Omylem vyhlášené vítězství na Ukrajině – Co plánoval Putin – plný překlad textu

Vladimír Putin. foto: Creative Commons Attribution 4.0 International, by Kremlin.ru

Před víc než měsícem omylem vydala ruská tisková agentura RIA Novosti evidentně předem naplánovaný článek, oslavující hladké vítězství v takzvané speciální vojenské operaci. Podívejme se, co přesně obsahuje.

Článek byl rychle stažen, ovšem do webových archivů se dostal. Vzhledem k tomu, že ani po měsíci se na internetu neobjevil plný překlad, nebo jsem ho aspoň neobjevil, rozhodl jsem se ho přeložit a zveřejnit. Materiál, podepsaný Petrem Akopovem, totiž obsahuje hned několik indicií o tom, co doopravdy Vladimír Putin zamýšlel. Díky tomu je materiál především historickým materiálem, spíše než autorským počinem a Petr Akopov odpustí použití díla.

Otázkou je, zda je autorem článku pouze Petr Akopov. Vzhledem k tomu, jak text vychází z dřívějších ideologických projevů Putina, se dá očekávat, že v Kremlu byl přečten, upraven a schválen. Překlad článku je kurzívou, normálním textem poznámky k obsahu.

Nástup Ruska a nového světa

28.2.2022 8:00, zobrazeno 28 845x

Před našima očima se rodí nový svět. Ruská vojenská operace na Ukrajině zahájila novou éru – a to hned ve třech dimenzích. A samozřejmě ve čtvrté, vnitřní ruské dimenzi. Začíná nové období, a to jak v ideologii, tak v samotném modelu našeho socioekonomického systému – o tom však bude řeč o něco později.

– Rusko evidentně očekávalo, že operace u Hostomelu přivede jednotky do centra Kyjeva během dvou dnů, nejpozději do té doby měla ukrajinská vláda padnout. Nedá se očekávat, že by si ruské vedení myslelo, že za dva dny obsadí celou zemi, ale evidentně po dvou dnech neočekávalo významný odpor. Zajímavé také je, že za krátkou dobu, po kterou byl materiál veřejně přístupný, si ho zobrazily desítky tisíc uživatelů.

Rusko obnovuje svou jednotu – tragédie roku 1991, tato strašná katastrofa našich dějin, její nepřirozený rozvrat, byla překonána. Ano, za velkou cenu, ano, skrze tragické události skutečné občanské války, protože nyní po sobě stále střílejí bratři, které od sebe dělí příslušnost k ruské a ukrajinské armádě – ale Ukrajina jako protiruská už nebude existovat. Rusko obnovuje svou historickou celistvost tím, že spojuje ruský svět, ruský lid – v jeho celistvosti Velkorusů, Bělorusů a Malorusů. Kdybychom od toho upustili, kdybychom dovolili, aby dočasné rozdělení trvalo po staletí, nejenže bychom zradili památku našich předků, ale byli bychom prokleti našimi potomky – za to, že jsme dovolili rozpad ruské země.

– Slovo Ukrajina, ukrajinský, se v textu objevuje pouze ve vztahu k minulosti. Ukrajinské je špatné. Ukrajina byl nepřátelský stát. Ukrajinci jsou Rusové, respektive Malorusové. Stejně tak z textu vyplývá, že Rusko nikdy nehodlá připustit plnou samostatnost Běloruska. Putin se skutečně nikdy nesmířil s rozpadem SSSR a jeho dějinný odkaz měla být jeho obnova.

Čtěte dále:  Anatomie lži - Jak se nenechat zmanipulovat v informační válce v online prostoru

Vladimir Putin na sebe vzal – bez jakéhokoli přehánění – historickou odpovědnost, když se rozhodl neponechat ukrajinskou otázku budoucím generacím. Koneckonců potřeba vyřešit ji by pro Rusko vždy zůstala velkým problémem – a to ze dvou klíčových důvodů. A otázka národní bezpečnosti, tj. udělat z Ukrajiny protiruskou a výspu pro nátlak Západu na nás, je mezi nimi až druhá nejdůležitější.

