Podzemní komplex Richard dodnes skrývá několik velkých otazníků. Jedním z nich byla i existence či neexistence vchodu E. Vchody A, B, C, D, F a G. Mezi déčkem a efkem je mezera. Na povrchu nic není a místo, kde by vyúsťoval do komplexu, je odděleno závalem.
Na některých mapách je vchod E zkreslen, a dokonce ve třech variantách, v jedné dokonce i s podzemní kotelnou. Jak tedy vchod E vypadal? A vzniknul vůbec? Pojďme si záhadu rozebrat a objasnit.
Záhada vchodu E je o to zapeklitější, že v místě jeho předpokládané trasy je vybudována větrací šachta na povrch, na jejímž dně je portál s náznakem zavalené chodby. Před několika týdny jsme se spustili do větracího otvoru a pokoušeli jsme se zjistit, zda zavalená štola na hledaný přístup do továrny navazuje.
Potvrdili jsme, že na místě původně štola byla a že je zavalená. Co přesně je za závalem se zjistit nepodařilo. Po konzultaci s odborníky došli k závěru, že na konci zavalené štoly jsou původní neporušené vrstvy horniny. Touto cestou není možné záhadu objasnit a varianta, že vchod E aspoň částečně vzniknul, jak tvrdí některé plány a někteří badatelé, stále zůstala ve hře.
Geodeti ovšem podle starých plánů zaměřili místo, kde by byl portál vchodu E, pokud by vzniknul. Při našem terénním výzkumu s bagrem prověříme i místa, kde by jeho zářez vyúsťoval na povrch. Existuje totiž letecký snímek z roku 1945, který v těchto místech skutečně ukazuje plochu, na které byla minimálně provedena skrývka ornice. Víc detailů ovšem fotografie neprozradí. Vzniknul tu tedy ztracený vchod?
Zmizel či nevzniknul
Existují zastánci i odpůrci existence vchodu E. Jeho existence by přitom dávala smysl. Ulevil by přetíženým vchodům C a D. Jeho první projekt by především zrychlil příchod vězňů na podzemní pracoviště. Tento plán byl ovšem po čase škrtnut. Letmé hrábnutí do místa označeného geodety ovšem ukazuje, že kdyby tady portál byl, musel by být velmi mohutný, protože jsme vysoko nad úrovní podzemních chodeb. Ukazuje se, že toto místo je mimo úpravy terénu při pozdějším sázení sadu nedotčeno.
Hlavním problémem pro nás bylo najít nejvhodnější místo, kde udělat sondu tak, aby to nebylo na bagr moc hluboko a zároveň abychom případné stopy po zasypaném vchodu, nakresleném na několika plánech, neminuli. S bagrem totiž můžeme hledat stopy po zářezu ke vchodu, případně po portálu, ne štolu samotnou. Jako nejvhodnější varianta se ukazuje několik příčných řezů na předpokládanou trasu vstupu.
Druhá varianta vchodu E o něco lépe odpovídá přístupovým cestám a úzkorozchodným tratím na povrchu továrny. Mělo jít opět o přístupovou štolu, využitou zároveň k přívodu vysokonapěťového kabelu do podzemí. Pokud tato varianta vznikla, musel tu vzniknout dlouhý a hluboký zářez, jeho stopy se musely v podzemních vrstvách zachovat. Bagr zpočátku odhaluje souvislý vápenec v hloubce přibližně dvou metrů. Potom ale narážíme na stopy zásypu.
V minulosti tu byla rýha, kterou někdo zasypal. Její šířka ale zářezu neodpovídá. Stále jsme navíc docela vysoko, nad úrovní povrchové části továrny. Jdeme proto níž. Klíčem pro určení správnosti místa bude i to, zda se nám podaří najít místo, kde stávala kantýna. Podle jedné mapy totiž za ní měla odbočovat úzkokolejka ke vchodu.
Vznikla i třetí varianta vchodu E – od druhé se směrově liší jen nepatrně. Obsahuje ovšem navíc i podzemní kotelnu. Přesunutí kotelny pod povrch by kvůli náletům dávalo smysl. Ve druhém řezu narážíme nejprve na pozůstatky poválečného sadu. O kus dál, ve stejné úrovni jako o kus výše, je vápenec přerušený opět stopami zásypu.
Místo, ve kterém nacházíme pozůstatky po stavbě, přesně odpovídá řezu o několik metrů výše. Je to opět příliš úzká anomálie. Nezbývá proto jít ještě o něco níže. Jako poslední se prověřujeme místo, kde stával objekt kantýny. Pokud ho najdeme, ověříme tak, že jsme hledali na správném místě a případný zářez pro vchod E jsme neminuli. Za krátkou chvíli nacházíme nejdříve stopy po poválečných úpravách.
Na místě nacházíme ve dvoumetrové hloubce skutečně pozůstatky po kantýně: Olověný kabel, zbytky střešní krytiny, hrníček, sklenici, zvířecí kost. Ony plány, které ukazovaly cestu ke vstupu E za objektem kantýny, zůstaly tedy s definitivní platností pouze plány. Kantýna tu byla vstup do podzemí nikoliv.
Podivná větrací šachta
Na celém vchodu E je samozřejmě nejpodivnější větrací šachta k němu. Tu by dávalo větší smysl stavět odspodu. Je tedy evidentní, že větrací šachta vznikla v předstihu, patrně když tu byli přítomni specialisté, kteří razili ostatní větrací šachty. Hypotéza, že část přístupové štoly E mohla být ražena z druhé strany, neobstojí. Bylo by třeba jednak podzemím složitě vyvážet odtěžený materiál a zároveň by se na čelbě hromadila voda, protože východy z podzemí se vždy budovaly v lehkém sklonu, aby se uvnitř nehromadila voda
S východem E se tedy počítalo, a dvakrát se jeho projekt měnil. Na jeho realizaci ale nedošlo. Konec války byl rychlejší. Že jsme neminuli, o tom svědčí i nález kolejové spojky. Ano, jsme na správném staveništi a vchod E nikdy nevzniknul, pouze větrací šachta vybudovaná v předstihu.
Jedno tajemství Richardu jsme tedy objasnili. Stále před námi zůstává to úplně největší. Co se skrývá v levé části komplexu? Byly přístupy do něj uměle odstřeleny? Kdy to bylo? A co tu chystala státní bezpečnost v 80. letech, krytá štábem Československé televize, než jí do jejich plánu zasáhla sametová revoluce? Pokračování hned jakmile něco zjistíme.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: výzkumy Tomáše Rotbauera, Národní památník Terezín, ABS ČR
