Počátky záhady podzemního komplexu Richard sahají do roku 1965. Tehdy vojáci pronikli i do dnes neprodyšně oddělené leví části továrny. Dochované dokumenty StB odhalují zapomenuté armádní tajemství.
Až do roku 1965 obestíralo Richard jediné tajemství – jak se stalo, že přestože byla továrna určena k vyhození do povětří, k jejímu odpálení na sklonku války nedošlo. Na první pohled supertajná akce, ze které se téměř nic nedochovalo, je supertajná skutečně jen na první pohled. Akce byla totiž tak tajná, že o ní vycházely zprávy v denním tisku, až to ministerstvu vnitra začalo vadit a muselo proti tomu zakročit – vojáci mohli prozradit jinou tajnou akci na pozadí Richardu.
Do podzemních prostor se dostala trojice vojáků z litoměřické posádky Faifer, Pohořelý a Fibrich. Vlezli tam ve svém volném čase a vůbec žádná shora organizovaná akce to nebyla. V podzemním komplexu našli pozůstatky po vězních, včetně osmdesáti osobních karet vězňů a zaměstnanců továrny.
Jako první o tom přinesl zprávu deník Obrana lidu 20. března 1965, který vydávalo přímo ministerstvo národní obrany. Desátník Pohořelý o výzkumech publikoval rozsáhlé materiály v květnu 1965 a v únoru roku následujícího v týdeníku Svět v obrazech. Druhý materiál ho ovšem stál nemalé potíže.
První kontroverze uraženého novináře
Na počátku tajemství stála profesní řevnivost. Článek v Obraně lidu si přečetli v deníku Hlas revoluce a jen pár dní poté se do Litoměřic vydal redaktor listu. Litoměřické velitelství sice povolení ke vstupu i k setkání s desátníkem Pohořelým dalo, ten ale přijal redaktora Hlasu revoluce velmi neochotně, věnoval mu jen pár minut, ukázal jen několik málo věcí a s sebou do podzemí ho nevzal. Dnes víme i proč – výzkumy chtěl publikovat sám. Zhrzený Vojtěch Měšťan to neunesl a výsledkem byl uražený článek ze 2. dubna 1965.
Výzkumů si ale všimli na ministerstvu vnitra a rozhodli se je podpořit. Plukovník Klíma proto oslovi čížkovické cementárny, které v té době měly podzemní komplex ve správě, a také ministerstvo obrany. Veškeré podklady k tomu obsahuje spis číslo 325, uložený v Archivu bezpečnostních složek.
Citace z dopisu plukovníka Klímy generálu Šejnovi:
Přivítal jsem iniciativu příslušníků litoměřické posádky, kteří chtějí průzkum dokončit, a dovoluji si Vás požádat o souhlas a pomoc při zajištění tohoto úkolu. Konkrétní otázky, budete-li s návrhem souhlasit, dohodnou s odpovědnými funkcionáři posádky příslušní vyšetřovatelé ministerstva vnitra.
Přísně tajné aktivní opatření
Úmysly Státní bezpečnosti byly hned dva. Jedním bylo prošetření případných válečných zločinů v táboře a obvinění jejich pachatelů. Tím druhým bylo přísně tajné „Aktivní opatření Richard.“ Které mělo za úkol zdiskreditovat tehdejšího západoněmeckého prezidenta Heinricha Lübkeho. Ten byl za války stavebním inženýrem v baugruppe Schlempp, podřízené ministru Speerovi. Byl to zájem především východoněmecké Stasi o jeho maximální diskreditaci.
Citace ze složky 325:
Pracovníky SÚ MV (studijního ústavu Ministerstva vnitra, pozn. aut.) je případ zpracováván od ledna 1966, ne však z hlediska potřeb vyšetřování. Je tomu tak proto, že zpracováním materiálů bylo sledováno jejich propagační využití, například na tiskové konferenci organizované vládní komisí pro vyšetřování válečník zločinu dne 15. června v Litoměřicích
Aktivní opatření Richard mělo navázat na několik let staré aktivní opatření Neptun, při kterém Státní bezpečnost narafičila do Černého jezera na Šumavě falešné bedny s nacistickými písemnostmi, které archiváři opomněli po válce zveřejnit.
