla použita unikátní metoda, která poprvé umožnila studium nálezu v jeho přesné poloze v laboratoři.
Na počátku byla pověst
Na počátku pátrání byla ústní legenda, podle které se o vznik královského města České Budějovice zasloužil první opat tamějšího kláštera Jindřich, řečený Librarius, podle pozdějších podání zpovědník krále Přemysla Otakara II., který mu zázrakem dopomohl k následníkovi trůnu.
Přemysl Otakar II. na řádného následníka dlouho čekal a neváhal kvůli tomu podstoupit anulování svého prvního manželství a diplomatické pokusy přesvědčit papeže o tom, že by nárok na trůn měli mít i jeho nemanželští potomci.
Situaci podle pověsti vyřešil Jindřich Librarius, který krále přesvědčil, aby na jihu Čech založil klášter a královské město, a že by si tím mohl u Boha vyprosit vytouženého následníka. Těžko dnes říci, zda to takto skutečně bylo, nicméně klášter s městem byly založeny v roce 1265 a v roce 1271 se Přemyslu Otakarovi a Kunhutě Uherské skutečně narodil syn Václav.
Jindřicha Libraria si vážili už jeho současníci a považovali ho za blahoslaveného už za jeho života. Podle ústní tradice byl pohřben v jedné z bočních kaplí Kostela Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí. Kaple se do dnešních dní ale nedochovala.
Hledání místa kaple
S neurčitou informací o pohřbení zakladatele kláštera se pražský arcibiskup Dominik Duka před několika lety obrátil na pracovníky Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Výzkumný tým pod vedením Zuzany Thomové se následně obrátil na spolek Naše historie.
První úkol, a sice zjistit, zda se v jižní zdi hlavní lodi nenacházejí nějaké dutiny, zodpověděly velmi rychle georadar a magnetometrické měření. Radar ukázal anomálii, pravděpodobně dutinu, a magnetometrie ve stejném místě cihlovou zazdívku v ploše víc než 2 x 2 metry v jinak kamenné zdi.
Následná sonda do 160 centimetrů silné zdi potvrdila, že za novodobou cihlovou zazdívkou z konce 19. století je skutečně dutina, skrývající několik listin a dřevěnou schránku s latinským nápisem informujícím, že zde jsou kosti prvního opata kláštera Jindřicha řečeného Librarius.
Falešný hrob
Po prostudování listin se zdálo být všechno jasné. Do výklenku byla uložena schránka s ostatky důležitého dominikánského opata a přidáno několik dobových písemností, včetně pozdravu zedníků příštím generacím z konce 19. století.
Následný radiokarbonový průzkum ovšem ukázal, že ani jedna z kostí nepochází ze 13. století a přírodovědná analýza k tomu dodala zjištění, že většina kostí není ani lidských. Nabízí se otázka, zda si zedníci, kteří dostali za úkol zazdít zbytky kaple, instalací falešné schránky se zvířecími kostmi nedělali z pozdějších nálezců tak trochu legraci.
Výzkumný tým Jihočeského muzea se proto vrátil k prvotním měřením a všiml si, že pod původně gotickou výklenkovou kaplí je pod nově odkrytým prostorem ještě jedna dutina. Daleko subtilnější anomálie měla rozměry přibližně 50 x 30 centimetrů a její výška byla přibližně 30 centimetrů. Průzkumná sonda následně upřesnila, že v dutině se nachází rozpadlá dřevěná schránka s lidskými kostmi.
Krabice složená uvnitř dutiny kolem nálezu
Aby bylo možné prozkoumat ostatky a zbytky dřevěné schránky v laboratorních podmínkách a v původní poloze, vyvinul tým spolku Naše historie pod vedením Josefa Vandělíka speciální metodu vyzvednutí úložky, aniž by bylo třeba jednotlivými částmi hýbat.
Uvnitř dutiny byla za pomoci několika přesně vytvarovaných plíšků kolem nálezu složena kovová schránka. Badatelé nejprve plíšky podsunuli dnem dutiny a z boku nálezu. Následně na dálku zezadu opatrně přišroubovali zadní stěnu a obsah dutiny opatrně vytáhli vcelku. Použitá metoda vzbudila zájem mezi archeology po celém světě, včetně univerzity v Cambridgi, kde si o jejím využití dokonce vyžádali přednášku.
Schránka o lidskými ostatky a s pozůstatky byla následně zajištěna a převezena do laboratoří, kde proběhla podrobná dokumentace nálezu, kterou by na místě ve stísněném prostoru nebylo možno provést.
Jak to doopravdy bylo
Následné biologické a radiokarbonové analýzy potvrdily, že v dutině byly druhotně pohřbeny ostatky muže ve věku 64 let o ve své době naprosto netypické výšce 182 centimetrů. Jindřich Librarius podle dochovaných zpráv zemřel v roce 1281. Místo jeho prvního hrobu nebylo dosud nalezeno. Neurčité zprávy tvrdí, že byl pohřben pod dřevěným náhrobkem. Ten byl tedy v průběhu staletí buď zničen, anebo na své objevení teprve čeká.
Pracovníci Jihočeského muzea a dalších institucí, zúčastnivších se výzkumu, objasnili i pravděpodobný důvod ke druhotnému pohřbení blahoslaveného opata. Podařilo se totiž zjistit, že s ostatky bylo manipulováno ve 2. polovině 14. století. To odpovídá známému požáru dominikánského kláštera v roce 1381. Dá se usuzovat, že požár poničil i původní Jindřichův hrob a právě tehdy byl Librarius pohřben pod výklenkovou kapli.
V roce 1893 dostali českobudějovičtí zedníci zakázku na zazdění výklenku a při té příležitosti „vyrobili“ Librariovi falešný hrob, za který by se nemusel stydět ani slavný Vlad III. Napichovač, neomezený vládce a postrach nepřátel Valašského knížectví.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: Zuzana Thomová, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, spolek Naše historie
