Spontánní shoření člověka – slibné vysvětlení padlo

Spontánní uhoření člověka. Volné dílo.

SHC – Spontaneous Human Combustion, česky spontánní shoření člověka, je fenomén, který děsí už po staletí. Jde o vzácný a dosud nevysvětlený jev, při kterém shoří lidské tělo na popel, a to včetně velkých kostí.

Badatelé se při řízeném testu rozhodli prověřit nejpřijatelnější teorii vysvětlující tento děsivý fenomén. Takzvaný knotový efekt funguje tak, že oheň propukne na oblečení a spotřebovává tuk, obsažený v lidských tkáních. Experiment, provedený v laboratoři, ale skončil velkým překvapením.

Samovolné shoření člověka děsí po celém světě. Poslední známý případ se odehrál v roce 2013 v Indii, kdy prý sám od sebe vzplál teprve několikadenní chlapec. Další zprávy hovoří o tom, že plicích obětí se nacházejí zplodiny. Na počátku požáru tedy oběť prokazatelně žije. Přesto nejsou známky smrtelného zápasu. Samovolné shoření navíc potkává jen lidi, nikoliv zvířata.

Děsivý jev poprvé zaznamenán v 17. století

Wikipedie tvrdí: „Jeden z prvních zaznamenaných případů údajného samovznícení člověka se stal 26. června roku 1613 ve městě Christchurch v anglickém hrabství Dorset. Za bouře tam během spánku vzplanul tesař John Hitchen a jeho dítě; manželka byla pouze popálena, ale příhodu přežila.“

Další případy jsou popsány s různými okolnostmi, nicméně vykazují shodné znaky. Zatímco při běžném požáru lidské tělo odhořívá od končetin a je spalováno iniciátory hoření v jeho okolí, při spontánním shoření hoří tělo samotné, od svého středu. Evidentně existuje nějaký fyzikální mechanismus, který zapříčiní, že může hořet tělo samotné, přestože nejméně 70 procent lidského těla tvoří voda.

Nejprve se mělo za to, že hoří alkoholici. Ukazuje na to případ Grace Potteové z Iswiche z dubna 1774. Shořela šedesátiletá žena, když si v noci chtěla vykouřit dýmku. Byla nalezena ráno takřka totálně zpopelněna. Pozůstatky těla žhnuly. Vyšetřování skončilo stanovením příčiny, že za tím bylo velké množství zkonzumovaného alkoholu a alkoholiky začali strašit tím, že shoří.

Čtěte dále:  Tajemný prsten Petra Voka z Rožmberka - záhada rozluštěna

Na jinou variantu ukazuje případ, který se jako jeden z mála odehrál pod širým nebem. V květnu 1989 zemřel muž, který vystoupil z auta a podle svědkyně se kolem něj objevila modrá auta a skácel se k zemi. Přivolaný lékař konstatoval smrt a spálení vnitřních orgánů.

Zdokumentovaný případ v Táboře. Zveřejněno se souhlasem projektu Záře.

Spontánní uhoření u nás

Máme i český případ. Odehrál se 14. listopadu 2000. V malém domku na předměstí Tábora bydlí dvaaosmdesátiletá žena. Tak jako každý den ji odpoledne přichází navštívit dcera. Nikdo neotvírá, a tak se dcera dostává do domu násilím. Uvnitř nachází mrtvé tělo. Jeden ze zasahujících policistů mi případ popsal.

Jednalo se o starší rodinný domek, kdy jsme v místnosti u kamen nalezli uhořelé tělo ženy. Velice pozoruhodné bylo to, že známky ohně neslo jenom tělo a jen místo pod vlastním tělem. Ještě snad noha stolu, která byla v těsné blízkosti těla. Ostatní části domu i věci byly požárem nezasažené, snad jen kromě sazí na stěnách.

