Nejhorší exploze chemičky: Záměnu mrtvých tajili komunisté i před pozůstalými

Požár chemičky, zachycený zasahujícími hasiči. Se souhlasem ABS ČR.

O výbuchu chemičky u Mostu se dodnes šíří fámy. Například, že nejvíce obětí bylo v tramvaji projíždějící kolem. Skutečné oběti se ale staly předmětem nechutné hry Státní bezpečnosti.

Nejhorší poválečná průmyslová nehoda se odehrála 19. července 1974.  Sedm minut po dvacátí hodině prasklo zkorodované koleno kolony na výrobu umělého lihu a továrnou se začal šířit oblak výbušného plnu. O dvě minuty později dosáhl oblak pyrolýzních pecí a Chemické závody Československo-sovětského přátelství vyletěly při explozi o síle až 30 tun TNT do povětří. O banálních až tragikomických příčinách obrovské katastrofy pojednává první část článku.

Turbokompresorovna před výbuchem. Se souhlasem ABS ČR.

Na místě zemřelo 15 pracovníků továrny a šestnáctá oběť druhý den v nemocnici. Exploze  zdemolovala nejen provoz výroby syntetického lihu, ale zcela srovnala se zemí sousední turbokompresorovnu. Z pěti pracovníků na tomto provozu nepřežil nikdo. S obrovským štěstím z havárie vyvázla Pavla Salabová, pracovnice odběru vzorků. Naposledy přišla na provoz syntetického lihu odebírat vzorky v 19:45 a zdržela se podle svých slov 20 minut. Z provozu tedy odešla pár minut před výbuchem.

Výpověď svědkyně:

Při posledním odběru plynů – mám na mysli v oddělení dělení plynů v 19:45 jsem viděla obsluhu paní Evu Danihelkovou, která sledovala před sebou řídicí panel. I když jsem brala tyto vzorky prakticky asi 20 minut, před výbuchem, nic mimořádného ani zvláštního jsem zde v dělení plynů nezjistila ani neviděla.

Ani obsluha paní Danihelková s kterou se dobře znám se mne na nic nestěžovala – takže jsem měla zato, že zde je v pořádku a myslím, že ani Danielková nic zlého netušila, protože byla pozitivní a jak jsem již uvedla na nic si nestěžovala.

Z budovy turbokompresorovny nezbylo vůbec nic. Se souhlasem ABS ČR.

Směnovým mistrem zde byl Jaroslav Švelka, kterého jsem sice, při posledním odběru neviděla; kde se v 19.45 hodin zdržoval to nevím, ani nevím kde v tuto dobu byla ostatní obsluha. Jak jsem již uvedla viděla jsem zde u panelu jen pani Danihelkovou.

Ještě několik minut před nehodou tedy nikdo nic netušil. V okamžiku exploze projížděla kolem areálu tramvaj. Přestože se pravidelně tvrdí, že mnoho obětí bylo v tramvaji, v tramvaji nezemřel nikdo. O život ale přišel Petr Piskač. Ten den oslavil 20. narozeniny a vracel se z práce ke svému děvčeti, Jiřině Vápeníkové z Horního Jiřetína. Než se jeho rodina dozvěděla co se stalo, uplynuly téměř dva dny.

Čtěte dále:  Tajná operace Ludvík: Největší český hon na ukrajinské Banderovce

Výpověď matky oběti:

Dne 19.7.1974 jsem syna Petra vůbec neviděla. Protože dne 19.7.1974 syn Petr nepřišel domu tak dne 20.7.1974 starší syn Dimitrij se šel zeptat k Vápeníkové kde je Petr. Ona mu řekla, že neví kde je, že k ní nepřijel. Dne 21.7.1974 přišla k nám Vápeníková a ptala se také po Petrovi, já jsem jí řekla, že jsem si myslela, že je u ní. Protože tam nebyl tak jsme šly volat telefonem na úrazovku do nemocnice v Mostě a tam mě řekli, že je syn Petr v nemocnici.

Hned v neděli jsme tedy do nemocnice do Mostu jely. V nemocnici jsme také s Petrem mluvily. On nám tedy říkal, že jel ze zaměstnání kolem 20,00 hodiny a u Chemických závodů čekal na autobus do Horního Jiřetína, protože chtěl jet za děvčetem. Když čekal na autobus tak si šel připálit cigaretu na

vrátnici Chemických závodů. Dále říkal, že mu tam někdo cigaretu zapálil, v tom tam prý přišel nějaký chlap a říkal mu aby cigaretu rychle zahodil a aby utíkal když se chce a chránit.

On tedy cigaretu zahodil a chtěl utíkat ale v tom prý prolítnul nějakým oknem a spadl pod nějaké schody. Jakým oknem kde prolítnul a kam spadl to nevím. On sám nic bližšího neřekl.

Petr Piskač. Se souhlasem ABS ČR.

Petr Piskač zemřel v mostecké nemocnici následující den po poledni. Ani on ale nebyl poslední obětí nehody. Velmi nebezpečné bylo už hašení následného požáru chemických závodů, při kterém opakovaně explodovaly zbytky plynů v areálu. Exploze se nepodařilo odvrátit ani v následujících týdnech. Ke dvěma silnějším došlo 7. srpna, kdy musely být likvidační práce na nějaký čas zastaveny.

Osmnáctou oběť si exploze vyžádala v pátek 13. září, kdy při rozřezávání havarovaných konstrukcí zemřel Jan Lienert, kterého uvolněná konstrukce přitiskla ke druhé části.

