Sračkov, Mrdákov a Posraná ulice – stručný příběh bizarních pojmenování sídel

Jeden z místních názvů v Mladém Smolivci. Foto: Jaroslav Mareš

Jména vesnicím obvykle dávali obyvatelé sousedních vesnic. Občas si přitom nebrali servítky a z minulosti známe mnohé případy, kdy trvalo dokonce celá staletí, než si obec vydobyla „slušné“ jméno.

Neplatí to samozřejmě pro místa spojená s vladaři. A tak se Karlštejn původně jmenoval Karlův Týn, což znamená Karlova ohrada. Když se v na konci 18. století budovaly dvě mohutné pevnosti na obranu před Pruskem, první z nich nazval Josef II. po své matce Terezín. Druhá pevnost se nemohla jmenovat nijak jinak než Josefov. Obec Ples, která původně stála na jejím místě, neměla šanci. Historie se zopakovala ještě v roce 1793 při zakládání Františkových lázní.

Mrzutá jména

Oproti tomu se nedaleko Prahy jezdilo až do roku 1907 přes Hloupětín, dříve Hlúpatín, úplně původně Hlúpatův dvůr. Název Hloubětín byl zaveden se zdůvodněním, že starý název „dával podnět k mrzutostem.“

V průběhu staletí se postupně měnil význam některých slov. Historické mapy proto znají hned dva Mrdákovy, jeden u Domažlic a druhý u Prahy. Nikomu to tehdy nepřišlo zvláštní, protože ono slovo znamenalo pouze kývat a vulgární význam mělo slovo šoupat.

Ještě před vznikem republiky byl ze zřejmých důvodů přejmenován Sračkov na Havlíčkobrodsku na Malou Lípu. Osadu Suchý nebylo třeba přejmenovávat oficiálně. Na původní název Píčov se postupem času zapomnělo.

Za první republiky

Politika do pojmenovávání sídel znovu promluvila těsně po první světové válce. Zákon 266/1920 pravil, že „pojmenování, jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa Československého, zejména taková, jež připomínají osoby, které projevily nepřátelské smýšlení proti československému národu anebo národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního, nejsou dovolena.“

Po přijetí zákona lze vysledovat i určité snahy o „spisovnost“ názvů. A tak se Vobořiště proměnilo na Obořiště. Obyvatelé Oselna u Českých Budějovic se proměnili z oslů na pilné názvem Úsilné,  Prasetín se změnil na Prosetín a Svrabov u Kostelce n.č.l. se proměnil Svatbín.

Čtěte dále:  Okradli Kubánce a zamkli je do letadla: Jak to bylo doopravdy

Přejmenovávání ale nebylo zcela důsledné, a tak druhý Svrabov u Tábora se neproměnil na Strahov, Hnojnice se neproměnila na Hojnici. Nedotčeny zůstaly Kozohlody u Golčova Jeníkova, Jedovary u Trhových Svin, Hrdlořezy u Prahy, Šukačka nedaleko Javorné.

V průběhu bitek s henleinovci se neúspěšně snažili někteří poslanci přejmenovávat německé obce v pohraničí českými názvy. Po smrti TGM se Dlouhá Brtnice na Vysočině měla stát Masarykovem. Zvláštní kapitolou jsou jména, inspirované firmou Baťa. Jde hned o dva případy, a sice o Otrokovice, přejmenované v roce 1938 na Baťov a v roce 1946 zpět na Otrokovice. Druhým případem jsou slovenské Šimonovany, přejmenované na Baťovany a po válce na Partizánske. Dodejme ještě, že v případě Otrokovic se jméno Baťov stále používá pro jednu z místních částí.

Poválečná přejmenovávací smršť

Po druhé světové válce se názvy míst řešily překvapivě rychle. Obnovené ministerstvo vnitra vadává pouhých devět dní po osvobození, 18.května 1945, nařízení, že názvy změněné po 1. říjnu 1938 neplatí. V průběhu poválečných let se hromadně přejmenovávalo zejména v pohraničí. Z Falknova se stal Sokolov, z Frývaldova Jeseník. Na Slovensku z Telgártu Švermovo.

Z Německého Brodu se stal Havlíčkův Brod a spolu s Brodem se svezla Borová, která se stala Havlíčkovou Borovou. Německý Brod to neměl tak špatné. Objevil se totiž protinávrh, podle kterého se měl jmenovat Stalinův Brod.

Byly i nápady, které se nakonec nerealizovaly. Ze Šumperka se nestal Velenov, ze středočeského Nymburka dnes není Nový Hrádek nad Labem a Bruntál se nejmenuje Molotov. Komunistickému režimu ideologicky nevyhovující Svatému kopečku hrozil název Kopeček u Olomouce. Naopak všichni znají příběh Zlína, který se stal ještě za Gottwaldova života v roce 1949 Gottwaldovem a v roce 1990 zpět Zlínem.

Samostatnou kapitolou je socialistická soutěž o jméno nového hornického sídliště na Ostravsku, ze které vzešel Havířov. Mezi soutěžními návrhy se ovšem objevovaly tak neuvěřitelné věci, které si zaslouží samostatný článek, který vyjde na této stránce zítra.

Čtěte dále:  Po stopách upíra Draculy: Indicie vedou na Český Krumlov

Krátce do světa

Podívejme se ještě na mezijazyčné problémy. Zatímco Čecha velmi pobaví obec Kunda v Estonsku, celý anglofonní svět se až do 90. let dobře bavil u cedule rakouské obce Fucking. Bavil se tak dobře a při focení u cedulí prováděl takové věci, že místní vyměkli a přejmenovali se na Fugging.

Pokud v rámci mezinárodních potíží na chvilku odbočíme od místopisu, tak obrovské veselí u severských dealerů způsobila před časem Honda Fitta. Ve švédštině, norštině a dánštině je to totiž velmi vulgární výraz pro ženské přirození, což s reklamním sloganem „malá zvenčí, prostorná uvnitř“ vytvářelo doslova smrtelnou kombinaci a auto bylo uvedeno na trh pod jménem Honda Jazz. Opačný postoj zaujala automobilka Opel. Svůj model Ascona nepřejmenovala, přestože v severním Španělsku znamená ascona totéž co fitta na severu Evropy.

Co bylo dřív…

Na závěr ještě jedna otevřená záhada Mladý Smolivec na Plzeňsku, vztahující se k úvodní fotografii tohoto článku. Na jednom ze zdejších domů se skví název Posraná ulice. Při pátrání po původu voňavého nápisu jsem narazil na web chcizit.cz, který s uvedením příslušných fotografií referoval: „Traktor s vlekem naloženým hnojem vjel nepřiměřenou rychlostí do zatáčky a vlek s hnojem se převrátil. Štěstí, že tam nikdo nebyl a nikomu se nic nestalo. Nehoda se stala v obci Mladý Smolivec v Posrané ulici.“

Nehoda se odehrála na konci dubna 2008. Text bohužel neobjasňuje záhadu, co bylo dřív, zda název Posraná ulice, anebo nehoda, při které převrácený vlek zavalil smradlavým obsahem průčelí jednoho ze zdejších domů. Pokud někdo z laskavých čtenářů tento příběh zná, budu rád za jeho objasnění.

autor: Jaroslav Mareš

zdroj: Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice : kapitoly z moderní české toponymie, Jaroslav David, Academia 2011


Comments are closed.