Jestliže je Josef Hasil označován za krále Šumavy, je František Slepička králem české Sibiře. Nikdo o něm nenatočil film, a tak jeho případ zná jen málokdo. Veřejné bezpečnosti unikal čtyři roky.
František Slepička se narodil v Jankovské Lhotě na Benešovsku v roce 1929. Jeho rodiče hospodařili na 15 hektarech, chovali hřebce a provozovali hostinec. Po komunistickém puči sebrali komunisté Slepičkovým hostinec a chov hřebců. Přesto se na na vojně rozhodl zapojit a byl vybrán k psovodům u Pohraniční stráže. Při jedné z posledních prověrek ale kvůli rodičům neprošel.
František Slepička potom ukradl dva samopaly a zběhl. Namísto útěku za hranice se ale schoval v prostředí, kde to dobře znal. Na Voticku se stal postrachem zdejších funkcionářů, prosazujících kolektivizaci. Přepadal soudruhy, kradl jim peníze, potravinové lístky a motocykly, aby nemohli jezdit po okolí a agitovat.
Osudový výstřel
Nejkontroverznější případ se odehrál v červnu 1951 ve Zlatých Horách, dnes Kamberku. Společně s Aloisem Jarošem vstoupili to domu okresního funkcionáře komunistické strany Václava Burdy a představili se jako agenti Státní bezpečnosti. Burdu odvedli k hostinci. Tam mu řekli, že s ním protokol sepíšou až následující den, nasedli na motocykl a Jaroš nastartoval motocykl, na který oba nasedli. Původní smysl akce zůstává dodnes nejasný. Pravděpodobně chtěli funkcionáře odzbrojit a připravit o motocykl, aby nemohl agitovat ke vzniku zemědělských družstev.
Když Jaroš zařadil a přidal plyn, Slepička pohyb nečekal a z zbraně, kterou na Burdu mířil, vyšla rána. Burda byl zasažen do nohy. Přesto o několik dní později v nemocnici zemřel. Případu využila Státní bezpečnost k přípravě vykonstruovaného procesu, ve kterém se 36 lidí přiznalo k činům, které nespáchali. Slepička byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti.
Přestože obvyklá životnost vojenských zběhů byla v té době dny až týdny, František Slepička žil životem psance víc než čtyři roky. Zuřivá Státní bezpečnost na něj pořádala hony. Několikrát se z nastražené pasti prostřílel. Několikrát se provokativně objevil na vesnické tancovačce, vypil pivo, provedl několik děvčat a před příjezdem hlídky zase zmizel. Státní bezpečnost až dodatečně zjistila, že dlouhou dobu žil se svou milenkou v Ouštici.
Série přepadení především straníků
V září 1952 Slepička přepadl dům č.p. 20 ve Chválově a zmocnil se dalekohledu. V lednu 1953 nebyl při přepadení rolníka Matějovského z Radiče úspěšný – nic nedostal. V květnu téhož roku neuspěl při žádosti o vydání šatů v Křepenicích. V prosinci 1953 přišel v Dublovicích na Sedlčansku do domu místního traktoristy a člena KSČ a s tvrzením, že v okolí domu je skupina parašutistů, mu odebral náramkové hodinky, které Kopecký dostal jako odměnu za práci při žních.
V dubnu 1954 přepadl kolchozníka v Mezihoří na Sedlčansku. V červnu 1954 ho málem zadržel příslušník SNB v Ouštici na Benešovsku, když z vlastní iniciativy prováděl perlustraci neznámého muže před hostincem. Slepička ale namísto občanského průkazu vytáhl pistoli, příslušníka SNB postřelil a uprchl. V květnu 1954 přinutil dva pracovníky státních statků v Jesenici u Sedlčan, aby mu vydali peníze, které vyzvedli na výplat ve státní bance, zamkl je v místnosti a nechal čekat do rána.
Jeho osud dodnes obestírá mnoho tajemství. Nějaký čas dokonce prý pracoval pod falešným jménem na stavbě slapské přehrady. Místní obyvatelé na něj ale neradi vzpomínají. Stal se pro komunisty vítanou záminkou k rozpoutání teroru.
Osudným se mu stalo až přepadení komunistického funkcionáře 4. května 1955. Když v Dubně u Příbrami přepadl místního funkcionáře Františka Brabce, došlo k přestřelce. František Slepička doplatil na přebíjení zásobníku. Nicméně tajemství obestírá i jeho smrt. Jeho otec ho prý při rekognici „poznal“ jen kvůli tomu, aby už měl konečně od komunistů klid.
Autor: Jaroslav Mareš
Zdroj: ABS ČR
