Harry Jelínek: Největší podvodník se vrátil a spolupracoval s StB

Harry Jelínek na fotografii z předválečné doby. Foto: ABS ČR.

Harry Jelínek byl vyhlášený podvodníka, který prý dokonce prodal Karlštejn. Přestože se dopustil válečných zločinů, do Československa se vrátil – a nic se mu nestalo.

Harry byl ve skutečnosti Pepík. Josef se narodil v dobré vlašimské rodině, svým rodičům se ale poněkud vymknul z rukou.

Harry Jelínek byl před válkou především obchodník s kradenými a padělanými uměleckými díly, podvodník, který důvěřivému Američanovi údajně prodal Karlštejn. Bohužel, v dochovaných materiálech se k historce o Karlštejnu nedají dohledat žádné podrobnosti a nelze ji potvrdit. Stejně tak k podobné akci – prodeji tramvajové linky č. 1, kdy měl důvěřivému Američanovi namluvit, že je majitelem soukromé linky v Praze, který se octnul ve finanční tísni a výhodně ji prodá. Vybral zálohu a zmizel.

Z podvodníka agentem

Za války se z Harryho stal spolupracovník nacistické tajné služby Sicherheitsdienst, na jaře 1945 uprchl a zavřela se nad ním voda. Archiv bezpečnostních složek ovšem obsahuje spis, který dokládá poválečné osudy známého podvodníka. Na jedné straně šmelinář, pašerák a tajný agent, který se dokonce vrátil do Československa. Ale také uznávaný malíř a vážený občan.

Dobový článek o zatčení Harryho ve Varšavě. Foto: ABS ČR.

Kvůli Harryho spolupráci s SD a s Gestapem je v listopadu 1945 požádána spojenecká vyšetřovací komise pro válečné zločiny o jeho vydání. Československé orgány Harryho podezírají, že pracuje pro americkou CIC a dochází tajně na československé území, kde má provádět špionáž. Harryho přítomnost na našem území se ale nepodaří prokázat.

10. října 1945 se dozvídá Ministerstvo národní obrany, že „Harry Jelínek, šéfredaktor z Prahy, je spolupracovníkem tábora Deggendorf, který je sběrným táborem uprchlíků v Německu. Podává zprávy o poměrech v Praze, dělá také tlumočníka a jedná s přicházejícími Čechy.“

Orgány ministerstva vnitra se několik let jen dohadují, kde Harry Jelínek je a co dělá. Přesnější informace získávají až v roce 1952. Potvrzuje to později vypracovaný výpis poznatků.

Čtěte dále:  Ztracené nacistické podzemí u Broumova - StB na stopě české pobočky Sovích hor

Citace z operativně-pátracího svazku:

Jeho teta Marie Jandová, manželka dentisty OÚNZ, je v písemném styku se svojí uprchlou dcerou Stanislavou, která se nachází v NSR. Tato ve svém dopise v roce 1952 psala, že se v Německu potkala s Harry Jelínkem a dále s bývalým kancléřem prezidentské kanceláře Dr. Beneše – Smutným, který pochází též z Vlašimi.

Zapomenutá svatba

Harry o sobě dává vědět i v samotném Československu. V únoru roku 1956 přichází na vlašimskou faru latinsky psaný dopis, ve kterém se farář Kleis ze Schongau v Horním Bavorsku ptá, zda je Harry Jelínek již ženat. Harry se tedy rozhodl znovu oženit. Jak se ukazuje později při výslechu muže, který se s Harrym v západním Německu setkal, Harry se oženil opět velmi výhodně. Vzal si dceru majitele největšího hotelu na náměstí v Schongau a je z něj na začátku padesátých letech hoteliér.

Harrymu je hoteliérský život evidentně málo a potřebuje trochu adrenalinu. Naznačuje to jeho možný malér v Polsku, který proniknul i na stránky našeho tisku. Deník Svobodné Slovo přináší 17. listopadu 1957 drobnou, nicméně mnohoříkající, zprávu. Pokud nejde o shodu jmen, Harry byl tou dobou spolumajitelem rakouské továrny na pletací stroje a zatčen byl ve Varšavě při pašování 600 hodinek.

Harry Jelínek, zdá se, získal i rakouské občanství a znovu se dal do mezinárodního obchodování. K uměleckým dílům přibral i hodinky. 3. ledna 1957 posílá československé ministerstvo vnitra žádost polské straně o Harryho vydání, případně o umožnění jeho výslechu českými vyšetřovateli ve Varšavě, a pokud nebude možné ani to, tak aspoň provedení výslechu polskými vyšetřovateli podle zaslaných instrukcí.

