Štěchovická záhada objasněna: Jadernou bombu pro Hitlera vyráběly české firmy

Podzemní továrna Rabštejn. Jedno z míst, kde měli nacisté provádět pokusy na cyklotronech. Foto: Jaroslav Mareš

Na Protektorát Čechy a Morava se pohlíží jako na továrnu na zbraně. Jenže Protektorát byl nejen výrobní, ale i vývojová základna Třetí říše.

O tom, že český průmysl se zapojil nejen do výroby, ale i do vývoje Hitlerových zázračných zbraní, se dosud příliš nehovořilo. Byly to přitom tři firmy, u kterých lze s jistotou říci, že Třetí říši dodaly nejdůležitější součástky do cyklotronů, na kterých se nacisté pokoušeli vyrobit štěpný materiál pro jadernou bombu.

Volman Čelákovice

První z firem, která na supertajné zbrani pracovala, byla Volman Čelákovice. Firma vyráběla přesné obráběcí stroje a nacisté se na ni obrátili s požadavkem na dodání vysokofrekvenčního zdroje. Vysokofrekvenční zdroje se v té době používaly jednak na úpravu povrchu obráběných kovů, dále jako součástky vysílačů. Jak vyplývá z pozdějších dokumentů, nacisté plánovali vysokofrekvenční zdroj použít jako součást rozbušky jaderné pumy. Dalším využitím vysokofrekvenčního zdroje byly cyklotrony. Po válce po výrobě pátrali výzkumníci z fyzikálního ústavu Univerzity Karlovy. Oslovili i firmu Volman.

Odpověď firmy Volman:

Věc: Cyklotron

Obdrželi jsme Váš dopis shora uvedených dat a děkujeme především za zájem, který jste projevili o cyklotron, jehož podstatné části byly vyráběny v našem závodě.

Zakázka na zmíněné zařízení byla nám zadána presidentem výzkumného ústavu říšské pošty [Amt für Physikalische Sonderfrager], Berlin-Zehlendorf 1 pod č. 101 APS 47681 IE-2. Kompletní zařízení mělo být montováno v Miersdorfu (über Zeuthen), kde byla k tomu účelu postavena zvláštní budova.

Podle informací, jež jsme měli možnost získat, nalézají se již na místě:

1.) magnety,

2.) krátkovlnný oscilátor, který dodala firma Lorenz Berlin-Tempelhof,

3.) vakuové čerpací zařízení (dodavatel neznám)

4.) kruh a dipóly, výrobek firmy AEG Berlín.

Předmětem naší dodávky byly následující části:

1.) Přívod vysokofrekvenčního proudu k pólovým deskám, tzv. Lecherleitung, s úplným vodním chlazením, přívodem proudu, zařízením odstiňovacím a regulovatelnými držáky,

2.) měděný válec o průměru 870 mm, délky 2 000 mm, opatřený upevňovacími a obsluhovacími přírubami, které jsou  t. č. Připraveny k naváření,

3.) kolena a uzavírací zařízení, kterým se mělo dosáhnout zředění 10 -6 [?] (příslušné vývěvy nebyly předmětem naší dodávky),

Čtěte dále:  Poklad v Pilníkově: Proč ho StB nechtěla najít

4.) předchozí těleso mezi válcem a pólovými nástavci v délce 1 m, po jedné straně čtyřhranné, na druhé straně přecházející do tvaru kruhového o průměru 780 mm, s příslušnými zavařovacími přírubami,

(uvedené části jsou zhotoveny z kované mědi nebo mosazi za účelem dosažení vysokého vakua)

5.) kolejnicová dráha na sloupech, jež mají být zabetonovány, část kolejí, jež přijdou mezi magnety, je zhotovena z mosazi (původně měly být zhotoveny z remanitu).

Další části, jako zdroj iontů, držák preparátů s berylovou deskou a přívod proudů pro dipóly, byly sice u nás vyrobeny, avšak zaslány firmě Radioslavia, Praha-Vysočany, kde snad byly zničeny při náletu dne 24. 3. t. r. Předpokládáme, že firma Radioslavia by Vám mohla rovněž podat nějaké informace týkající se toho zařízení.

Pro úplnost dodejme, že druhou čelákovickou firmou, která se na dodávkách cyklotronů podílela, byla i tamější firma Stabenov – Křižík. Přesnější informace o jejím podílu se ale nedochovaly.

Jediné dochované materiály k firmě Marconi Radioslavia se nacházejí ve fondech obchodního soudu. Se souhlasem SOA Praha

Marconi Radioslavia

Jak už vyplývá z předchozí citace, další důležitou součástí nacistického atomového programu v Protektorátu byla firma Marconi Radioslavia v pražských Vysočanech. Firemní dokumenty se nedochovaly, protože všechny shořely při bombardování. Dochovalo se ale hlášení inženýra Kliky, který vypovídal v říjnu 1945 před vyšetřovatelem Obranného zpravodajství.

Citace z textu záznamu výpovědi:

Na jaře 1944 obdrželi od výzkumného ústavu říšských pošt v Berlíně výkresy součástek aparátu na rozbíjení atomů. Ředitelem výzkumného ústavu byl dr. Salow, který se také tohoto problému ujal. Měl při sobě dva pomahače. Vybrali si konstruktéra, byť podle úsudku ing. Kliky chybného, totiž z oboru loďařského, jakéhosi Tenniese. Pomocí tohoto konstruktéra zhotovili výkresy a zadali je různým firmám. Marconi v Hloubětíně obdržel hlavní část „cyklotronu“ t.j. „vakuový system“ – D elektrody. Část vakuového systému t.j. vakuový prostor byla předána firmě Volman – Čelákovice. S Volmanem ještě spolupracoval v Čelákovicích Stabenov-Křižík.

