Na podzim roku 1989 se nedaleko Štěchovic odehrála tajemná a dosud tajená hledačská akce. Z utajených složek unikla zpráva pro vedení rozvědky a podařilo se mi najít i účastníky akce.
Celé to začalo už 13. července. Pravost a přesnost Informace pro vedení rozvědky nelze ověřit z nezávislého zdroje, protože oficiálně nic takového neexistuje. Získal jsem ji pod podmínkou zachování anonymity dárce. Její věrohodnosti dodává i to, že oni dárci byli rovnou dva a předaný digitální soubor nebyl totožný – jednou byl i s přílohami. Zároveň obsah dokumentu přesně odpovídá vzpomínkám svědků, které se mi podařilo dohledat. „Informace“ začíná záznamem majora Hermana, jak se to prý celé semlelo.
Informace pro vedení rozvědky:
Syn generálního tajemníka, ředitel Krátkého filmu Praha, s. Jakeš udržuje dlouholeté kontakty s americkým státním příslušníkem Cunninghamem, představitelem firmy, pro kterou Krátký film na zakázku natáčí různé filmy. Cunningham se obrátil na Jakeše ml. s tím, že v USA a v západní Evropě v archivech objevil údaje o přesném uložení Göringova pokladu z druhé světové války na území ČSSR. Požádal o spolupráci v tom směru, že pod krytím natáčení filmu na téma druhé světové války provedou za účasti několika západních firem a za pomoci československé strany vyzvednutí pokladu a zadokumentování tohoto aktu. Nabídl Československé straně podíl 50% za podmínky, že československá strana zajistí uvolnění hranic a vzdušného prostoru ČSSR pro vstup speciálních jednotek a jejich volný nekontrolovaný pohyb po území ČSSR. Tyto jednotky přivezou s sebou speciální zařízení na vyzvednutí pokladu, k přetavení zlata na místě a ke kopírování dokumentů. Nejmenovaná japonská firma vyšle na území ČSSR speciální letadlo vybavené nejmodernějšími echoloty k přesnému zjištění místa pokladů a k jeho označení.
Akce Závěť, jak je následně nazvána, je brána velmi vážně. O akci je zpraven tatínek soudruha Jakeše, toho času generální tajemník ÚV KSČ i předseda vlády Adamec a jsou pověřeni čtyři pracovníci Podniku zahraničního obchodu Omnipol k uzavření smlouvy a provedení akce. Soudruzi z Omnipolu ale dostávají strach, protože by prý cizí speciální jednotky mohly ohrozit jejich bezpečnost, zaútočit a poklad navíc odvézt celý.
Pracovníci ministerstva národní obrany ubezpečují pracovníky Omnipolu, že všichni čtyři budou armádou vyzbrojeni, aby se speciálním jednotkám ubránili. Řeší se konspirace i mezi československými orgány. Jeden z pracovníků navrhuje celou věc utajit i před ředitelem Omnipolu, který by prý také dostal strach a celou věc předal vnitru.
V úterý 18. července už zpráva informuje o přesnějším vymezení pokladu. Má jít o 540 beden, tentokrát popisovaných jako kontejnery. Informace o uložení pokladu mají prý pocházet ze závěti nejmenované osoby. Není prý známo, zda má jít o Göhringova příbuzného, svědka uložení pokladu, či někoho jiného. Závěť prý byla objevena při studiu materiálů a podkladů připravovaných pro natáčení dokumentárního filmu o druhé světové válce.
První návštěva Američanů přichází na řadu už po několika dnech. Jednání z 27. července upřesňuje, že poklad je uložen v přibližně 90 metrů dlouhé štole v mírném svahu. Podle informací ze závěti lze místo určit s přesností na 30 metrů. Štola je zabezpečena 12 metrů silnou betonovou ucpávkou a zahrnuta pěti metry zeminy. Dokumenty k vysokoúčinným výbušninám, vývoji atomové bomby a veškeré další dokumenty si může československá strana ponechat, zlato bude rozděleno podle poměru 67 procent pro Československo a 33 procent pro zahraničního partnera a stejně tak i drahokamy. Dá se prý očekávat, že v úložce budou i obrazy. Pokud bude znám původní majitel, budou mu vráceny, jinak budou prodány zahraničním partnerem.
