Hitler není gentleman, napsal. Nikdo mu v roce 1928 nevěřil

Emil Strauss. Zdroj: SOA Praha

V roce 1928 se před československými soudy odehrál bizarní soudní spor. Adolf Hitler, spisovatel z Mnichova, v něm žaloval českého novináře z přečinu proti cti. Emil Strauss totiž napsal, že Hitler může být ohrožením pro světový mír.

17. dubna 1899 se v Praze narodil Emil Strauss. V období první republiky se stal jedním z nejnenáviděnějších novinářů mezi budoucími zločinci z celé Evropy. Emil Strauss byl redaktorem německých sociálně-demokratických lisů a uváděl o sobě, že je izraelitského vyznání.

V denících, jejichž byl odpovědným redaktorem, vycházely kritické materiály o nebezpečí nacismu, ale i komunismu. Opakovaně tvrdil, že Komunistická strana Československa neusiluje o blaho dělníků, ale je pouze prodlouženou bolševické vlády v Moskvě. Emil Strauss se stal jedním z nejsouzenějších, ne-li přímo nejsouzenějším novinářem v naší historii.

Náckové vs. Emil Strauss

Významným politikem byl poslanec Rudolf Jung a zároveň předseda Německé nacionálně socialistické strany. Podle jeho žaloby obviňuje článek v novinách, jejichž byl Emil Strauss odpovědným redaktorem. Jung se cítil dotčen a obviněn z opovržlivých vlastností a opovržlivého smýšlení. Emil Strauss se u soudu bránil, že v článku není nikdo jmenován osobně a míní se nacistické hnutí. Uspěl. Soud obžalobu nepřipustil a řízení bylo zastaveno.

V roce 1932 žaluje Emila Strausse Hans Krebs. Dnes jde už o docela neznámé jméno, respektive často se zaměňuje s Hansem Krebsem, generálem Wehrmachtu. Náš Hans Krebs byl rovněž generálem, ale u SS. Narodil se v Jihlavě a za první republiky byl poslancem za DNSAP.

Z této pozice žaloval Emila Strausse za to, že ho označil za „lízače slin Mussoliniho.“ S touto konkrétní žalobou Krebs uspěl. Emil Strauss přistoupil na návrh na smír uveřejněním omluvy. V roce 1933 byl Krebs zbaven imunity a utekl do Německa. U SS dostáhl hodnosti Brigadeführera. Velmi se angažoval při sudetské krizi a Heinrich Himmler ho dokonce favorizoval před Konrádem Henleinem. Za války se stal šéfem úřadu říšského ministerstva vnitra. Po válce skončil na popravišti za zločiny proti Československu.

Jedna ze žalovaných karikatur. Zdroj: SOA Praha

Emila Strausse ovšem žaloval i „Lidový svaz Volkssport.“ agitující ve prospěch nacionálních socialistů především mezi mládeží. Leo Schubert, předseda organizace, inspirované německou SA, se cítil velmi dotčen karikaturami v časopisu Volksrecht. Jedno z žalovaných vyobrazení zobrazovalo muže v uniformě spolku, zakopávajícího mrtvolu s nápisem „Tajná vražda? Kdepak, to je lidový sport hakenkrajcleřů. Další obrázek spojuje hakenkrajclery s pogromy. Další jejich násilné chování. Ani v jednom ze sporů nacisté neuspěli. Soudy smetly žaloby ze stolu s poukazem, že těžko se může někdo cítit dotčen na osobní cti, když předmětný obrázek nenaznačuje nikoho konkrétního.

I v tomto případě došlo na Straussova varování. V roce 1932 byla organizace postavena před soud, který shledal, že jde o spolek organizovaný po vzoru řádné armády a odsoudil její vedení k několikaletým trestům. Organizace byla kvůli protistátní činnosti rozpuštěna.

Komunisté ve. Emil Strauss

Emil Strauss měl pozoruhodnou vlastnost vidět za horizont událostí. V květnu roku 1929 obžaloval Záviše Kalandru, tehdejšího zodpovědného redaktora časopisu Dělnická rovnost. Dělnická rovnost totiž napsala, že časopis Sozialdemokrat, jehož zodpovědným redaktorem byl Emil Strauss, vyzývá k vraždám komunistických vůdců. Spor skončil smírem, kdy se Záviš Kalandra zavázal k uveřejnění omluvy. Paradoxní je, že samotný Záviš Kalandra se o víc než 20 let později stal obětí justiční vraždy rukama komunistické justice při procesu s Miladou Horákovou.