Aktivní opatření Richard bylo naplánováno na 15. červen 1966 do Litoměřic, kam novináře z Prahy odvážely autobusy.
Citace ze složky 325:
V sále by byla připravena též improvizovaná výstavka nejdůležitějšího původního spisového materiálu, včetně originálních spisů, zmiňovaných Lübkeho. Fotokopie vystavených dokumentů bude na požádání distribuovat ČTK.
Případné dotazy novinářů by zodpověděli kromě členů předsednictva konference soudruzi dr. Macek a další informování pracovníci MV, legalizovaní jako archiváři.
Výsledkem aktivního opatření byla tisková konference, na které byla prezentována nacistická zvěrstva v táboře a údajná role Heinricha Lübkeho na jejich konání. Dnes víme, že Lübke se válečných zločinů nedopustil. Zajímavou okolností je, že Richard byl využit k diskreditaci Lübkeho, přestože Lübke neměl k Litoměřicím ani k Richardu žádný vztah.
Pohořelý zlobí
Na začátku roku 1966 byl Jan Pohořelý už v civilu a ve svém publikování o Richardu pokračoval. Článek z února ve Světě v obrazech na ministerstvu vnitra nikomu radost neudělal, protože soudruzi se obávali, že by mohl narušit úspěch připravované informační hry.
Citace ze složky 325:
Článek ve Světě v obrazech číslo 9, který napsal bývalý četař Jan Pohořelý, jenž vedl skupinu vojáků, provádějících průzkum na Richardu, nebyl příznivě přijet ani pracovníky arch. odd. KS MV Ústí nad Labem, ani státního archivu v Litoměřicích, protože Pohořelý nedodržel pokyny, které při společném jednání pracovníků MV a zástupců 3. zprávy MV. vojenské posádky v Litoměřicích byly ujednány.
Je důvodné podezření, že Pohořelý má nějaké materiály a písemnosti, které zatajil a chce jich použít pro uveřejnění uveřejňování různých článků o Richardu. Podle sdělení dr. Macka mají snad Pohořelý a členové jeho skupiny navštěvovat i cizí ambasády, kde jim nabízejí materiály k Richardwerke.
V tomto ohledu je zajímavá dochovaná korespondence mezi Pohořelým a redaktorem listu Průboj. Jan Pohořelý nejprve žádá o poskytnutí výstřižků z časopisu o Richardu, aby se od redaktora dozvěděl, že na Richardu má zájem jistá státní instituce a není radno cokoliv psát. Jan Pohořelý žádá o informaci, o kterou instituci jde a kvůli tajnostem deklaruje vůli v psaní pokračovat.
O jakou instituci šlo se dozvěděl přímo od ní. Soudruzi z vnitra si ve spisu 325 nejprve stěžují, že Pohořelý si dělá co chce, nerespektuje žádná dřívější ujednání a dost možná má u sebe materiály, které svým nadřízeným i vnitru zatajil.
Záznam dále pokračuje informací, že koncem března 1966 soudruzi z ministerstva Pohořelého navštívili, vypůjčili si od něj všechny materiály a zakázali mu až do odvolání o Richardu cokoliv publikovat.
Badatel Tomáš Rotbauer našel před několika týdny příbuzné trojice původních badatelů a dozvěděl se od nich, že soudruzi to Pohořelému vysvětlili tak jasně, že poté za dramatických okolností utekl přes železnou oponu do Rakouska a usadil se ve Švédsku.
Ministerstvo vnitra ve spisu 325 shromáždilo výpovědi stovek vězňů a připravovalo v roce 1966 rozsáhlou pátrací akci v podzemí, která měla objasnit všechna tajemství, která se v podzemí skrývala.
Příště: Jak dopadlo pátrání ministerstva vnitra a čeho se soudruzi lekli.
autor: Jaroslav Mareš
zdroj: Archiv bezpečnostních složek ČR
