V červnu 1951 získala naše zpravodajská služba informaci, že československé hranice překročila skupina sedmi teroristů, kteří se z Polska pokusí přejít přes československé území do Bavorska.
V reakci na tuto zprávu vydává velitel právě vznikající Pohraniční stráže Ludvík Hlavačka rozkaz k provedení rozsáhlé pátrací operace ve vnitrozemí západních Čech, zaměřené na dopadení skupiny Banderovců. První fázi operace a zpravodajské poznatky najdete v první části této minisérie.
Zatímco potíží, pojednaných v minulé části, se vyrojila celá řada, výsledky nejsou nic moc. Na operační poradě 4. července prezentují své poznatky velitelé jednotlivých oddílů, pročesávajících západ Čech.
Zjištěné poznatky:
Poznatky nebyly žádné, zadrželi jsme jednoho příslušníka PS, který neměl s sebou průkazku.
Chytili jsme jednoho muže, který asi týden bydlel ve stanu. Bylo to hlášeno velitelství Ludvík.
U kóty 606 narazili jsme na jednoho člověka, který uprchl před našimi příslušníky. Byla nalezena jedna cizí mince, zbytky spálené Maty, pravděpodobně polské v německém znění vše bylo hlášeno velitelství Ludvík.
Jako na korze
Pokud jde o samotné monitorování postupu nepřátelských agentů, vyplývá ze záznamů, že se po československém území pohybují vcelku nerušeně a dělají si co chtějí. Jednotlivá hlášení upozorňují na pohyb podezřelých mezi obcemi Měchov a Poutnov u Bečova nad Teplou, jižně od Bochova u Karlových Varů a v Útvině u Toužimi. Ani jeden z pozorovaných není následně nalezen. Stop je ale nalezeno docela dost.
Citace ze záznamu:
Dne 3.7. v odpoledních hodinách v prostoru Polomský mlýn bylo nalezeno ohniště, slupky, peří a kosti ze slepice. Stopy vedly směrem západním a jižním vesmíru potoka, do prostoru Polanky.
Dne 3.7.1951 v 15:15 byla při zátahu nalezena stažená kůže ze psa, patrně z vlčáka, který byl na hřbetě černý. Kůže byla dle odhadů stará asi 6 hod. a byla nalezena v místech cesty z Kradlub do Kláštera Teplá, pod hájovnou v křoví stranou silnice. 800 m od místa, kde byla nalezena kůže byly na pasece zjištěny stopy dvou mužů. Jeden šel pěšky a druhý vedl jízdní kolo. Oba utíkali směrem na Kradluby lesem. Stopy byly sledovány asi 100 m a pak se ztratily.
Dne 3.7. v 16:40 hodin byly zjištěny na kamenech v potoce asi 1 km Svaté Skokiy/ 5 kilometrů západně od Žlutice / stopy od krve, bylo nalezeno peří ze slepice hnědošedé, hlava ze slepice a o kus dále králičí kůže tmavošedá. Stopa vedla podle potoka po levé straně a směřovala na Žlutice.
Dne 3.7.1951 v 17 15 hod. bylo nalezeno 500 m východně od obce Polomu jeden den staré ohniště, se zbytky ohořelé německé mapy s označením polského území. Dále bylo nalezeno 800 m východně od křížku /kóta 561/ jeden polský zlotý a dva německé 5 feniky. Z toho se usuzuje směr dalšího postupu jihozápadní.
Zastavme se ještě u vskutku freudovského překlepu. „Kradluby“ na mapě nejsou. Ve skutečnosti se jedná o Kladruby. Nejde jen o překlep prostý, protože se v záznamu opakuje. Nabízí se tak zamyšlení, na co příslušník při pořizování záznamu myslel.
Pro srandu dětem a tragikomické rozuzlení
Jak asi je soudruhům, kteří neúnavně pročesávají kraj a hledají třídního nepřítele, když od něj dostanou dokonce písemný vzkaz?