Československá strana ovšem upozorňuje na skutečnost, že podle zákona lze nálezci vyplatit odměnu pouze do výše desetiny hodnoty nálezu a výjimku může udělit pouze Federální shromáždění. Americká strana nechce na deset procent ustoupit a hrozí ukončením jednání. Finální procento je stanoveno na 18 procent a československá strana žádný parlament žádat o výjimku nebude. Záznam končí informací, že listinné materiály obsahují výzkumné zprávy, technologii výroby a vzorky supervýbušniny, která má řádově větší účinnost než klasické výbušniny. Na začátku srpna přebírá odpovědnost za provedení náčelník generálního štábu a náměstek ministra obrany generál Miroslav Vacek. Určuje se i míra konspirace – nejvyšší. Těžko říci, zda se tají samotná akce, či porušování platného zákona.
Citace z hlášení pro vedení rozvědky:
Dále generál Vacek určil, že na akci nesmí být použiti vojáci základní služby (záruky) a o akci nesmí být v ČSLA (Československé lidové armádě, pozn. aut) informován nikdo jiný, než specialisté, kteří se akce zúčastní. Jejich informování však musí být pod legendou, předběžně schválený návrh legendy Fritzla – dohledání Štěchovického archivu. Legend však musí být více, zejména pro specialisty SBČS (Státní banky československé, pozn. aut.) (dělení zlata) a pro jednotky uzavírající prostor. Tyto legendy musí být součástí návrhu grafického harmonogramu, který na Omnipolu připravuji Pospíšil a Machalický (Pagáč na dovolené) a který musí být předložen generálnímu řediteli Fritzlovi 11.8.1989. Harmonogram bude rozdělen na jednotlivé etapy provedení akce – vyzvednutí pokladu, převoz do skladového objektu, dělení pokladů, sklad zahraničního podílu a transport za hranice.
Nejtajnější z nejtajnějších akcí má být provedena tak, aby ani ti, kdo na ní pracují, nevěděli, na čem pracují. Co je ovšem ještě zajímavější, je náznak povědomí o tom, co v Československu proběhne už za několik měsíců. John Cunningham prý při jednáních poznamenal, že „poklad je celých 44 let hlídán a kdyby měli trpělivost ještě 10 let počkat, nemuseli by vzhledem k politickému vývoji se s čs. stranou dělit vůbec.“ Je toto narážka na pozdější Sametovou revoluci?
Akce Medník a přestřelka
Organizátoři akce konspirují i kvůli obavám ze „třetího subjektu,“ který by mohl akci zmařit likvidací hledačů nebo naleziště. Jaký třetí subjekt byl míněn, není už dnes jasné. Zajímavé ovšem je, že o akci nebyl informován náš tehdejší největší přítel, Sovětský svaz, jehož jsme tehdy byli vazalským státem. Přesto se o akci nějakým způsobem dozvěděl. V pondělí 18. září 1989 vše vypuklo.
Citace z hlášení pro vedení rozvědky:
Dne 18.9.1989 zahraniční subjekt označil za zájmovou lokalitu zalesněný prostor vrchu Malý a Velký Medník. Ještě ten týž den byl tento prostor neprodyšně uzavřen a byly zahájeny vyměřovací práce, k nimž poskytl Cunningham některé údaje, jako například, že vchod je přesně na průsečíku spojnic Chlum – Velký Medník a most Štěchovice – kostel Pikovice. Prostor byl nepřetržitě střežen speciálními jednotky ČSLA s nasazením moderní pěchotní a protivzdušné bojové techniky včetně raketových prostředků. Veškeré přístupové cesty byly uzavřeny, podél cest byla vybudována kulometná hnízda, místo předpokládaného úkrytu bylo uzavřeno takzvanou vnitřní zónou o průměru cca dva kilometry, její hranice byla obehnána trojitým ostnatým drátem s tabulkami zakazujícími vstup. Místo úkrytu bylo zvláště střeženo zevnitř a bylo krytu maskovacími sítěmi do výše stromů.
