Ještě než vstoupila noha německého vojáka na československé území, poslal k nám Hitler svoje vrahy. Nacisty provedené vraždy na našem území se spojují s daleko starším tajemným fenoménem.
Féma je slovo ze staré němčiny, označující tajný soud. Počátky tajných soudů lze vyhledat až ve 13. století ve Vestfálsku. V roce 1254 končí období vlády rodu Štaufů na římskoněmeckém trůnu a začalo desítky let trvající bezvládí. Toho využily některé šlechtické rody, které se rozhodly upevnit vlastní moc.
Zneužívání moci šlechtou mělo za následek vznik fémových soudů. Úlohou tajných tribunálů bylo potrestat nejkřiklavější případy. Když byl nějaký šlechtic předvolán k fémovému soudu, měl dvě možnosti – uprchnout, nebo se dostavit a pokusit se obhájit.
Členové fémových tribunálů zasedali v maskách, aby se souzený nemohl mstít. Pokud se totiž obhájil, byl propuštěn. Pokud se neobhájil, byl oběšen na nejbližším stromě. Po rozsudku byl vylosován člen tribunálu, který odsouzeného oběsil. Pokud předvolaný uprchnul, neměl vyhráno. Nedostavení se k soudu se považovalo za přiznání viny a za uprchlíkem byl vyslán nájemný vrah.
Fémové soudy byly zpočátku v říši přijímány pozitivně pro svůj odstrašující účinek na nejbrutálněji si počínající šlechtice. Časem ale i do nich pronikla korupce a stal se z nich především prostředek vzájemného vyřizování účtů mezi šlechtickými rody. S nástupem dynastie Lucemburků a upevněním jejich moci údajně fémové soudy vymizely.
Ony ovšem spíše ustoupily do ilegality. Svědčí o tom záznam fémového soudu, datovaný rokem 1489, objevený v 19. století v soukromé sbírce v Berlíně. Naše propojení s německými dějinami se mohlo projevit i v našich dějinách. Podle některých badatelů nese vražda Václava III. v Olomouci 4. srpna 1306 některé rysy vykonání fémového rozsudku. Vraždě měla předcházet schůzka dvanácti šlechticů, na které měl být mladý král odsouzen k smrti a vylosován Holen z Vildsteinu jako vykonavatel rozsudku. Nedostatek informací ale brání Václavovu smrt objasnit a ve hře tak zůstávají i další varianty jako je pomsta za popravu Záviše z Falkenštejna nebo zcela jiný druh spiknutí.
První oběť nacistů v ČSR
Na jisté podobnosti s fémovými soudy se často poukazuje u několika událostí ze 30. let 20. století. Prvním z nich byla první oběť nacistů na našem území, profesor Theodor Lessing, zavražděný 30. srpna 1933 v Mariánských Lázních
Theodor Lessing byl německý filozof, psycholog, spisovatel a novinář. Narodil se v roce 1872 židovskému lékaři v Hannoveru. V dospělosti konvertoval k protestantské církvi a po čase zpět k judaismu. V roce 1899 získal doktorát z filozofie, psychologie a literatury na univerzitě v Erlangenu.
V roce 1900 se oženil s Marií Stach von Goltzheim. Musel to být z její strany skutečně silný citový vztah – Marie pocházela z rodiny Hohenzollernů a byla dokonce vnučkou císaře Viléma I. Za sňatek s Židem ji rodina vydědila a zřekla se jí.
V roce 1924 byl soudním znalcem v procesu s Fritzem Haarmannem, což byl jeden z neotřesnějších případů své doby – Haarmann byl sériový vrah s homosexuálními kanibalistickými sklony, přezdívaný Hannoverský řezník. Theodor Lessing byl pro své názory vnímán velmi kontroverzně. Dokonce prý ho Thomas Mann označil za „hanebného skřeta, který může být rád, že i na něj svítí slunce.“
Lessing měl vztah i k Československu. Byl jedním z přispěvatelů do pražských německých novin Prager Tagblatt. V roce 1925 zasel bouři článkem v pražském deníku, ve kterém označil německého prezidenta Hindenburga za zbabělce, který vždy couvne.
Když v roce 1933 Hindenburg couvnul před Hitlerem, uprchl Lessing do Československa a usadil se v Mariánských lázních. Nacisté vypsali odměnu 80 tisíc marek za jeho odvlečení zpět do Německa. Ve dnech 20.-29. srpna 1933 zorganizoval v Praze židovský kongres. Po jeho skončení se vrátil do vily Edelweiss v Mariánských Lázních. O den později, 30. srpna 1933 se k vile vydali dva až tři vrazi, opřeli si žebřík o dům a dva z nich po něm vyšplhali k oknům Lessingovy pracovny.
Okolo půl desáté se zpoza okna ozvaly dva výstřely a profesora těžce zranily na hlavě. Vrahové vylezli po žebříku do druhého patra a vystřelili oba prakticky zároveň. Lessing byl sice převezen do nemocnice, ale krátce po půlnoci svým zraněním podlehl.
Eckert a Zischka byli českoslovenští občané německé národnosti, členové Henleinovy Sudetoněmecké strany, a po činu utekli do Německa. Třetím spolupachatelem měl být Karl Hennl, ale nepodařilo se to nikdy objasnit. Případ vyvolal obrovský skandál a z pohřbu 3. září se stala obrovská protiněmecká demonstrace, protestní prohlášení podepsal i Albert Einstein. Případ by byl mohutně cloumal československým veřejným míněním, kdyby den před pohřbem nenalezli na nádražích v Bratislavě a v Košicích rozřezané tělo Otylie Vranské, jejíž dosud neobjasněný případ vraždu Theodora Lessinga z novin zcela vytlačil.
Před soudem nakonec stanul Eckert, protože Zischka zemřel v průběhu války, Hennl pravděpodobně také. Československý soud v roce 1946 odsoudil Eckerta za spoluúčast na vraždě do vězení na 18 let. Propuštěn byl po necelých třinácti letech a v roce 1958 byl vyhoštěn do západního Německa. Nacističtí vrazi své aktivity v Československé republice nezastavili ani v následujících letech. Své oběti si vybírali především v řadách politických odpůrců – uprchlíků z Třetí říše.
(pokračování)
autor: Jaroslav Mareš
