Byla to nejdůležitější elektrárna v Československu. Když zabrali místo nacisté, přišli s megalomanskými plány a rozhodli se tu vybudovat doslova ocelové město. Oblastní muzeum Most zveřejnilo nikdy nepublikované snímky obří elektrárny v Ervěnicích.
Na břehu řeky Bíliny nedaleko zmizelých Ervěnic postupně zarůstají poslední nacházet ještě nějaké zbytky kdysi největší a nejdůležitější elektrárny u nás. Začala tu vyrůstat v roce 1923, v sousedství tehdejšího dolu Hedvika.
Československo se do plné elektrifikace pustilo hned po první světové válce. Zákon o systematické elektrifikaci přijalo národní shromáždění 22. července 1919. Tou dobou bylo elektrifikováno jen 11 procent měst. Zákon určoval, že se bude elektrifikovat třífázovou soustavou a vznikne jednotná síť. Poslední obec v Československu měla být do sítě připojena do roku 1945. Ervěnice a vedení vysokého napětí k pražské aglomeraci byly na svou dobu obřím projektem.
Elektrárna Ervěnice 1 byla připojena do sítě v roce 1926. Byla zkonstruovaná tak, aby mohla spalovat méně kvalitní uhlí na okrajích slojí, které jinak končilo na haldách, občas se samovznítilo a působilo komplikace. Elektrárna měla celkem 16 kotlů a 4 generátory o celkovém výkonu 70 megawattů. 6kilovoltový a 24 kilovoltový vývod zásobovaly elektřinou okolí a vedení vysokého napětí 110 kilovoltů zásobovalo Prahu. Uvádí se, že v roce 1932 bylo 80 procent elektřiny spotřebované v Praze právě z Ervěnic.
Z elektrárny se dodnes dochoval jeden objekt. Tím je budova, ve které se přivezené vagony vysypávaly. Z budovy byly odstraněny pouze koleje. Betonová konstrukce, skrz kterou se vysypávalo uhlí, je prakticky nedotčená, zachovaly se i zbytky trolejového vedení. Elektrárna Ervěnice 1 byla ale pouhou předehrou dalšího dění. V roce 1938 zabrali elektrárnu, tak jako i celé okolí, nacisté a zbytkovému Československu způsobili obrovské potíže. Elektřinu bylo najednou třeba dovážet.
Výstavba elektrárny Ervenice 2 začala v roce 1941. Měla tu vyrůst, největší elektrárna na světě. Plány počítaly výkonem celkem 1000 megawattů, což je jeden temelínský blok. Právě na Mostecku se třetí říše rozhodla dorovnat svůj hendikep, a sice nedostatek zdrojů ropy. Ropná pole mělo nahradit zdejší mostecké uhlí a zdejší elektřina, která ho měla upravit na syntetické pohonné hmoty. Stavba továrny na letecký benzín z uhlí v Záluží začala už v roce 1939.
Dochovaly se sice negativy, bohužel se nedochovaly jejich popisy a data pořízení. Můžeme tak jen u některých snímků určit, co je na nich zobrazeno.
Po válce výstavba elektrárny Ervěnice 2 pokračovala. Nebyla postavena v původní nacistické velikosti. Elektrárna Ervěnice 2 šla do provozu v roce 1948 a její kapacita byla celkem 140 megawattů. Provoz elektrárny Ervěnice 1 skončil v roce 1965. Elektrárna Ervěnice 2 přestala dodávat elektřinu v roce 1980.
Přestože přímo pod elektrárnou se uhlí netěžilo, zanikla v 80. letech i elektrárna. Objekt pro vykládání vagonů má i z větší části zasypané nižší podlaží, které se nachází pod úrovní dnešního terénu. V sousedství tekoucí Bílina ovšem znamená i vyšší hladinu podzemní vody
Minulost okolí Mostu byla ve znamení energetiky. Je proto docela zajímavé, že jejich budoucnost je opět ve znamení energetiky. V jednom ze zatopených lomů má vzniknou obří plovoucí sluneční elektrárna. Uvažuje se i o stavbě přečerpávací elektrárny, která by využívala rozdílu výšek zaplavených lomů u Mostu a Flájské přehrady pod vrcholy Krušných hor.
autor: Jaroslav Mareš
