17. únor 1608, masopustní neděle, Český Krumlov. Na zdejším zámku se odehrává krvavé posvícení. Don Julius Caesar markýz d’Austria, nemanželský syn císaře Rudolfa II, vraždí svou milenku. Byla to podle všeho jedna z největších ostud císařských rodin po celé Evropě.
Už mnohokrát se stalo, že zfilmovaná historická událost, která se odklonila od skutečnosti, začala být jako skutečnost vnímána. A tak všichni „víme,“ že císař Rudolf II. byl sice trochu potrhlý, ale jinak až roztomilý a k tomu obyčejný chlap, který se tak trochu bojí své partnerky, panovačné hraběnky Stradové. Jenže Kateřina Stradová nebyla hraběnka, svému partnerovi peklo evidentně nedělala a výsledkem jejich vztahu byl pravděpodobně nejurozenější deviant, šílenec, ožrala, násilník a vrah.
Pojďme v našem příběhu na samotný začátek.V roce 1567 povolal Rudolfův otec Maxmilián II. na Pražský hrad mantovského znalce umění Jakoba Stradu a učinil z něj správce uměleckých sbírek. Téhož roku se Stradovi narodila Kateřina Stradová.
Když se ujal vlády syn Rudolf, kromě antikváře si oblíbil právě Kateřinu, a to tak, že s ní měl nejméně šest dětí. Jedním z nich byl Julius Caesar D’Austria, narozený v roce 1585 nebo 1586. Šlechtický titul D’Austria dostávali v habsburské rodině levobočci.
Rudolf II. se podle zjištění historiků nikdy neoženil. Ženit se přitom měl. Když byl vychováván ve Španělsku na dvoře strýce Filipa II., uvažovalo se o jeho sňatku s infantkou Izabelou Klárou Eugenií. Právě ta byla jeho neoficiální potenciální nevěstou až do devadesátých let 16. století. Jenže si vzala Rudolfova mladšího bratra Albrechta, což prý Rudolfa rozzuřilo. Jedna z divočejších hypotéz dokonce tvrdí, že se Rudolf II. nikdy oficiálně neoženil kvůli tomu, že si potají vzal Kateřinu Stradovou. Pokud by to tak doopravdy bylo, byl by Julius Caesar právoplatným dědicem habsburského trůnu.
Julius Caesar neměl nárok na trůn, přesto s ním měl císař velké plány. Už mnoho habsburských levobočků se dostalo do významných funkcí. Jenže Julius Caesar se úplně nevyvedl. Ve svých dvaceti letech proslul jako pijan a iniciátor hospodských rvaček. Rudolf II. ho vykázal z Prahy na zámek v Českém Krumlově, který koupil jako sídlo svých levobočků.
Don Julius Caesar se v Českém Krumlově stal postrachem svého okolí. Rval se po hospodách, kradl, loupil navštěvoval nevěstince, budil pohoršení. Vedl neformální skupinu svých kumpánů v páchání prostopášností, jakýsi svůj dvůr. V roce 1606 těžce zranil nebo dokonce zavraždil jednoho ze služebníků a měl být internován v klášteře v rakouském Gamingu. Kartuziánský klášter byla velmi tvrdá řehole. Julius měl být do něj poslán na odvykací kúru. Dochoval se dokonce pokyn jak s ním zacházet.
Měl zákaz zbraní, zákaz opilství a zákaz obžerství. Zákaz opilství spočíval v tom, že mu místo vína nalévali pivo a zákaz obžerství v tom, že nesměl dostat více než 12 chodů denně. Takže to tak tvrdá řehole pro Julia nebyla. Bohužel nevíme, zda do Gamingu vůbec nastoupil. Jisté je, že ještě koncem roku 1606 byl zpět v Krumlově.
Velmi nedobře z toho bylo zámecké hospodyni Dorotě Špillerin, která proto v červenci 1607 posílá královské komoře žádost o finance na zaplacení dluhů.
„Jakož jsem V. M. (Vaší Milosti, pozn.aut.) před třema nedělmi dva auscugy od etc. pana Juliusa podepsaný na jeho u mne protrávení se vstahující vedle ponížené suplikací své tak, aby on pan Julius někde jinde hospodou opatřen býti mohl, v poníženosti podala, a nyní věřitelové moji se mnou netoliko žádného strpení nechtějí.“
Královská komora se k vyřízení útrat Julia a jeho kumpánů postavila poněkud liknavě, poslala zámecká hospodyně v září téhož roku urgenci, zakončenou zoufalou větou: „Věřitelové moji žádného dalšího průtahu se mnou jmíti nechtí, a mne, kdekoliv napadnou, do vězení dáti chtí, pohrůžky činí.“
Královská komora následně poslala 2 200 kop míšeňských grošů. Pro představu, za tuto sumu bylo tehdy možno pořídit 70 koní, nebo 4 tisíce sudů piva.