Sociálně-demokratický novinář ovšem ležel v žaludku celému komunistické straně. Pod další žalobou jsou tak podepsáni Antonín Zápotocký, Klement Gottwald, Jan Šverma, Rudolf Slánský a další, historicky už méně známá jména.

Žalobcům se nelíbil text, ve kterém obviňuje komunisty ze zločinnosti, která se chystá „dále řezati řemeny z kůže dělnictva. Nové vedení strany bude provozovati dále bez ohledu na zničení existencí, bez ohledu na hladovějící ženy a děti, své bolševické řemeslo stávkových pučů, jen aby získalo pochvalu Moskvy.“

Část komunistické žaloby. Zdroj: SOA Praha

Ani v tomto se Emil Strauss nedal a pečlivě u soudu vyargumentoval množstvím stávek, které vedly nikoliv k naplnění požadavků dělnictva, ale k jeho větší bídě. Doložil samotnými provoláními komunistů k dělníkům, které nesměřovaly ke zlepšení životních podmínek. Přidal počty dělníků, kteří kvůli komunistickému stávkování přišli o práci. I v tomto případě Emil Strauss uspěl. Po provedeném dokazování vzali komunističtí žalobci svou žalobu zpět a uhradili náklady řízení. Pozorně poslouchat měl především Rudolf Slánský. V padesátých letech skončil na stejném popravišti jako Záviš Kalandra. Komunistických žalob na Emila Strausse bylo víc, většinou skončily neúspěchem žalujících.

Spisovatel z Berlína vs. Emil Strauss

Nejzajímavější soudní spor se ovšem odehrál v roce 1928. Emila Strausse u československých soudů osobně žaloval „spisovatel z Mnichova“ Adolf Hitler. V roce, kdy Hitlerova strana získala ve volbách dvě procenta hlasů, před Hitlerem varoval coby před sebestřednou osobností, která chce v Německu vytvořit „diktaturu železa a krve.“ Hitlera v článcích označil za politika, který se dere k moci za pomoci peněz od velkoprůmyslníků a o zájmy Německa mu nejde.

Hitlerův vlastnoruční podpis pod jednou ze žalob. Zdroj: SOA Praha

Následovalo mezinárodní vyšetřování ve spolupráci československých soudů a německé policie, které skončilo závěrem, že Hitler od velkoprůmyslníků peníze skutečně bere a když žalující strana na výzvu nedodala další důkazy, bylo řízení označeno jako zmatečné.

V jedné ze žalob ovšem Hitler proti Straussovi uspěl. V jednom převzatém článku byl totiž Adolf Hitler označen za „mnichovského Mussolínečka“ a za nadutou osobnosti. Za toto označení se Emil Strauss omluvil a zaplatil Hitlerovi odškodné 758,80 Kč. V nejpozoruhodnějším varování Emil Strauss v roce 1928 píše, že sebestředný diktátor nehodlá respektovat zákony a prosazovat svou moc „takovými způsoby, které by mohly přivoditi velmi citlivé následky proti Československé republice a ve své souvislosti ohrozit snad i světový mír.“

Tragický konec a zmizelí potomci

Straussovo „snad“ se naplnilo a krátce po okupaci v roce 1939 byl zatčen a individuálním transportem byl odvezen do koncentračního tábora v Dachau. Adolf Hitler nezapomněl. Emil Strauss putoval do koncentračního tábora ještě dávno předtím, než přišly hromadné transporty židovského obyvatelstva.

Mariana Straussová. Zdroj: SOA Praha

Prošel koncentračním táborem v Buchenwaldu a 17. října 1942 byl transportován do Osvětimi. Zemřel v Osvětimi 12. prosince 1942. Zanechal po sobě ženu a dvě děti. Mariana Straussová narozena roku 1920, se po válce odstěhovala do Švédska se svou matkou. V Praze zůstala o čtyři roky mladší Liselotte Strausová, později provdaná Sieberová. Straussovi potomci o jasnovidnosti a osudu svého předka podle všeho nemají tušení. Pokud někoho z nich znáte, ozvěte se mi prosím na redakční kontakt.

autor: Jaroslav Mareš


Comments are closed.