V březnu roku 1929 byl v Praze spiritista jugoslávského původu Jovan Jovič. Jeho schopnosti media přiměly sochaře Foita zorganizovat u něj v ateliéru seanci. Její děsivý průběh potom několik dní probíral tisk.
Spiritismus je myšlenkový proud, založený na víře v posmrtný život a reinkarnaci. Podobný pohled na svět má podobné hnutí spiritualistů. Liší se v pohledu na reinkarnaci, spiritisté jsou přesvědčeni o existenci převtělování, spiritualisté nikoliv. U počátků spiritismu v roce 1854 stojí francouzský pedagog Allan Kardec, autor publikace Kniha duchů, hnutí proto bývá nazýváno rovněž kardecismus.
Počátky spiritismu v Hydeswillu
Jednou z prvních známějších událostí byly duchařské seance v Hydesvillu. Sestry Foxovy byla tři děvčata z Rochesteru ve státě New York. Dvě mladší sestry tvrdily, že komunikují s duchy, nejstarší Kate jim uvěřila, aby potom později organizovala jejich produkce. Všechny se po mnoho let těšily úspěchu jako média.
V roce 1848 (Kate) (11 let) a Margaretta (14 let) žily v domě, který měl jistou pověst strašidelného domu. Koncem března začaly rodinu děsit nevysvětlitelné zvuky, které někdy zněly jako klepání a jindy jako pohyb nábytku. Dívky oslovovaly ducha jako „pana Splitfoota“. Později prý údajná entita tvrdila, že je duchem podomního obchodníka jménem Charles Rosna, který byl pět let předtím zavražděn a pohřben ve sklepě. Jak tvrdí anglická Wikipedie, Arthur Conan Doyle ve svých spisech o sestrách Foxových tvrdil, že sousedé sklep vykopali a našli v něm několik kousků kostí. Žádná pohřešovaná osoba jménem Charles B. Rosna ale nebyla nikdy identifikována.
Ze všech tří sester se v průběhu let stala velmi slavná media, která prováděla stovky seancí. Seance vypadala nejčastěji tak, že citlivý člověk, neboli medium, upadal do transu a jeho ústy promlouvali zemřelí. V roce 1888 se Margaretta přiznala, že jejich komunikace s duchy pomocí údetů byl podvod. Tvrdila, že tajemné zvuky děvčata dělala pomocí jablka na provázku. Následujícího roku se Margaretta pokusila své přiznání odvolat, ale jejich pověst byla v troskách. Margaretta a Kate zemřely v naprosté chudobě, ale popularita spiritistického hnutí nadále rostla.
Spiritismus v Čechách
U nás se známým propagátorem spiritismu stal Karel Sezemský, vyučený pouzdrař. O spiritismus se prý začal zajímat, když se navštívil seanci muže, který onemocněl tehdy neléčitelnou tuberkulózou a nic si z toho nedělal, protože věřil na reinkarnaci. Karel Sezemský se usadil v Nové Pace a začal organizovat spiritistické hnutí. Od roku 1894 vydával časopis Posel záhrobní a o rok později uspořádal první sjezd českých spiritistů.
Značného rozmach zaznamenal u nás spiritismus v období první světové války. Seance bývaly tehdy zaměřené na informace o tom, zda jsou příbuzní na frontě ještě naživu. Po válce se ve spiritistickém hnutí aktivně angažovalo podle odhadů víc než 10 tisíc lidí, o spiritismus se ovšem zajímalo 200 až 300 tisíc lidí. Spiritisté byli trnem v oku svým ideovým oponentům. Na jedné straně církvi, na straně druhé materialistickým komunistům.
Nejpozoruhodnější duchařská událost u nás se odehrála ve středu 13. března 1929 v ateliéru akademického sochaře Jaroslava Foita v Blanické ulici v Praze. Foit využil toho, že v Praze byl tou dobou Jovan Jovič, známé medium z Jugoslávie. Na akci byl údajně pozván T.G.Masaryk. Nepřišel. Přišel ale zednář a ateista Josef Svatopluk Machar, dále boxer Jaroslav Kovanda, spisovatel Vojtěch Rozner, boxer Jára Svoboda a František Švec, synovec známého legionáře a několik dalších, především dam, které si nepřály být jmenovány. Ve společnosti byl přítomen i reportér poledního listu, který následně o celé události vydal obšírné svědectví.
