Případ Tribeč – hororový film rozfoukal letitou záhadu

Tribeč. Foto: Jaroslav Mareš

Tribečské pohoří je v jedné věci zvláštní. Na každém zdejším kopci se nacházel hrad či hradiště. Bez zjevné příčiny. Jde i o jedno z nejdéle obývaných míst na Slovensku.

Když v roce 2016 napsal Jozef Karika horor Trhlina, rozpoutal jím novou vlnu zájmu o nenápadné pohoří na západě Slovenska. Na úspěch knihy navázal hororový film, který proslavil Tribeč i u nás. Ve skutečnosti je česká stopa za samotným vznikem „záhady.“

Mizení dle Howadoora

Jako první se o vrchovině, na které se mají beze stopy ztrácet lidé, rozepsal „Howadoor“ na svém weblogu. Celkem dva články, datované prosincem 1999, popisují několik zmizení prý dokonce několika desítek lidí.

V roce 1929 podle dostupných pramenů zmizel zdejší horal Štefan Šamšal. Neúspěšné pátrání po něm trvalo tři měsíce.

O rok později měla zmizet cestou z osady Mankovce do obce Zlatno osmnáctiletá Mária Šlajserová. Pět kilometrů dlouhá cesta vede po silnici a pěšímu trvá pohodovou chůzí asi hodinu a půl.

V roce 1939 prý zmizel turista Walter Fischer cestou na Čierny hrad. Po třech měsících ho prý objevili  popáleného a v bezvědomí nedaleko města Zlaté Moravce. Dožil prý v ústavu pro choromyslné v Žilině. Ze svého ztracení se prý nikdy nevzpamatoval.

V únoru 1966 prý nalezl místní hajný na cestě, která vede z obce Jelenec do lesa směrem k hřebenu Tríbeče, asi pět kilometrů za obcí, odstavené vozidlo s bratislavskou poznávací značkou. Když následujícího dne nalezl totéž auto na stejném místě, na cestě, na které je vjezd motorovým vozidlům (až na výjimky) zakázán, uvědomil o tom příslušníky Bezpečnosti. Ti záhy zjistili, že vůz patří manželům Belanovičovým z Bratislavy.

V roce 1980 měl zmizet z domu na okraji obce Skýcov šestasedmdesátiletý Antonín Topil z Čech, který se sem přestěhoval na stáří. Případ je podivnější tím, že dům prý byl zamčený zevnitř.

Čtěte dále:  Dům dvou sériových vrahů: Děsivý příběh vraha Novotného

Z novějších případů měl v roce 2012 zmizet Jaroslav Buránsky z obce Žirany. Celkově se mělo ztratit už 73 lidí.

Nikde nic není

Howadoorův blog je již smazán a nebýt Karikova románu, zmizela by i záhada samotná. Na místě totiž žádná taková neexistuje. Ani o Šamšalovi, Fischerovi, Belanovičovým ani o nikom jiném z údajně zmizivších není nikde žádné zprávy. Tito lidé neexistovali. Nejjednodušeji je to ověřitelné v případě manželů Belanovičových.

Ján Belanovič totiž podle Howadoora pracoval na ministerstvu zahraničí. To bylo za Československa jen v Praze a dochovaly se záznamy se jmény pracovníků – žádný Belanovič na MZV nikdy nepracoval, ani v centrále, ani na úřadech v zahraničí.

Podobně je to s dalšími zmíněnými – nikde nic, nikdo z těch, kdo je měli znát, o nich neslyšel.

Podivné případy existují

Jde jen o vymyšlený fenomén? Slovenský spisovatel Miloš Jesenský upozorňuje na to, že přestože jde v případě tribečské vrchoviny o vymyšlené historky, fenomén mizení lidí existuje.

„Já jsem se věnoval společně se svým kolegou a přítelem Robertem lepší nějaký víkend případů mizení lidí v Tatrách. Tam je ta situace trochu odlišnější protože tam lidé mají o mnoho víc příležitostí k tomu aby zmizeli beze stopy. Podařilo se nám zdokumentovat několik desítek případů lidí, kteří v Tatrách zmizeli a bylo to provázané buď nějakými neobvyklými světelnými fenomény, anebo podivnými jevy, které popisují šťastnější lidé, kteří se vrátili. Jsou to například pocity dezorientace, anebo pocity jakýchsi podivných časových posunů. Lidé nám popisovalo cosi na způsob zpomalení času. Máme svědectví například o tom, že lidé opakovali určitý úsek cesty několikrát. Měli pocit, že už tam procházeli a neuměli se z toho úseku dostat,“ popisuje Miloš Jesenský.

Zmatení lidé dělají zmatené věci a podceňují rizika hor, chtělo by se říci. Jenže podle Miloše Jesenského může náhlá dezorientace postihnout i zkušeného horala. „Máme případ studenta, který si přivydělával vynášením nákladů na vysokohorskou chatu. Trávil v podstatě celé prázdniny vynášením nákladů na vysokohorskou chatu. Kromě brigády to pro něj byl relax. Den předtím, než měl odcestovat domů, z této chaty zmizel. Šel se projít po okolí chaty a nikdy víc ho nenašli,“ tvrdí Miloš Jesenský.

Čtěte dále:  Tajemný Alkazar: Jaderné úložiště a místo, kde možná skončila Hagenova bájná štola

Autor, co se k záhadě už nechce znát

Přestože Howadoorův blog již neexistuje, především Karikova práce vrátila tajemné vyprávění do povědomí. Howadoor se ve skutečnosti jmenuje Viktor Lošťák a je z Brna. V jeden čas působil jako zastupitel v městské části Brno-Bystrc. Jeho stranou bylo hnutí „Bystrčáci.“ Svou druhou digitální stopu vyryl svým kontroverzním vystupováním.

V roce 2016 podle serveru Lidovky.cz vytvořil fotomontáž, ve které tvrdil, že syn Matěje Hollana z hnutí Žít Brno byl zavražděn teroristy, přestože to nebyla pravda. „Chci, ať to Hollana urazí. Chci je urážet, chci je deptat, chci je politicky zlikvidovat. Myslíte, že to dělám proto, abych se pobavil? Je to jeden z tisíce kroků,“ tvrdil podle Lidovek Lošťák.

„Tvůrce záhady“ o tribečském pohoří na své dítě příliš hrdý není. Na zdvořilý dotaz na sociální síti reagoval zablokováním. Džin je ovšem z lahve už vypuštěn a nikdo ho už nikdy nedostane úplně zpět.

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: Howadoor.wz.cz, lidovky.cz


Comments are closed.