V roce 1946 byl nalezen jediný nacistický poklad na našem území. Byl nalezen jen částečně, protože Zemská státní bezpečnost pátrání ukončila předčasně. Proč?
Klášter v Chotěšově ukrýval na konci války obrovské tajemství. Jeho část část bla odhalena a opět zapomenuta. Zbytek možná stále ještě skrývá spletitý labyrint chotěšovského podzemí. +++Klášter v Chotěšově je jedním z nejstarších u nás. Založen byl už ve 13. století pro řád premonstrátek. V průběhu staletí prošel mnoha dějinnými zvraty. Na konci války tu ukryl své poklady nejen samotný řád vizitantek, který tu tehdy působil, ale i obyvatelé z okolí a dokonce i vojáci wehrmachtu. Tajemná historie se připomněla na podzim roku 1946.
Příběh jak okopírovaný z Eccova románu Jméno růže začíná 18. října 1946, kdy do klášterního areálu na pokyn matky představené přijíždí chotěšovský lékař a za asistence dvou neznámých mužů odváží do psychiatrické léčebny v Dobřanech jednu z řádových sester, Annu Blažkovou. V psychiatrické léčebně se ale ukazuje, že Anna Blažková je duševně zdravá a do blázince byla dopravena jen aby neprozradila poválečné klášterní tajemství.
Výpověď zdravé jeptišky
Na zavření zdravé jeptišky do blázince upozorňují lékaři dobřanské léčebny policii. Vyšetřením případu je pověřena oblastní pobočka Zemské úřadovny státní bezpečnosti v Plzni. Sestra Blažková vypovídá, že v areálu kláštera probíhají po nocích podivné manipulace s neznámými předměty. Na dvě noci byla například uzavřena jedna z cel v prvním patře, její obyvatelky se musely vystěhovat a do jakési skrýše pod podlahou ukryto množství látek.
Výpověď sestry Blažkové nejen o podivném ukrývání čehosi v zahradě potvrzuje i Richard Friedl, jeden ze zaměstnanců kláštera. Friedl si stěžuje na pokyny některých sester, které po něm po nocích požadují kopání jam na zahradě, zasypávání různých beden a přenášení různých předmětů po klášteře. Z místního národního výboru přichází rovněž zpráva, že na konci války zmizela v klášterním areálu úložka leteckých svítících náramkových hodinek. Různé zprávy tvrdí, že zmizet mělo až 2000 kusů.
Richard Friedl po kratším váhání upřesňuje, že v roce 1944 přivezli němečtí vojáci z nedaleké muniční továrny v Holýšově do kláštera 60 beden, každou o váze asi 50 kg, které byly složeny v klášterní prádelně. Po válce si prý československé úřady odvezly pouze 40 z nich. Jedné noci nařídily řádové sestry Friedlovi, aby zbývajících 20 beden otevřel a pomohl sestrám s ukrytím jejich obsahu. Ve dvaceti bednách bylo celkem tři čtvrtě tuny tehdy velmi nedostatkových textilií.
Zakopaná bedna v klášterní zahradě
V prosinci 1945 zároveň dostal Friedl pokyn vykopat na zahradě jámu a zasypat do ní bednu s neznámým obsahem. To také učinil. Dále Friedl tvrdí, že v průběhu války dostal pokyn odvézt z kláštera cenné monstrance a další předměty o váze několika desítek kilogramů. Odvezl je podle pokynu na faru ve Stříbře a jejich další osud nezná.
Část řádových sester je německé národnosti a výpovědi Friedla a Blažkové o ukrytých předmětech a cennostech a jejich zakopávání tvrdošíjně popírají. Průlom v případu přichází ve chvíli, kdy další zaměstnankyně kláštera, Anna Pelzerová, potvrzuje, že v jižní zahradě v blízkosti barokního pavilonu se skutečně po nocích cosi kopalo.
Na místě skrýše v zahradě, které označila Anna Pelzerová, nařizují vyšetřovatelé kopat. Zemina na místě je skutečně po nedávném kopání kyprá. Přibližně padesát kilogramů těžká bedna ale v jámě již není. Někdo ji evidentně vykopal a kamsi přemístil, pravděpodobně v době, kdy byla Anna Blažková v psychiatrické léčebně. Klášterní zahradnice sestra Anežka, podezřelá z pokynu ke kopání se ještě pokouší zapírat. Tvrdí, že čerstvá tráva, nalezená v hlubinách jámy, je v zemi už několik měsíců.
Stopa vede do klášterní studny
Po objevení díry po pokladu pokládá své tvrdošíjné zapírání matka představená. Přiznává, že na zahradě byly zakopány nějaké německé vojenské elektrosoučástky. Ty ale měly sestry po válce nahlásit československým úřadům, což neučinily. Když chtěla sestra Blažková věc nahlásit, po domluvě s místním lékařem byla odvezena do psychiatrické léčebny. Matka představená přiznává, že po odvezení Blažkové dala pokyn jámu vykopat a přemístit součástky na nové místo.
Při dalším výslechu přiznává matka představená, že elektrosoučástky po německé armádě naházela s dalšími sestrami do staré studny ve sklepě a důkladně zazdila. Vzhledem k tomu, že studna je částečně zakryta sloupem, jde o dokonalou skrýš. V samotných základech kláštera v nejspodnějším patře podzemí by studnu nikdo neočekával. Následné odkrytá a prohlídka studny ukazuje, že do ní řádové sestry naházely kilometry drátů a kabelů, nástěnné telefony, bzučáky, sluchátka, zvonky a mnoho různých telefonních a telegrafních součástek.
Tajné místnosti a metráky textilií
V jihozápadním roku kláštera objevují vyšetřovatelé zemské státní bezpečnosti tajnou místnost, přístupnou z vrchního patra. Je přístupná z cely, ze které matka představená na dvě noci vystěhovala její obyvatelky. Tajná skrýš je ale prázdná. Pouze zápach naftalínu prozrazuje, že tehdy velmi nedostatkové látky, které řádové sestry zatajily, zde byly uskladněny ještě velmi nedávno. Sestry je přestěhovaly evidentně rovněž ve chvíli, kdy byla sestra Blažková v blázinci.
Následně je v klášteře nařízena domovní prohlídka, proti které marně protestoval vikariát ve Starém Plzenci. Při ní se ukazuje, že v různých částech kláštera je uschováno na tři čtvrtě tuny látek, dále nenahlášené rozhlasové přístroje, gramofony, psací stroje a další elektronika. Řádové sestry ale přiznávají jen to, co pod tíhou důkazů a nálezů přiznat musí.
Část pokladu stále nenalezena
Při prohlídce je tak nalezena jen část klášterního pokladu. Jednak jsou to elektrosoučástky, z velké části zničené pobytem ve vlhké studni. Dále potom tři čtvrtě tuny nedostatkových textilií, několik rozhlasových přijímačů, gramofonů a pracích strojů.
Naopak se nedaří objasnit osud stovky až dvou tisíc leteckých hodinek helios, a také osud 35 kilogramů klášterních cenností včetně monstrancí. Domovní prohlídka ukázala, že v klášteře je více uzavřených, odnikud nepřístupných prostor. Do jejich vnitřku se ale tehdy vyšetřovatelé nepodívali.
Jejich průzkum jsme provedli ve spolupráci s Ladislavem Lahodou ze Společnosti pro výzkum historického podzemí. Na jejich výsledky se můžete těšit v pokračování tohoto článku.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: ABS ČR, SOkA Domažlice, Správa kláštera Chotěšov