Když medium upadlo do transu, nejprve byl vyvolán duch Foitova kamaráda z dětství, který spáchal sebevraždu otrávením se a přítomné překvapil informací, že je mu zle a bolí ho břicho. Dále byl vyvolán duch zemřelého plukovníka Švece, následně zemřelý herec Jára Sedláček, jako čtvrtý potom oběť atentátu ministr financí Alois Rašín. Toho měla jedna z dam požádat, aby povolal faraona Tutanchamona.
Svědectví Poledního listu
Novinář Poledního listu o seanci napsal článek, který vyšel ve večerním vydání v pátek 15. března. V něm mimo jiné píše:
„S tou zlatou měnou by se mělo trošku počkat,“ sdělil (Rašín, pozn. aut.). Pak nám vyobrazil, že bude se napříště zdokonalovati kanalisace a silnice, jet budou se stavěti z úplně nové hmoty. Pokud se týče politiky, varoval před Němci, kteří na nás pletou bič. Bude nutno navázati na všeslovanskou otázku. Když chtěl odejíti, rozhodli jsme se, aby nám zavolal někoho — z Egypta. Neměl se k tomu. Dvakráte se vrátil. já vás varuji”, řekl. „Hrozí vám nebezpečí.“ Bylo nám to k smíchu. Volali jsme: ,,Ramsa Druhého nebo Tutankharnona !“ Ještě jednou se vrátil. „Uvažte, co je to posmrtný život Egypťanů!“ řekl. „Duch vás bude pronásledovati a mstíti se, že jej rušíte z klidu.“ Než, my trvali stále na tom Tutankhamonovi. Trvalo to hodnou chvíli. My zatím lelkovali v hluboké tmě. Hledali jsme obličeje vedle sedících přátel. Pojednou medium, jak tu stojí v transu před námi (až dosud se chovalo klidně, úplně bez pohybu, a když mluvilo, tož jenom šeptem) zvedá hrozící ruce a řve mohutným hlasem. Slyšíme příval egyptských slov a mezi nimi — Tutankhamon. Medium odhazuje před sebou stůl, nepřestávajíc křičeti hrozně nesrozumitelnou řečí. Nastává panika. Dámy výskají, muži se zvedají. Dva sportovci mohutných těl, boxer Kovanda a mistr RČS. Svoboda uchopují medium veškerou silou pod paži, ale Jovič jejich ruce svírá jako v kleštích, div nevykřikuji bolestí. Současně ozývá se ve tmě na druhém konci archem za plentou ohromná rána. A za ní druhá, třetí — hotové hromobití. Jakoby se celý strop řítil. Něco padá a my stále nevíme co.
Kdosi vyskakuje od stolu a chce se spasiti útěkem ze dveří. Ale ty jsou zamčeny. A ve tmě není možno nalézti ani sirek ani elektrického vypínače ! Medium zatím nepřestává řvát a ti, kdož s ním zápasí, jsou zřejmě bezmocni. Dámy div neomdlévají. Bojí se hnout s místa. A zatím rána stíhá ránu. Hromobití jako na konci světa. To trvalo asi pět minut. Nežli medium přišlo k sobě. Volání střídalo volání. „Zlý duchu, vrať se!“ křičí kdosi. A jiný: Joviči Joviči! Pro-buďte se !“ Světlo. Žárovka už svítí v atelieru. Jovič unavené sedí na židli. Ostatní, vyděšeni, běží za plentu podívati se, kdo to bouchal. Nuže — chcete vědět, co se stalo? Všechny egyptské sochy, pokud se nalézaly ve Foitové atelieru, jsou zničeny. Jedna z nich, kovová (asi 3 kg váhy), jež stála na okně, rozbila okno a vyskočila na dvůr. Hlava egyptského vyslance na polici u stropu, na obličej a jiná socha egyptského státníka, stojící vedle, obrátila se úplně čelem vzad. Veliká sádrová socha sedící Egypťanky je bez hlavy, rukou a nohou. To vše je na zemi. Jiná egyptská socha má rozštípnutý podstavec. Ještě jiná, jež stála na psacím stole, leží povalena a u oka (socha je z kovu, dostala první cenu v Paříži) čerstvá krev.
