Poklad v Pilníkově: Proč ho StB nechtěla najít

Svědek Sobolík ukazuje místo propadu. Zdroj: ABS ČR

V roce 1984 Státní bezpečnost prověřovala podezřelé místo, do kterého se v 50. letech propadl pilníkovský občan. V podivné díře byly vidět zbytky výdřevy a vedly z ní kabely.

Les v okolí Pilníkova by byl poklidnou oblastí, nebýt jedné nečekané události. Na začátku 50. let, přesněji někdy mezi roky 1951-53, v něm prováděli dva místní obyvatelé samotěžbu dřeva, když tu náhle se jednomu z nich stala nehoda – propadl se do země. Po víc než třiceti letech, v srpnu 1984, o tom František Sobolík vypovídá orgánům StB.

Citace z výpovědi:

Místo, kde jsem se propadl, byl normálně vzrostlý les s kmeny o průměru asi 20 cm. Při práci, kterou jsme tam se s. Jiráskem prováděli, jsem se propadl do země asi do hloubky od 1,5 m do 2 m a zůstal jsem viset za paže. Jirásko mi z jámy pomohl ven, potom jsme se dívali, co v místech, kde jsem se propadl, vůbec je. Zjistili jsme, že otvor je překryt kulatinou, již ohnilou a po odkrytí jsme uviděli, že ze země od kamenů /jak se domnívám umělý zával/ jdou dva izolované elektrické dráty /vodiče/. Po tomto zjištění jsme pokračovali v práci a při cestě domů jsme to nahlásili na stanici SNB okrskovému zmocněnci, domnívám se že to byl s. Jankovec.

František Sobolík příliš mnoho podrobností neuvedl. Jeho kolega Václav Jirásko uvedl zajímavější okolnosti. Především to, že na místě provedli vlastní předběžný průzkum, a to i pokus, zda nalezené vodiče vyhodí možnou skrýš do povětří.

Stráň s podezřelým místem. Zdroj: ABS ČR

Citace z výpovědi:

Pamatuji se, že Sobolík při stahování stromu k cestě zapadl či propadl se v jednom místě do země. Volal na mě, abych mu pomohl vyprostit se z díry, do které takto zapadl. Po vyproštění jsme zjišťovali, kam to vlastně spadl a přitom jsme zjistili, že prostor byl uměle zamaskován chvojím a jehličím, pod tímto byla kulatina, která tento prostor zakrývala. Po odkrytí části prostoru jsme z

jistili, že uvnitř je portál asi 150 až 200 cm dlouhý, který byl vytvořen z hlíny, na tomto byly volně položeny dva izolované dráty, které nemohu přesně určit, ale připomínaly běžně užívané elektrické vodiče. Se Sobolíkem jsme se shodli na tom, že by mohlo jít o dráty, které by mohly být použity k podminování tohoto prostoru. Já jsem se obával výbuchu a proto jsem se ukryl ve větší vzdálenosti a pozoroval jsem Sobolíka, který s těmito dráty manipuloval, až je vytrhl. Delší dobu jsme čekali, zda se bude něco dít, ale když se nic nedělo, tak jsme se vrátili zpět a opět jsme obhlíželi díru v zemi. Zde jsme zjistili, že z této díry pokračuje klínovitá průrva ve skále v hloubce 150 až 200 cm. Tato průrva byla minimálně široká a nebylo možno, aby se jí protáhlo lidské tělo. Potom to zjištění jsme díru odkryli aby byla dobře viditelná a ohradili jsme jí roštím, aby do ní nikdo nespadl. Poté jsme pokračovali v práci při těžbě dřeva.

Svědek Jirásko ukazuje místo propadu. Zdroj: ABS ČR

Nález podivné jámy přilákal pozornost ostatních obyvatel, kteří se začali vzpomínat na v paměti kdesi hluboko zasuté příběhy, které se tu po válce vyprávěly. Posíleni hypotézou, vydali se místní na vlastní amatérské výzkumy. S poznatky pamětníků se do party přidal František Voženílek.

Citace z výpovědi:

Přesně nemohu určit v kterou dobu jsem se dozvěděl od místních občanů, že Němka, která měla pracovat jako služebná na Kolkovně, říkala, že do prostoru nad Liškárnou Němci měli ukrývat nějaké cennosti z kostelů na území nynějšího Polska. Jednalo se údajně o tři koňské povozy, které tam měly náklad převézt. Bližší určení místa nebylo známo. Informace o prostoru jsem se dozvěděl v době, když jsem jezdil v JZD jako traktorista asi v letech 1951 – 52 od Sobolíka a Jirásko, kteří hovořili o tom, že se v lese nad Liškárnou propadli do země a že by tam mohlo být něco schováno. Tehdy mi napadlo, že by to mohl být materiál, nebo cennosti, o kterých hovořila občanka německé národnosti z Kolkovny.

Propad v terénu je na místě ovšem dodnes patrný. Foto: Jaroslav Mareš

Proto jsem se vypravil s partou mladých kolegů a odjeli jsme na místo s traktorem, místo jsme bezpečně našli a snažili jsme se v tomto prostoru kopat. Nalezli jsme vyčnívající dráty zpod kamene a když jsme asi po 50 cm kopání nemohli pokračovat v práci, vzhledem k tomu že se jednalo o skálu strženou pravděpodobně výbuchem, tak jsme práci přerušili. Potom se o této naší činnosti dozvěděl tehdejší předseda MNV a Okrskový zmocněnec Jankovec a tito nám další naší činnost zakázali. Po několika letech jsem se byl na místo podívat a zjistil jsem, že je do prostoru výkopu stružkou uměle vykopanou svedena dešťová voda. Výkop byl zvětralý a sesunutý.

V materiálech Státní bezpečnosti se nachází ještě upřesnění, že z místa se v roce 1945 měly ozvat tři podezřelé výbuchy. V roce 1984, se v rámci akce Evropa/Úkryty agenti StB dostávají i k Pilníkovu. Samotný spis StB ale končí trochu podivně. Svědci Jirásko, Sobolík, Voženílek a Chochola jsou nezávisle na sobě vyzváni, aby v terénu ukázali místo propadu a je vypracován podrobný plánek. Konstatováním, že jáma již není v terénu patrná, spis končí.

Jenže ještě v tuto dobu, na podzim 2021, na místě propadlina je. Objevila ji zdejší hledačská skupina a našla i docela pravděpodobné vysvětlení, proč se Státní bezpečnost možného nálezu zalekla.

Na místo vyrazili před několika dny vyzbrojeni georadarem. Na reportáž přímo z místa se můžete podívat na serveru Stream.cz. Zkráceno a upraveno z připravované knihy Nacistické poklady a StB, která vyjde na začátku listopadu.

Autor: Jaroslav Mareš


Comments are closed.