Iniciátorem tragédie se stal vztah Julia a dcery místní lazebnice. Ta Juliovi dohodila jako milenku svou dceru a slibovala si od toho výhody. Děvče se jmenovalo Markéta Pichlerová. Při jedné pitce ji Julius Caesar napadnul a těžce poranil. Kronikář Václav Březan o tom učinil stručný zápis.
Jsouc všecka zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo, a zrasovanú tak z okna zámku vyhodil za umrlú na skálu. Nepřišla hodina její, aby se zabila, neb upadla na smetí a svezla se po nich dolů. Když se vyhojila, před ním se skrývala, on matce pokoje nedal, až ji dostavila.
Markéta Pichlerová Juliův útok i pád ze zámeckého okna přežila. Julius Caesar ovšem chtěl svou milenku zpět a aby se jejího vydání domohl, nechal jejího otce zavřít na pět týdnů do šatlavy a domáhal se na místních úřadech Pichlerovy popravy, pokud mu Markéta nebude vydána. Na popeleční středu před závěrem masopustního veselí mu byla vydána když slíbil, že jí neublíží.
Svůj slib nedodržel. Krvavou událost, při které Julius Caesar nejprve poranil strážného a poté zavraždil svou milenku, velmi podrobně popsal v hlášení krumlovský hejtman Jan Nigrin.
„Však toho dne mezi pátou a šestou hodinou k noci při přinešení světla vartýři jednomu tulichem (dýkou) ruku dvakráte probodl, třetí štych na žebro v bok učinil, kterýžto vida nezbytí, stůl na téhož pana Don Julio zvrhl, pro rapír běžíc, od sebe odbyl a sám s těmi třími ranami sotva z téhož pokoje vynikl a utečením zachoval. Po vykonání toho, tak jakž v jistotě spraven jsem, své Mušli šlofpelc (župan, pozn.aut.) svůj davše, na lůže své lehnouti poručil, a v témž luoži hrozně nekřesťansky, mnohými ranami bodenými, sečenými, jak v hlavě i v celým životě ji zdělavše, z světa ji zprovodil, uši uřezal, oko jedno vyťal, zuby s dásněmi dolními do oust vrazil, lebku hlavy rozvrátil, až hned mozek z hlavy její s kusem kordu jeho v hlavě její v témž luoži zůstal, ruce tak hrozně posekal, že rána podle rány, jakoby nejschvále nožem řezána byla, se spatřily, kusy masa jak na těle i luoži jeho zůstaly a po smrti její se viděti mohly.“
Novodobí psychiatři u Caesara našli známky schizofrenie a vražda milenky byla podle jejich pohledu iniciačním deliktem. Julius Caesar byl internován na zámku v několika komnatách, ve kterých byl přísně střežen. Ani tak ale nebyl klid. Dochovalo se hlášení jednoho ze strážných, podle kterého to nebyla úplně pohodová služba.
Nejdeme-li, tehda nám zlořetčí a nás na poctivosti haní, činíce pohrůžky, když svoboden bude, že nás věsiti dá, a to protč mu víceji vína nepřineseme. (…) Talíře, které se mu tam stříbrné dodávají, těmi na nás zase skrze mříži ven hází.
Julius Caesar se nedožil vysokého věku. V zamřížované místnosti prožil necelý rok a půl. Zemřel v létě roku 1609 na zánět v hrdle. Jeho úmrtí popsal kronikář Václav Březan.
„25. junii, v noci na pátek, Julius, ten pankhart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněn jsa na zámku, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil. Strážní nežli se klíčů u hejtmana dovolali, tak byl bez sebe. Okolo krku praví se, že byl zčernalý a pustila se mu z nosu po smrti krev.“
Tvrdí se, že Rudolf II. smrti svého syna neželel. Není to ale úplně pravda. Císař sice nařídil pohřeb v noci, potichu a za účasti co nejméně svědků. Zároveň ale přikázal provést pohřeb v Minoritském klášteře provizorně, aby bylo možné ostatky snadno přemístit na důstojnější místo. Proč by císař zamýšlel přemístění na důstojnější místo?
Nabízí se ještě troufalá hypotéza, že Rudolf II. se z habsburské sňatkové politiky vyřadil tajným sňatkem s Kateřinou Stradovou. V takovém případě by ovšem deviant, šílenec, ožrala, násilník a vrah nebyl levoboček.
Autor: Jaroslav Mareš