Citace ze záznamu:
Dne 4.7.1951 v 11:05 hod. byl v Poliknu nalezen lístek, na kterém bylo napsáno rukou nevypsanou: „Ztraťte se z tohoto lesa, sice propadáte smrti oběšení“. Podpis: Braxi a dětsky namalovaná šibenice. Lístek byl na stromě připíchnout sukem a o kousek dále byly zjištěny dvě stopy asi 1 až 2 dny staré a místo, kde leželi dva muži. Prostor jest prohledávám zpravodajskými orgány.
Kdo si z příslušníků dělal legraci, zda místní mládež, či skutečný třídní nepřítel, soudruzi zjistit nedovedou. Zpravodajští orgáni totiž na nic nepřijdou. Nordická lest má výsledek v jedné scénce jak vystřižené z filmu Pelíšky „chlápek na motocyklu s koženou brašnou.“
Citace záznamu o zásahu:
Hlídka des.Danuška a sv.Perníkáře použila zbraně dne 6.7.1951 ve 22,30 hod.při kontrole motocyklu na státní silnici Cheb – Plzeň u Velké Hleďsebe /u koupaliště/.
Zbraně použil sv. Perníkář a to samopalu jednu ránu. Zbraně bylo použito proti Rudolfu Juditkovi, nar. 26.1.1922, bytem Mar.Lázně Tyršova 236,zaměstnán ve všeobecné nemocnici.
Jmenovaný se na výzvu hlídky, která stavěla předepsaným způsobem/červ. světlem/ a na patřičnou vzdálenost nezastavil, naopak, když přijížděl k hlídce přidal plyn a kontrolující příslušníky objel po levé straně. Svob. Perníkář se okamžitě otočil a na vzdálenost 30 m vystřelil za ujíždějícím motocyklem jednu ránu ze samopalu. Jmenovanému motocyklistovi prostřelil ruku a zranil ukazováček u levé ruky. Dále střela narazila na korek plynu,proletěla gumovou korku a zmáčkla korek tak, že nebylo možno manipulovat s plynem.
Raněný byl okamžitě ošetřen v civilním bytě a na vlastní žádost odešel pěšky s motocyklem do Hleďsebe, odkud byl odvezen sanitním autem do nemocnice v Marián. Lázních.
Rudolf Juditek má kliku, že se soudruh moc netrefil a odnesla to ruka a motocykl, který po zásahu nešel zastavit a muselo se počkat až dojde benzín. To už se ale dostáváme k jinému filmu. Je pozoruhodné, že zastavený nebyl zatčen a dopraven na služebnu. Jediné možné vysvětlení, které mě napadá, je, že se hned na místě zjistilo, že jde o nedorozumění.
Potrestaný zamčen s děvčetem na seníku
Pro dokreslení atmosféry akce se ještě na chvilku zastavme u závad při akci. Pět dní důstojnického vězení si musí odpykat poručík Josef Slavík, který se ubytoval mimo svou jednotku, zaspal, takže nejen, že nevzbudil jednotku k akci, ale musel být hledán a jednotka nastoupila do akce s hodinovým zpožděním. O dva dny déle pobude v důstojnickém vězení poručík Zdeněk Kuřec za stejný prohřešek – zajistil si lepší ubytování, neřekl nikomu kde a muselo se na něj čekat.
Podporučík Josef Bína odchází od velitele akce majora Okrouhlíka s nejdelším trestem, a sice deseti dny. Provinil se tím, že si na dobu akce zajistil „zajímavější program.“
Citace z přílohy rozkazu:
Trestný čin: Dne 5.7.1951 odešel od své jednotky a navštívil děvče v blízkém statku, kde se nechal správcem statku zamknout proti své vůli, a byl propuštěn až po příchodu kontrolních orgánů.
Podporučík, zdá se, vyhodnotil zbytečnost celé akce a věnoval se minimálně pro něj smysluplnějším věcem. Hlavní fáze operace Ludvík tedy končí nezdarem. Její dozvuky ovšem dolehnou až do našeho hlavního města. Operačním prostorem našich pohraničníků se totiž stane i bezprostřední okolí Pražského hradu.
Minisérie operace Ludvík:
1. díl: Do zbraně a pročesat vše
3. díl: Soudruzi omylem přepadli Prahu
V pořípravě: Potrestání blbých
autor: Jaroslav Mareš
zdroj: ABS ČR