Jsme jako u vyjevení. Pot vyvstává nám na čele. Dámy se třesou zimnicí. Ani jedna socha, představující něco egyptského, není celá. Mistr Foit chodí zmatené po atelieru. Hledá sochu ve sněhu na dvoře. V duchu počítá, na kolik tisíc ho tato spiritistická seance přišla. A my hledíme vyděšeně jeden na druhého. Všichni se chceme ptát, ale není tu nikoho, kdo by nám, nevěřícím Tomášům, vysvětlil, jak to vlastně je všechno možné.
Při podivné události byla podle svědků 250 kilogramů těžká socha posunuta o metr. Není tak příliš pravděpodobné, že by někdo mohl spáchat podvod. Pokud by se o podvod někdo přeci jen pokusil, musel do něj být zasvěcen Jaroslav Foit. Je ale těžko uvěřitelné, aby na provedení banální taškařice obětoval několik let své práce v podobě zničených soch. Boxer Jára Svoboda se po celé události nechal slyšet: „Já na tom byl poprvé a naposled. Kdyby mi slibovali království nebeské, nechci už nic podobného vidět.“
Kdo z nás první zemře
Novinář, podepsaný V.r., o události publikoval ještě jeden článek, a sice o den později, v sobotu 16. března 1929 v poněkud ponuře nadepsaném článku „Kdo z nás první zemře?“
Přiznám se, že se trochu stydím psáti o věcech, jimž jsem se až do tohoho dne hluboce vysmíval. Všechny spiritistické kejkle považoval jsem za komediantství a podfuk. Chtěl bych to říci i dnes. Chtěl bych se zase vysmáti všemu, co jsem včera zažil. Chtěl bych vše považovati za nejapný žert, který si s námi někdo (třeba pan Jovič) ztropil. Prohlašuji ještě jednou a důrazně, že nemám pražádných duchařských sklonů. Byla to první seance vůbec, které jsem se zúčastnil, a to ještě s úmyslem, že konečné budu míti dobrou příležitost vysmáti se všem, kdož něco podobného berou vážně. Dnes je mi však nějak divné. Netroufám si až říci, že na těch věcech nic není. Nemohl jsem po celou noc zavříti oka. Zdálo se mi, že každou chvíli znenadání ozvou se rány a věci v mém pokoji podniknou na mou hlavu útok. Po celou noc jsem přemýšlel, jak je to možné, aby neživotná hmota najednou dala se do pohybu? Jak je to možné, aby jedna socha, vážící více kilogramů, obrátila se sama na polici čelem vzad a jiná vyrazila tabuli v okně (připomínám, že to nebylo obyčejné sklo, nýbrž na prst tlusté, neprůhledné, specielně pro atelier). Nechápu, jak je to možné, aby kovová hlava měla u oka náhle cosi jako kapku krve, o čemž se všichni mohli přesvědčiti. Kdo mi to vysvětlí? Kdo to vysvětlí všem nám dvanácti přítomným, kteří jsme hleděli jeden na druhého a styděli se vyřknouti slovo „zázrak“ nebo „znamení“?
Článek Kdo z nás první zemře byl do jisté míry prorocký. Ve středu 20. března totiž náhle zemřel otec sochaře Foita. Spojitost se seancí pochopitelně doložit nelze. Kromě obou boxerů trpěli všichni účastníci psychosomatickými potížemi a nespavostí. Událost pronikla na stránky i dalších listů, žádný z nich ale neměl na místě svého redaktora, a tak záležitost pojímali méně obšírně a zdrženlivěji.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: dobový tisk, Jaromír Kozák – kniha Spiritismus: Zapomenutá významná kapitola českých dějin.
