Zapomenutá panika mezi Pražany a nová fakta: O riziku v plynojemu se vědělo předem

Hořící plynojem v Michli. Se souhlasem Muzea plynárenství v Praze.

Byl to jeden z nejhorších požárů naší historie. Exploze hořícího plynojemu v pražské Michli hrozila smést z povrchu zemského celou pražskou čtvrť. Až nyní se ukazuje, že o neštěstí se vědělo dopředu.

Na začátku roku 1961 bylo v Praze horko, přestože panovala tuhá zima. Michelskou plynárnu zachvátil požár plynojemu s téměř 150 tisíci kubickými metry svítiplynu.

Michelská plynárna byla vybudována mezi lety 1925 a 1927 jako hlavní zdroj svítiplynu pro hlavní město. Nahradila dřívější městské plynárny v Holešovicích a na Žižkově. V době stavby stála na jejím okraji. V průběhu následujících let v okolí vyrostla čtvrť převážně rodinných domů.

Detail hořícího plynojemu. Se souhlasem Muzea plynárenství v Praze.

V pátek 6. ledna 1961

K největšímu požáru v historii plynárenství u nás došlo 6. ledna 1961. Toho dne dopoledne začala z dosud nevyjasněných příčin hořet střecha suchého plynojemu. Mezi vyšetřovacími verzemi byl uhlík od projíždějící lokomotivy nebo statická elektřina. Až dosud nebylo jasné, zda začala hořet samotná střecha plynojemu, anebo unikající plyn.

V této souvislosti nabízí novou stopu článek listu Večerní Praha, který vyšel den před požárem a o kterém v muzeu dosud nevěděli. Podle článku se už v úterý 3. ledna v poledne porouchalo těsnění pístu a píst plynaři přizvedli do polohy, kde plyn unikal méně. Odběratelům tak poklesl tlak.

Dobový článek:

Porucha Michelského plynojemu

dočasný pokles tlaku

Dodávka není ohrožena

Pohotový zásah montérů

Michle (čp). V některých čtvrtích poklesl tlak plynu. Zajeli jsme do Michle za vedoucím závodu inž. J. Šedivým a vedoucím výroby L. Vachem, aby nám řekli, proč.

V úterý v poledne se porouchalo těsnění pístu v plynojemu. To se projevilo v dodávce plynu. Proto se rychle přistoupilo k jednání s Hutními montážemi z Ostravy o nejrychlejší opravě. Pro její přípravu byl píst zvednut do polohy, kde nejlépe těsní a ztráty jsou minimální. Zítra se píst znovu utěsní. Je to zákrok provizorní, aby plynojem nemusel být vyřazen. Normální dodávka plynu není ohrožena.

Čtěte dále:  Zmizelá výprava StB a hlášení o popálených: Tajemná světla nejen nad Šumavou

Je tedy jasné, že z plynojemu unikal plyn už tři dny před požárem. Provizorní oprava, plánovaná na pátek 6. ledna, se buď nepovedla, anebo k ní vůbec nedošlo a plyn začal hořet ještě před jejím započetím.

Výron hořícího plynu ve 12:11. Se souhlasem Muzea plynárenství v Praze.

Panika mezi Pražany

Hašení požáru dodnes provází mnoho legend. Ve skutečnosti šlo o závod s časem. Plynaři se snažili téměř plný plynojem odčerpat dřív než exploduje. Hasiči v první fázi nemohli dělat téměř nic. Celá čtvrť byla evakuována a Pražané vyzváni, ať zapnou co nejvíc plynových spotřebičů. To se ale nesetkalo s úspěchem, protože se rozšířila fáma, že požár se může rozšířit rozvody plynu až do domácností. Vystrašení Pražané se nenechali přesvědčit, že bez přívodu kyslíku se požár rozvody plynu nemůže rozšířit a namísto spotřeby plynu kohoutky ve strachu zavírali.

Situaci nakonec pomohly vyřešit vrtulníky, které na hořící střechu házely pytle s cementem. V muzeu plynárenství se pokoušejí vyvrátit další legendu, a sice že cement měl hasit. Cement neměl hasit, ale údery shazovaných pytlů měly vyvrátit hořící píst, upozorňuje Jan Žákovec z michelského muzea plynárenství.

Bylo totiž důležité, aby se svítiplyn před kontaktem s ohněm nestačil smíchat se vzduchem. Smíchaný se vzduchem by vytvořil výbušnou směs, zatímco vystaven žáru by vyhořel bez exploze.

Vyhořelý plynojem. Se souhlasem Muzea plynárenství v Praze.

Riskantní podnik nakonec vyšel. 11 minut po poledni se píst vyvrátil, a zbývající plyn shořel v obrovském plameni. Období největší slávy michelské plynárny ale skončilo. Po požáru bylo od dalšího rozvoje michelské plynárny upuštěno a v Měcholupech byla vybudována plynárna nová.

Fungovala relativně krátce – mezi lety 1985-1996, kdy byl u nás svítiplyn definitivně nahražen zemním plynem. Mimochodem, přestože v pražské „drbně“, tedy listu Večerní Praha, vyšel uklidňující článek před požárem, po samotném požáru v následujících číslech listu není ani stopy. Jako by žádný požár neexistoval. Metody informování komunistického režimu byly specifické.

Čtěte dále:  Zapomenutý skandál: Hádka se Zambií o české radioaktivní konzervy

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: Večerní Praha, Muzeum plynárenství Praha-Michle.


Comments are closed.