Tajemství Ochranného systému metra – nahlédli jsme dovnitř

Dieselagregáty. Foto: Jaroslav Mareš

Když se v roce 2002 hasiči pustili do vyčerpávání vody, která při povodni natekla do pražského metra, byli překvapeni velmi pomalým tempem, kterým voda v podzemí ubývala. Jako by velikost podzemních prostorů byla dvojnásobná. Jako by vedle jednoho metra bylo ještě druhé.

O ochranném systému metra bylo publikováno už velmi mnoho, ovšem informací o něm je veřejně k dispozici velmi málo. Ochranný systém metra začal v Praze vyrůstat v 70. letech minulého století, společně s první částí metra A.

Nejstarší úsek metra na trase C ochranný systém nemá, protože je velmi mělce založen, začal se totiž stavět jako podpovrchová tramvaj, a funkci ochrany obyvatelstva zastat nemůže.

Akumulátorovna. Foto: Jaroslav Mareš

Bez ochranného systému je ještě několik částí tras na okraji města, které jsou vybudované mělce či dokonce na povrchu. Hlavním úkolem ochranného systému bylo v dobách studené války proměnit podzemní dráhu v jeden velký kryt.

Válečné plány počítaly s ukrytím až 400 tisíc lidí. Systém ochrany řídí takzvaná technologická centra. V Praze 5 jde o z větší části podzemní objekt, velký asi jako fotbalové hřiště. Má celkem tři patra.

Nejstarší technologické centrum se nachází na Klárově. Jeho historie je ještě zajímavější, protože se jedná o druhotně použitou stanici metra, které u nás bylo plánováno na počátku 50 let minulého století. Tehdy se třetí světová válka skutečně očekávala a první stanice byla vybudována v předstihu na Klárově naproti Strakově akademii jako vládní kryt.

Později, při stavbě trasy metra A, převzal podzemní objekt dopravní podnik. Jako stanici ho ale nevyužil, protože stanice byla příliš hluboko a vést k ní tunely by bylo nákladnější než vybudovat stanici Malostranská. Z objektu se tedy stalo sídlo technologického centra trasy A.

Nádrže na naftu. Foto: Jaroslav Mareš

Ochranný systém metra se po revoluci přizpůsobil aktuálním hrozbám. Podzemní dráha se připravuje na blackout, na teroristický útok nebo na povodně, které v metru před 18 lety napáchaly obrovské škody. Zdejší generátory jsou určeny k napájení těch částí podzemní dráhy, kde vypadne dodávka elektrického proudu. Napájet je třeba i některé technologie, a to nezávisle na provozu či neprovozu podzemní dráhy, například čerpání vody, pronikající do podzemí.

Generátory v technologickém centru na Praze 5 mají výkon 7 megawattů. Pokud v Praze vypnou proud, zdejší dieselagregáty stejně nedokážou dostat všechny soupravy metra do stanic. Namísto toho je metro navrženo tak, aby skoro nikde nebyla rovina a vlaky mohly dojet samospádem do nejbližšího místa, odkud se budou cestující evakuovat za asistence záchranářů.

Trvale se tu udržuje zásoba nafty na 24 až 48 hodin. Než naběhnou dieselagregáty, je třeba zabránit panice a zajistit nouzové osvětlení. K tomu je v každé stanici a v každém technologickém centru akumulátorovna.

Dispečink. Foto: Jaroslav Mareš

Dalšími součástmi jsou úpravna vzduchu a úpravna vody. Motory jsou chlazeny vodou z gravitačního přivaděče. Na pitnou by se pak upravovala v úpravně vody. Vodu lze napustit i z vodovodního řadu do zásobníků. Jejich kapacita je celkem 400 kubíků.

Srdcem technologického centra je dispečink, ze kterého řídí technologie na svěřeném úseku. Kapitolou sama pro sebe je větrání metra. Metro při provozu částečně větrá pístovým efektem. V trvalém provozu jsou ale i větrací šachty. Pokud by v metru začalo hořet, nebo někdo spáchal teroristický útok, je připravený systém práce s přetlakem a podtlakem tak, aby utíkající prchali proti průvanu a neohrozily je zplodiny hoření či jedovatý plyn.

Jak to vypadá v technologickém centru v Praze 5 a kam všude je možné při výjimečné příležitosti nahlédnout? Podívejte se na reportáž na serveru stream.cz.

Autor: Jaroslav Mareš


Comments are closed.