Rakouský Temelín: Příběh plný paradoxů o nespuštěné elektrárně

Bloková dozorna Zwentendorfu. Foto: Jaroslav Mareš

Nechybělo málo a spouštění Temelína neprovázely rakouské protesty proti jejímu spuštění. Jádro prohrálo velmi těsně a jeho prohra byla pro daňové poplatníky velmi drahá.

Tak jako v jiných státech, i v Rakousku bylo na konci 60. let rozhodnuto o výstavbě jaderných elektráren. Celkem byly plánovány tři jaderné elektrárny  celkovém výkonu 3 000 MegaWattů. První z nich začala vyrůstat na Dunaji nedaleko Vídně, u obce Zwentendorf, přesně 4. dubna 1972.

Varný reaktor měl plánovaný elektrický výkon 732 megawattů. Výstavbu zpočátku neprovázely prakticky žádné protesty. První se objevily kolem roku 1974, když se začaly dávat dohromady plány pro stavbu druhé elektrárny. Druhá jaderná elektrárna měla vyrůst v Sankt Pantaleonu, nedaleko Salzburku, v těsné blízkosti německých hranic.

Pohled do strojovny. Foto: Jaroslav Mareš

Protesty zesílily když se ukázalo, že Rakousko nebude moci řešit problematiku jaderného odpadu jeho vývozem do zahraničí. Protestujícím hrály do karet snahy vlády najít místo pro jaderné úložiště, proti kterým se okamžitě zvedl odpor u místních.

V roce 1976 začala osvětová kampaň, ve které se rakouská vláda snažila vysvětlit potřebnost a výhody jaderné energie. Situace se vyhrotila ve druhé polovině roku 1977. Odpůrci dostavby Zwentendorfu několikrát blokovali příjezd k elektrárně, aby do elektrárny nemohlo být zavezeno palivo. To bylo do elektrárny dopraveno vrtulníkem.

Do věci se zamotala i mezinárodní politika. Nezápadnější část Rakouska, Vorarlbersko, právě masivně protestovalo proti stavbě švýcarské jaderné elektrárny Rüthi. Spuštění rakouské jaderné elektrárny by protestující oslabilo, a tak vláda při schvalování v parlamentu nemohla počítat s hlasy z této spolkové země.

Protesty proti elektrárně. Foto: Zwentendorf.com

V červnu 1978 vyhlásil tehdejší premiér Bruno Kreisky o spuštění Zwentendorfu referendum. Byl si jistý, že protijaderná menšina prohraje a jaderná elektrárna bude spuštěna. Bruno Kreisky dokonce spojil s budoucností rakouské jaderné energetiky svou budoucnost v rakouské politice.

Referendum se konalo 5. listopadu 1978. Výsledek byl překvapivě těsný a překvapivě proti spuštění jaderné elektrárny. Proti spuštění se vyjádřilo přesně 50,47 procenta hlasujících, v celkovém počtu to bylo o necelých dvacet tisíc víc než hlasů pro. Výsledky překvapily celou zemi, hlavně mnoho stoupenců jaderné energie, kteří k referendu nešli, protože to považovali za zbytečné. Především však výsledky překvapily premiéra Bruno Kreiskyho, který nejenže neodstoupil, ale dokonce následující rok vyhrál parlamentní volby.

Ovládací tyče pod reaktorem. Foto: Jaroslav Mareš

Příběh plný paradoxů tím však nekončí. Jaderná elektrárna ve Zwentendorfu byla dokončena, se zavezeným palivem, s plně obsazenými pracovními pozicemi. Až do poloviny 80. let elektrárna fungovala-nefungovala. Zaměstnanci chodili do práce, směny se střídaly v blokové dozorně, u generátorů, na reaktoru. Vše běželo jako v plném provozu, jen jaderný reaktor nepracoval a elektrárna nevyráběla. Celkové náklady na výstavbu elektrárny se odhadují na 1,5 miliardy dnešních eur.

Byl tu ale ještě jeden problém. Rakouská přenosová síť už byla rovněž postavena a se zdrojem u Dunaje počítala. A tak vzniknul další paradox, díky kterému je okolí Zwentendorfu vystaveno větší radioaktivní zátěži, než kdyby byla elektrárna spuštěna. Do nespuštěné jaderné elektrárny je výjimečně možné nahlédnout.

Jak vypadá jaderná elektrárna duchů a co znečišťuje okolí elektrárny radioaktivním spadem, na to se můžete podívat v reportáži na serveru Stream.cz.

Autor: Jaroslav Mareš


Comments are closed.