Prvním bude vždy komplex rozděleného národa, komplex národního ponížení – kdy ruský dům nejprve ztratil část svých základů (Kyjev) a poté se musel smířit s existencí dvou států, které už nejsou jedním, ale dvěma národy. To znamená, že buď se vzdá své historie a bude souhlasit s bláznivými verzemi, že „pouze Ukrajina je skutečné Rusko“, nebo bude bezmocně skřípat zuby a vzpomínat na doby, kdy „jsme Ukrajinu ztratili“. Vrátit Ukrajinu zpět, tedy vrátit ji Rusku, by bylo s každým dalším desetiletím obtížnější – rekodifikace, derusifikace Rusů a štvaní proti ruským Malorusům-Ukrajincům by nabíralo na obrátkách. A pokud by Západ plně geopoliticky a vojensky ovládl Ukrajinu, její návrat k Rusku by byl nemožný – bojovalo by se o ni s atlantickým blokem.

– Svobodná a nezávislá Ukrajina je pro Putina zásadní problém. Putin nikdy nepovažoval Ukrajince za národ. V kontrastu s tím si uvědomoval, že udělat z Ukrajinců Malorusy, „napravit nepřirozený rozvrat“ bude do budoucna čím dál tím složitější. Kyjevská Rus je pro Putina především Rus, o tuto historii se nehodlá s Ukrajinou dělit. A protože její centrum byl Kyjev, je Kyjev v Putinových očích součástí Ruska.

Nyní je tento problém pryč – Ukrajina se vrátila k Rusku. To neznamená, že jeho státnost bude zlikvidována, ale bude restrukturalizována, obnovena a navrácena do svého přirozeného stavu jako součást ruského světa. V jakých hranicích a v jaké podobě bude upevněna unie s Ruskem (prostřednictvím OBSE a Euroasijské unie nebo svazového státu Ruska a Běloruska)? O tom se rozhodne až po skončení dějin Ukrajiny jako protiruské země. Každopádně období rozkolu ruského lidu se chýlí ke konci.

– Putin pro „Malorusko“ zamýšlel jakýsi poloautonomní režim. I z takto nesamostatného státního útvaru měly být Rusku odstoupeny některé oblasti.

A zde začíná druhý rozměr nadcházející nové éry – týká se vztahů mezi Ruskem a Západem. Dokonce ani ne Rusko, ale ruský svět, tedy tři státy, Rusko, Bělorusko a Ukrajina, které geopoliticky vystupují jako jeden celek. Tento vztah vstoupil do nové fáze – Západ vidí, že se Rusko vrací ke svým historickým hranicím v Evropě. A hlasitě to nese s nelibostí, i když si v hloubi duše musí přiznat, že to ani jinak nešlo.

Věřil snad někdo ve starých evropských metropolích, v Paříži a Berlíně, že se Moskva vzdá Kyjeva? Že by Rusové byli navždy rozděleným národem? A to v době, kdy se Evropa sjednocuje, kdy se německé a francouzské elity snaží vyrvat Anglosasům kontrolu nad evropskou integrací a znovu vytvořit sjednocenou Evropu? Zapomíná se, že sjednocení Evropy bylo umožněno pouze sjednocením Německa, které se uskutečnilo díky dobré (i když nepříliš chytré) vůli Ruska. Vrhnout se poté na ruské země je vrcholem nevděku, ale geopolitické hlouposti. Západ jako celek, a tím spíše Evropa samostatně, neměl sílu udržet Ukrajinu ve své sféře vlivu, natož ji ovládnout. Člověk by musel být geopolitický šílenec, aby to nepochopil.

Čtěte dále:  Anatomie lži - Jak se nenechat zmanipulovat v informační válce v online prostoru

– Putin nahlížel na Ukrajinu podobnou optikou jako Čína na Tchaj-wan. Byla to pro něj vzbouřenecká provincie, zatímco Bělorusko nevzbouřená provincie. Otázkou je, jak nahlíží na ostatní státy bývalého SSSR. Evropu vidí Putin jako bojiště v nevyhlášené válce o sféry vlivu.

Přesněji řečeno, existovala jen jedna možnost: Vsadit na další rozpad Ruska, tedy Ruské federace. Ale to, že to nefunguje, mělo být jasné už před dvaceti lety. A před patnácti lety, po Putinově mnichovském projevu, to slyšeli i hluší – Rusko se vrací.

Nyní se Západ snaží potrestat Rusko za to, že se vrátilo, že nepřijalo plány na zisky na svůj úkor, že nedovolilo rozšíření západního prostoru na východ. Západ, který nás chce potrestat, si myslí, že vztahy s ním jsou pro nás životně důležité. Ale to už dávno neplatí – svět se změnil a nejen Evropané, ale i Anglosasové, kteří řídí Západ, to velmi dobře chápou. Žádný tlak Západu na Rusko nás nikam neposune. Eskalace konfrontace přinese ztráty oběma stranám, ale Rusko je na ni morálně i geopoliticky připraveno. Na druhou stranu pro samotný Západ má nárůst míry konfrontace obrovské náklady, přičemž ty hlavní nejsou vůbec ekonomické.