Reakce polské strany se ale v dochovaném spisu nenachází. Nenachází se v něm ani informace o tom, jak Harryho proces ve Varšavě dopadl. Harry pravděpodobně opět upláchl.

Fotografie z žádosti Harryho Jelínka o vydání československého víza. Foto: ABS ČR.

Návrat výtečníka

Čím víc orgány ministerstva vnitra po Harrym Jelínkovi pátraly, tím překvapivější je zápis ze 24. května 1960. Náčelník 3. odboru Ministerstva informuje okresní oddělení v Benešově, že o vstupní vízum do Československa požádal americký občan Harry Jelinek, narozený 14. října 1907 v Newarku. Jmenovaný chce přijet na tři dny 17. července 1960.

Čtěte dále:  Nejhorší výbuch v našich dějinách a nová fakta - o katastrofě se vědělo dopředu

Jméno sedí, datum narození sedí, jiný je pouze rok narození a místo narození, ovšem. To je trochu moc náhod najednou. Ve spisu se kopie dotazníku pro turistickou cestu nedochovala. Nijak nepopsaná fotografie na zvláštním listu ve spisu je.

Harry Jelinek vízum dostane a StB ho při návštěvě sleduje. Plánuje se i jeho zadržení. Jenže namísto protokolu o výslechu je ve svazku záznam z 10. října 1960.

Citace z operativně-pátracího svazku:

Bylo provedeno sledování jmenovaného s tím, že dojde k zatčení, neb na jmenovaného nachází se poznatky, že se jedná o válečného zločince. K zatčení Jelínka nedošlo, neb dle porady s prokurátorem nejsou na jmenovaného dokumenty, že by někomu jeho udáním způsobil smrt. Byl pak orgány PS zase propuštěn zpět do zahraničí.

Harry Jelínek je v očích StB najednou nevinný? Nikomu nezpůsobil smrt? Na konci května 1945 vypověděl inspektor finanční stráže Malkovský, že Harry Jelínek tvrdil, že je příbuzným Reinharda Heydricha. Dále potvrdil, že po jedné z návštěv Jelínka na gestapu byl zatčen jeho známý Dr. Pokorný, který se už z vězení nevrátil. Jeho další obětí měl být manžel Libuše Svatkové Vavřinec, odsouzený později k vězení, kde zemřel.

Udavač…

V žádosti o vydání, adresované v listopadu 1945 spojeneckým úřadům ve Wiesbadenu, se jasně uvádí, že „v době okupace byl Jelínek udavačem českých novinářů a jiných osob české národnosti, které byly na základě jeho udání posláni do koncentračních táborů a mnozí byli i popraveni. K udávání se ostatně hlásil sám Jelínek ve svém životopise z roku 1944.

Úryvek z Harryho původně německého životopisu:

Janačová je dcerou ruského legionáře a Rusky. Narodila se někde v Mandžusku nebo v Číně na zpáteční cestě legionářů jako dcera legií. Je na to velmi pyšná. Dal jsem tuto Janačovou z politických důvodů pozorovat a zjistil jsem, že to s ní není politicky v pořádku. Moje spolupracovnice zjistila, že Janačová se svým milencem měli prsty v podezřelém obchodu, v němž šlo o velké množství černého zboží.

Čtěte dále:  Štěchovická záhada objasněna: Místo pokladu elektřina pro tajný zbrojní závod

Pátrací spis končí závěrem: „V daném případě se jednalo asi o čistě náhodnou podobnost jmen a fotogenickou vizáž.“ Dodejme jen, že Harryho na fotografii poznali tři lidé. Proč Státní bezpečnost tak najednou přestala chtít Harryho potrestat tak najednou? Na čem se dohodli?

Harry Jelínek dožil svůj život v Itálii. V posledních letech života se věnoval malování obrazů a jak to vypadá z rešerše, byl v tom, zdá se, docela úspěšný. Na stránkách jedné milánské galerie se o Harrym píše, že: „Uspořádal několik samostatných výstav a účastnil se skupinových výstav v Itálii a ve velkých evropských městech. Získal prestižní ocenění a vyznamenání, mimo jiné Cenu Europa v Campidoglio v Římě, Mezinárodní evropskou cenu v roce 1975 v Londýně a mnoho dalších. Jeho díla se nacházejí ve veřejných i soukromých sbírkách. Harry Jelinek pokračuje v romantické revoluci a je jedním z dnešních nejživějších umělců.“

Autor: Jaroslav Mareš

Úryvek z knihy Přísně tajné skandály.


Comments are closed.