Utajený skandál s mrtvými

Víc než měsíc se řešila záhada pohřešovaného Františka Burdy, jehož tělo nebylo v troskách nalezeno. Naopak bylo ve spáleništi nalezeno tělo neznámého muže, které nemohlo Františku Burdovi patřit. Přestože mrtvý měl v kapse kalhot dopis osobního rázu, podepsaný „Zdeněk“, a přestože mezi oběťmi   byl Zdeněk jediný, trvalo Státní bezpečnosti téměř měsíc, než vyloučila přítomnost nepřátelského agenta na pracovišti, který mohl továrnu ve zlém úmyslu odpálit.

Čtěte dále:  Česká stopa a Hitlerovy zbraně: Superraketa z Příbrami

Teprve superprojekce, tedy porovnání tvaru nalezené lebky s fotografiemi obětí, potvrdila, že neznámým je jediný Zdeněk mezi oběťmi – Zdeněk Bartásek. Jenže Zdeněk Bartásek byl tou dobou již svou rodinou dávno zpopelněn a pohřben.

Následné zjišťování skutečného stavu tedy přišlo na to, že jako Zdeňka Bartáska pohřbila rodina Bartáskova Milana Jeníka. Rodina Milana Jeníka pohřbila jako svého příbuzného Jaroslava Hrubého a rodina Jaroslava Hrubého ve skutečnosti pohřbila Františka Burdu.

To nejhorší si prožila rodina Františka Burdy. Nejprve čekala téměř měsíc na informaci o tom, co se s otcem dvou malých dcer stalo. Po měsíci, po který byl veden jako nezvěstný, se rodina dozvěděla, že už je dávno pohřben pod cizím jménem.

Paralelní výslech a manipulace s pitevními protokoly

Státní bezpečnost se rozhodla celý omyl nejen co nejvíce utajit, ale zfalšovat dokumenty i pro pozůstalé po obětech. Na výslech si pozvala pouze pozůstalé po Františku Burdovi a po Zdeňku Bartáskovi a tvrdila jim, že k záměně došlo pouze u dvou obětí.

Zároveň se rozhodla zfalšovat pitevní nálezy u všech zaměněných tak, aby záznamy zpětně odpovídaly. Rodiny Jaroslava Hrubého a Milana Jeníka se o záměně nikdy nedozvěděly, Státní bezpečnost se postarala potichu o výměnu uren a pozůstalým nic neřekla.

Hlášení Státní bezpečnosti o účasti na pohřbu Františka Burdy. Se souhlasem ABS ČR.

Korunu veškeré neúctě k pozůstalým nasadil postup Státní bezpečnosti, která na opožděný pohřeb Františka Burdy poslala své dva agenty, kteří měli za úkol kontrolovat, zda při pietním aktům nedojde k „nežádoucím jevům,“ tedy že někdo z pozůstalých pronese na adresu režimu, jehož šlendrián zapříčinil tragickou nehodu, něco neuctivého.

Vyšetřování neskončilo, zapomeňte

Dalo by se očekávat, že po takto rozsáhlém neštěstí proběhne nejprve vyšetřování a po stanovení příčiny se rozhodne o obnově podniku. Opak byl pravdou. Přestože posudky příčiny neštěstí byly hotové až na počátku roku 1975 a závěrečná zpráva o vyšetření nehody až v létě 1975, už 12. září 1974 konstatoval překvapený pracovník inspektorátu bezpečnosti práce, že továrna se staví znovu, bez stavebního povolení, pouze na základě výjimky vydané vládou.

Záznam inspektorátu bezpečnosti práce:

Protože padla zmínka o tom, že vlastní výstavba etylbenzenu vlastně již započala, požadoval jsem zda Chemické závody mají jako investor povolení stavby a zda je stavba prováděna v souladu s vyhl. č.163 a zda dokumentace na stavbu odpovídá náročnosti stavby.

Čtěte dále:  Nejhorší výbuch v našich dějinách a nová fakta - o katastrofě se vědělo dopředu

K tomu jsem obdržel odpověď, že na dokumentaci byla vládní komisí udělena výjimka uvedená v odstavci VIb s tím, že dokumentace může být v jednostupňovém provedení. K tomu jsem odpověděl, že jednostupňová dokumentace má svoje náležitosti a proto je třeba výjimku nevysvětlovat tak, že dokumentaci může tvořit pouze několik nepodstatných výkresů.

Při zjišťování této výjimky zjistil jsem, že předseda řízení nezná obsah vl. usnesení č.226 ze dne 26.7.1974 k likvidaci následků havarie a to proto, že v a stavci VI vl. usn. byla výjimka, že výstavba

etylbenzenu může být provedena bez povolovacího řízení. Na základě tohoto upustil jsem od požadavku konat místní řízení výběru staveniště…

Postaveno bez povolení

Fabrika byla tedy urychleně postavena znovu, bez povolovacího řízení. Tři pracovníci, zodpovědní za údržbu havarovaného zařízení, Rytich, Pomykal a Brožová, mezitím odešli od soudu s tresty v prvních dvou případech v rtvání dvou a čtvrt roku a v posledním případě 18 měsíců nepodmíněně.

Znovu postavená továrna se menším rizikem pro své zaměstnance ani pro okolí nestala. Svědčí o tom vyhodnocení bezpečnosti provozu z roku 1978.

Citace z hodnocení situace v továrně:

Na základě zkušeností z havárie v Chemických závodech v Záluží z roku 1974 generální ředitelství CHEMO PETROL v roce 1975 ustavil „Odbor strojní výroby a údržby“ jehož úkolem je pravidelně sledovat a prověřovat činnost v oblasti údržby v podniku, tento útvar fakticky stanovený úkol vůbec neplní.

Závěr:Podrobné prostudování předloženého materiálu ukazuje na to, že celková situace v k.p. CHEZA Litvínov není v současné době dobrá, ale naopak jeví se horší než tomu bylo v roce 1974.

autor: Jaroslav Mareš

zdroj: ABS ČR


Comments are closed.