– Rozpad SSSR viděl Putin jen jako dočasnou katastrofu, kterou se rozhodl napravit. Podobně jako v chaotickém období na počátku 17. století. V Borisi Jelcinovi viděl možná obdobu Lžidimitrije, falešného cara. Sám sebe chtěl pasovat do role sjednotitele a obnovitele. Rusko navíc neočekávalo tak masivní sankce, ikdyž s nějakými počítalo.

Evropa jako součást Západu chtěla autonomii – německý projekt evropské integrace nemá strategický smysl, zatímco anglosaská ideologická, vojenská a geopolitická kontrola nad Starým světem zůstává zachována. Ani to nemůže být úspěšné, protože Anglosasové potřebují ovládanou Evropu. Evropa však potřebuje autonomii i z jiného důvodu – pro případ, že by se Spojené státy osamostatnily (v důsledku rostoucích vnitřních konfliktů a rozporů) nebo se soustředily na pacifickou oblast, kam se přesouvá geopolitické těžiště.

Čtěte dále:  Anatomie lži - Jak se nenechat zmanipulovat v informační válce v online prostoru

– Evropa pro Putina neznamená žádný mocenský blok, pouze čísi dvorek, o který se v tuto chvíli přetahují Němci a „Anglosasové,“ míněny jsou Velká Británie a USA. Pouze Velkou Británii a USA vidí Putin jako rovnocenné.

Konfrontace s Ruskem, do níž Evropu zatahují Anglosasové, však Evropany připravuje i o možnost autonomie – nemluvě o tom, že stejným způsobem se Evropa snaží prosadit rozchod s Čínou. Zatímco atlantisté se nyní radují, že „ruská hrozba“ sjednotí západní blok, v Berlíně a Paříži nemohou než pochopit, že po ztrátě naděje na samostatnost se evropský projekt ve střednědobém horizontu jednoduše zhroutí. Proto dnes nezávisle uvažující Evropané nemají vůbec žádný zájem na budování nové železné opony na svých východních hranicích – uvědomují si, že se z ní stane ohrada pro Evropu. Její století (přesněji půl tisíciletí) globálního vůdcovství je v každém případě u konce – ale různé možnosti její budoucnosti jsou stále možné.

– Putin si uvědomoval riziko západního odříznutí. Podobně jako v případě ekonomických sankcí se v textu obrací ke čtenářům v zahraničí a snaží se je od tohoto kroku odradit.

Budování nového světového řádu – a to je třetí rozměr současných událostí – se totiž zrychluje a jeho obrysy se stávají stále zřetelnějšími skrze rozprostřenou deku anglosaské globalizace. Multipolární svět se konečně stal realitou – operace na Ukrajině nedokáže proti Rusku sjednotit nikoho jiného než Západ. Protože zbytek světa vidí a chápe, že jde o konflikt mezi Ruskem a Západem, o reakci na geopolitickou expanzi atlantistů, o znovuzískání historického prostoru a místa ve světě.

– Nelze-li obnovit bipolární svět, je třeba vrátit Rusko zpět do první ligy ve světě multipolárním. Putin počítal s tím, že negativní odezva na obsazení Ukrajiny se omezí pouze na západní Evropu a Spojené státy.

Čína a Indie, Latinská Amerika a Afrika, islámský svět a jihovýchodní Asie – nikdo nevěří, že Západ vládne světovému řádu, natož aby určoval pravidla hry. Rusko nejenže vyzvalo Západ, ale ukázalo, že éra globální nadvlády Západu plně a definitivně skončila. Nový svět budou budovat všechny civilizace a mocenská centra, samozřejmě společně se Západem (ať už sjednoceným, nebo ne) – ale ne podle jeho podmínek a pravidel.

– Obsazení Ukrajiny měl být pro Putina symbolický krok. Následovat měly další kroky, směřující k omezení vlivu Západu na regionální mocnost. Když nemůže být Rusko světovou supervelmocí, nechť jí nejsou ani Spojené státy, či „Anglosasové.“

Mimochodem, o Putinově řekněme odtrženosti od reality a jediném pohledu na svět, a to skrz optiku mocenský her, svědčí malý detail. Putinovi „Anglosasové“ nezahrnují Němce.

autor: Jaroslav Mareš

Originální znění v ruštině najdete na serveru archive.org.


Comments are closed.