Prováděnými kontrarozvědnými opatřeními byl v řadě případů zjištěn zájem o činnost v prostoru. Dne 21.9.1989 byl ve 21 hod. zaznamenán v blízkosti strážního stanoviště výbuch podomácku vyrobené trhaviny a dne 22.9.1989 ve 20 hod. byl prostor narušen neznámými osobami, které použily střelné zbraně proti strážní hlídce. V době blízké tímto událostem byl zjištěn pohyb osobního vozidla Š 100 červené barvy, jehož majitelem byl recidivista z Prahy Kostka /r. 1952/. Prostředky radiokontrarozvědky bylo ve dnech 19.9. až 23.9.1989 zachyceno celkem 24 mimořádných relací ve vysokofrekvenčním pásmu pomocí frekvenční modulace na kanále využívaném speciálními službami pro družicová spojení. Po rozsáhlých zkoumáních došli experti radio kontrarozvědky k nejistému závěru, že vysílání pocházelo z vojenského letounu USA, který v tomto termínu létal v blízkosti čs. státní hranice. I přes zákaz civilních vojenských přeletů koridorem zahrnujícím zajímavou lokalitu, došlo koncem října k narušení vzdušného prostoru lokality vrtulníkem armády SSSR bez imatrikulačních znaků. Rovněž v říjnu byl prostor narušen civilním zemědělským letounem.
Foto 04: O činnost hledačů byl v té době docela zájem.
V okolí Medníku je nebývale rušno. Obzvlášť zajímavá je zmínka o oněch neznámých osobách, které použily střelné zbraně. Nic bližšího o incidentu v dokumentech, které se mi podařilo sehnat, není. Velmi podivné zpravodajské hře ovšem nasvědčuje i to, že na místě je i čtvrtý zástupce zahraničního partnera, jakýsi Smith, označený za odborníka na rozprodej uměleckých předmětů. Smith ale projevuje trvalý zájem o okolí, jednotlivé osoby a i vojenskou techniku, kterou podle podle přítomných pracovníků Omnipolu dokonale zná. V odpadkovém koši je navíc nalezen „jím vypracovaný a na kousky roztrhaný situační plánek obrany vnitřní zóny s vyznačením jednotlivých palpostů a velmi přesnými odhady počtu vojsk.“ Je Smith špion, který má dodat informace komusi, kdo v případě objevení čehokoliv na místo vyšle bojové komando?
Velmi zajímavé je i to, že v Británii je na tři dny zadržena speciální technika a do Československa dorazila „zničena otevřenou destrukcí specielního elektronického dílu /v ČSSR neopravitelné/.“
Za vším hledej… kurýra
Nelení ovšem ani československá rozvědka, pátrající po třetím subjektu. „ Rozsáhlým pátráním v archivech a vyhodnocováním poznatků se již okolo 18.9.89 podařilo vytipovat jako osobu v pozadí případu USA st. přísl. Gaensela Helmuta, národnost německá.“ Je Helmut Gaensel onen třetí subjekt, který ničí přístroje a telefonuje na československé ambasády v jižní Americe? Není. V říjnu přiznává John Cunningham, že žádná závěť neexistuje a že Cunninghama touto legendou vybavil a do Československa vyslal Helmut Gaensel. Akce Medník ale úspěch nepřináší, a tak je 30. října ukončena a prostor vyklizen.
O celé akci je v lednu 1990 podrobně informován nový prezident Václav Havel. V květnu žádá zahraniční partner o obnovení prací a v červnu přijíždí do Československa Helmut Gaensel. V nově konstituované svobodné společnosti ovšem už není tak jednoduché akci zorganizovat a ve výkopech se nepokračuje.
Tajný trumf ministerstva obrany
Čím tajemnější byla akce na úbočí Medníku, tím bizarnější věci se děly kolem ní. Jak jinak charakterizovat zásah speciálních jednotek, vyvolaný tajnou jednotkou okultistů z ministerstva obrany?
Takže hledání pokladu převzala na ministerstvu obrany speciální jednotka okultistů. Jak asi mohla vypadat jejich bojová zástava? 🙂 Celé je to děsivé a legrační najednou. O mé snaze zmapovat historii hledání Štěchovického pokladu se ale dozvěděl Pavel Šlancar, jeden z pyrotechniků, kteří byli přímo na místě. Přestože byl před lety zavázán k mlčenlivosti, rozhodl se o podrobnostech Vydali jsme se spolu na místo zavzpomínat a ukázat. K mému úžasu potvrdil takřka vše, co se v dokumentech psalo a přidal i mnoho zajímavých podrobností.
Svědectví účastníka Akce Závěť můžete shlédnout v reportáži na serveru Stream.cz. Text je upravenou a zkrácenou kapitolou z knihy Štěchovický poklad – konec legend, která mapuje kompletní historii hledání Štěchovického pokladu a hledá kořeny vzniku jednotlivých legend o tajných zbraních a uloupených cennostech.
Autor: Jaroslav Mareš