Co se týče policejní praxe, nás samozřejmě nejvíce zajímalo, zda se na úmrtí osoby nemohla podílet jiná osoba. Vzhledem k neobvyklému způsobu uhoření jsme tomuto případu věnovali samozřejmě velikou pozornost, zejména co se týče prošetření příčin tohoto požáru. Nicméně nebylo prokázáno, že by se na úmrtí této osoby účastnila jiná osoba. Nakonec jsme se přiklonili k verzi, že šlo o nešťastnou náhodu, kdy starší paní měla ztíženou manipulaci u kamen, protože měla ruku v sádře, a zřejmě při této manipulaci došlo k přeskočení ohně a k jejímu uhoření.

Pokud pomineme shoření alkoholiků, protože obsah alkoholu je maximálně v řádu promile, zůstává hned několik variant. Jednou je působení kulového blesku, případně jiného elektrického impulsu. Jiní výzkumníci tvrdí, že v lidském těle vznikají v trávicím traktu hořlavé plyny, které mohou způsobit elektrolýzu vody a vznikající vodík a kyslík by mohl tělo spálit.

Čtěte dále:  Hitlerova atomová bomba: Co obsahují sovětské dokumenty o nacistické tajné zbrani

Dalšími možnostmi jsou poškozené buněčné mitochondrie, produkující vodík, studená jaderná fúze, kterou se ovšem nepodařilo prokázat ani jako jev samotný, natož uvnitř lidského těla, anebo teorie neznámé částice, dopadající na zemský povrch z vesmíru, která se někdy může „strefit“ do buněčného jádra a spustit řetězovou reakci.

Podle informací, které máme k dispozici o českém případu, se ale zdálo jako nejpravděpodobnější takzvaná knotová teorie. Podle ní může lidské tělo hořet jako svíčka. Plameny na povrchu těla při knotovém hoření vytahují zevnitř těla lidský tuk. V roce 1989 to zkoušeli v dokumentu BBC na prasečím těle. Jenže si při zapálení pomohli benzínem.

Fenomén SHC postihuje často starší lidi, kteří bývají obvykle důkladně oblečeni, nedbají tolik o hygienu a iniciátor hoření je evidentně mimo tělo. Při experimentu bylo proto prasečí tělo navlečeno do lidského oblečení a zapáleno bez pomoci hořlaviny. Experiment tehdy prokázal, že knotové hoření existuje. Prasečí tělo shořelo do hloubky čtyř centimetrů. Jenže potom oheň uhasl.

Opakovaný experiment výsledky nepotvrdil. Foto: Jaroslav Mareš

Naděje z Petrákovy diplomky

V roce 2016 ovšem na Jihočeské univerzitě obhájil diplomovou práci Martin Petrák. Zaměřil se na zvláštní případy uhoření osob, mimo jiné na spontánní uhoření člověka. Při svém výzkumu provedl i několik experimentů, zaměřených na spontánní shoření člověka. Z několika vzorků, simulujících lidské tělo v různých podmínkách (oblečení, různé typy hořlavosti podložek), se mu v jednom případě podařilo dosáhnout totální destrukce vzorku s úbytkem hmoty víc než 90 procent.

Badatelé z projektu Záře se proto rozhodli experiment ve stejných podmínkách zopakovat a potvrdit. Šlo o vzorek s tkaninou na povrchu, imitující oblečení, umístěný na hořlavé podložce. Martin Petrák na pozvánku zúčastnit se potvrzovacího experimentu v objektu Technického ústavu požární ochrany nereagoval.

Při provádění experimentu se ukázal i pravděpodobný důvod – Petrákem deklarovaného výsledku se ani na jednom vzorku nepodařilo dosáhnout. Maximální úbytek hmotnosti byl jedna třetina a poté se knotový efekt zastavil. Záhada spontánního shoření člověka tak zůstává neobjasněna.

Čtěte dále:  Ve stínu Štěchovického pokladu: Slovenské zlato zmizelo u Týnce nad Sázavou

Autor: Jaroslav Mareš

Zdroje Největší záhady české historie, Reportáž z provedeného experientu


Comments are closed.