Magnet 50 tun těžký dostala firma Kapsch ve Vídni. Vysílač 60 kW s 20 m délkou vlny firma Lorenz v Berlíně. Firma AEG v Berlíně dělala kruhovou korunu z mosazi.

U Marconi se zúčastňovali porad firmy Marconi poštovní rada Einbeck, Dr. Salow přednosta výzkumného ústavu v Berlíně, Tennies, konstruktér téhož ústavu a ing. Klika, šéfkonstruktér fy Marconi. Od Volmanů se zúčastňoval ředitel Schebesta a šéfkonstruktér továrny Růžička, který měl celou věc u Volmanů na starosti.

Čtěte dále:  Druhé metro pod Prahou 3 - Jak mělo vypadat za Hitlera a Stalina

Klikovo hlášení pokračuje informací, že po válce se o projekt zajímal sovětský inženýr Petělín a všechny dostupné dokumenty mu byly předány. Americká zpravodajská služba rovněž zaznamenala, že tři vyrobené cyklotrony zabavili a odvezli v létě 1945 jednotky Rudé armády. Dalším místem, kde se měly cyklotrony nacházet, byla podle amerických tajných služeb podzemní továrna Rabštejn nedaleko Děčína. I odtamtud měli všechno vybavení odvézt Sověti.

Zastavme se ještě u bombardování z 25. března 1945. Je totiž naprosto nestandardní. V této části války se Spojenci soustřeďovali už pouze na komunikační uzly, aby znemožnili přesuny německých branných sil – a místům podezřelým z výroby nové zbraně. Příkladem takového náletu byl například Oranienburg u Berlína, který byl dalším vývojovým centrem tajné zbraně. Březnový nálet na Prahu byl jediný plánovaný nálet na naše hlavní město a Marconi Radioslavia se octla přímo v jeho středu. Lze tedy vyslovit hypotézu, že nálet byl určen především na ni.

Vyzrazené a zapomenuté tajemství

Pokud jde o to, zda mohli Spojenci vědět o německém tajném programu, podívejme se na to, co věděli nacisté o programu americkém v tomto ohledu je velice zajímavý krátký článek, otištěný v Mladé frontě v srpnu 1945.

Němci připravovali atomovou pumu

V Čelákovicích vyráběly součástí přístroje na rozbíjení atomů

Bylo již psáno o tom, že nacisté se rovněž pokoušeli využít pro své válečné cíle atomové síly, a že se snažili vyrobit atomové bomby. Prováděli četné pokusy, a aby zůstaly utajeny, vyráběli součástky k potřebným přístrojům na různých místech v různých podnicích. V Čelákovicích v továrně J. Volmana dali si vyrábět součástky velkého přístroje na rozbíjení atomů. Tento přístroj, zvaný cyklotron, měl být postaven v Miersdofu u Berlína, ale jak se zdá, byl v činnosti již ve velkém továrním objektu, vybudovaném nacisty v norském údolí Rjukanu ve středním Norsku. V tomto objektu, který byl původně malou chemickou továrnou, byla již za prvé války vyráběna takzvaná těžká voda. Němci převzali továrnu do své správy, rozšířili ji a přenesli celou výrobu pod zem. V podzemí vyrostly velké laboratoře a dílny, v nichž Němci připravovali slibovanou novou strašlivou zbraň, která se však již nedočkala svého uskutečnění. Cyklotron, vyráběný v Čelákovicích, byl veliký přístroj, který v Miersdorfu byl umístěn ve velké budově, rozdělené na několik částí nádržemi, naplněnými vodou. Přístroj byl umístěn na jedné straně budovy, manipulační místnost na druhé. Z této místnosti vedle k přístroji roura, naplněná rovněž vodou, kterou pomocí dalekohledu byla práce přístroje sledována. Němci zpočátku kladli na výrobu součástek v Čelákovicích veliký důraz a přikládali jí neobyčejnou důležitost. Později ochabli, pravděpodobně proto, poněvadž rjukanská továrna a její laboratoře se dostaly dál. Zaměstnanci čelákovické továrny byly pochopitelně zvědaví, co se to u nich vyrábí a k čemu budou vyrobené součástky sloužit. Jeden z německých inženýrů jim také prozradil, že Američané dělají pokusy používat jako náplně bomb hmoty rozrušené bombardováním atomů, a že Německo nemůže zůstat za nimi pozadu. Z toho by se dalo usuzovat, že nacisté věděli o pokusech Američanů. Pozadu však přece zůstali.

Čtěte dále:  Tajemný prsten Petra Voka z Rožmberka - záhada rozluštěna

Americký program výroby jaderné bomby byl tím nejtajnějším americkým programem druhé světové války. Měl dokonce svou vlastní výzvědnou službu. Přestože byl tak tajný, dozvěděli se o něm němečtí špioni a od nich němečtí inženýři. A ti potom vykládali největší tajemství Američanů českým inženýrům v Čelákovicích.

Unikátní nákres německého cyklotronu s českými popisky, uložený v americkém archivu. Pro větší velikost lze rozkliknout. Se souhlasem NARA College Park.

autor: Jaroslav Mareš

Minulý díl: Kde u nás nacisté plánovali tajnou továrnu na výrobu štěpného materiálu.

Příště: Kde se vzalo a kam zmizelo za války 40 tun uranu, který se v Protektorátu vůbec netěžil.

Zpracováno podle knihy Atomový protektorát.


Comments are closed.