Na radarové stanici na vrchu Praha vypukla v noci z 29. na 30. srpna 1951 prudká přestřelka mezi posádkou stanice a domnělým narušitelem. Incident přerostl v obrovské vojenské manévry.
První díl minisérie: Přepadení radarové jednotky a počátek akce Miroslav.
Kolem čtvrté hodiny ráno 30. července obkličují první vojenské jednotky lesy kolem vrchu Praha. O dvě hodiny později přijíždí brigádní generál Šmoldas a velitelství akce je přemístěno do Rožmitálu pod Třemšínem. Nikdo ze shromážděných velitelů ovšem netuší, co se na místě stalo. Kapitán Bálek naštěstí dostává nápad – pojedeme se podívat na místo.
Pokračování hlášení:
Po krátké poradě odejel jsem se soudruhem generálem (generál Šmoldas) a některými důstojníky na vrch Praha, kde byla právě vypracovávána zpráva o útoku na posádku. Nikdo nedovedl stručně vylíčiti, ani velitel posádky, o co se vlastně jedná a na první pohled bylo patrno, že při akci musela býti v této vojenské jednotce značná panika. Byly prováděny výslechy napadených stráží z tak zv. věží, které jsou vzdáleny od velitelství as 600 – 700 metrů. Na naše první informativní otázky jsme dostali pouze odpověď, že se střílelo jako to Božím těle, nikdo však nemohl říci, na koho.
V průzkumu na první pohled bylo patrno, že morálka posádky vrchu Praha jest špatná. Do této situace přijel generál letectva soudruh Hanuš a ani jeho přítomnost neměla na morálku a kázeň značnější vliv. Byl zřejmě rád, že se vlastně nic nestalo.
Ono „nestalo“ by civilista, usmrcený spěchajícím důstojníkem při dopravní nehodě, možná hodnotil jinak. Pokud jde o chaos, musela být situace na místě u smíšené jednotky skutečně dosti špatná, když ani příjezd generála letectva, kterému byla posádka radaru v té době už několik měsíců podřízena, nic nezměnil.
Do útoku!
Hned 30. července nad ránem se rozjíždí rozsáhlá akce. Ve Strašicích drží hlídku stovka příslušníků SNB a čekají na rozkaz přesunout se do prostoru Třítrubeckého potoka. Případný pokus o postup nepřítele západním směrem má překazit jednotka 9200, připravená nastoupit na linii Třítrubecký potok – Padrťské rybníky. Rožmitálská jednotka má na starosti úsek Padrťské rybníky – Buková. Druhou linii obrany tvoří šedesátka příslušníků SNB v osadě Nepomuk a štábní rota v Rožmitále pod Třemšínem. V nouzi nejvyšší jsou tu ještě jednotky Strašice a Nepomuk. Situaci monitorují i agenti StB.
Citace se situační zprávy StB:
Většina místního a okolního obyvatelstva Rožmitálska se shoduje s tím, že v lesích na Rožmitálska v okolí vrchu Praha byly vysazeni parašutisté v počtu 6-14 osob, při čemž bylo dle sdělení občanstva nalezeno pouze 6 padáků. Dále se proslýchá, že u Mirošova přistálo cizí letadlo.
V samotném Rožmitálu bylo možno pozorovati u místní reakce určitou radost z této akce, neboť se domnívali, že jest to počátek nějakého zvratu v ČSR a různí lidé si již šuškali, že jest to již zde.
Pokud by se nepřítel pokusil zaútočit na velitelství, je připravována kruhová obrana. Jsou rozestavěny denní i noční hlídky, přičemž nočních je více. Je zároveň možné, že nepřítel už ustoupil a na hranicích je proto vyhlášena zvýšená ostraha. Jenže teroristé stále nikde a to je čím dál tím podezřelejší. Možnosti jsou dvě – nepřítel se buď důkladně ukryl, anebo se důkladně ukryl a chystá se přepadnout další jednotky. Pro první případ je v operačních rozkazech opakovaně nařizováno hledání starých německých bunkrů z doby války.
Citace z operačního rozkazu:
Úkol průzkumu zjistit zda se v uvedeném prostoru nacházejí německé bunkry, neb jiné prostory skýtající dobrý úkryt. Bunkry mají být velmi dobře maskovány, proto věnujte zvýšenou pozornost.
Ve druhém případě se nepřítel za žádnou cenu nesmí dozvědět o útvarech, na které by mohl zaútočit. Padá proto rozkaz schovávat se i v ubytovacích prostorech.
Citace z operačního rozkazu:
V ubytovacích prostorech jednotky zaujmou skryté postavení, řádně zamaskované. Přítomnost jednotek v nových prostorech musí zůstat co nejvíce utajena. Heslo na den: Buzola-Buzuluk.
Pro zvýšení bojové morálky zasahujících soudruhů jsou vydávány i bojové letáky s motivačními kresbami a texty. Je třeba maskovat stanoviště hlídek a dávat pozor, zda nepřítel někde nevyčkává na snížení bdělosti a ostražitosti.
Rozpačité hlášení z místa
Jestliže v okolí vrchu Praha panuje bojová nálada, v místě jednotky samotné je atmosféra řekněme podivná. Hledání stop po teroristickém útoku nikam nevede a výpovědi vojáků zúčastnivších se přestřelky se zásadně rozcházejí. Vůbec tak není zřejmé, co se na místě přihodilo. Podrobnou zprávu o tom podal opět kapitán Bálek, krajský velitel StB v Plzni.
Citace z hlášení:
Při důkladném ohledání místa, vzdáleného od velitelství asi 50- 60 kroků, kde měl býti zraněn těžkým kulometem z okna velitelství, nebylo zjištěno nejmenších stop. Střelec z kulometu a jeden voják tvrdí, že viděli útočníka přeběhnouti silnici a zalehnouti u objektu. Při poruše kulometu se útočník zvedl, spěchal do lesa, při čemž klopýtal a upadl. Z toho bylo usouzeno, že byl zraněn. Musel však běžeti kolem 2 příslušníků ČSA, ozbrojených samopaly, kteří však uvádí, že jej neviděli. V místě, na němž byla 3x napadena 6ti členná hlídka nacházejícího se od velitelství asi 100 kroků osvětlovaném světlometem bylo údajně 3x stříleno ze 2 stran, avšak ani zde nebyly nalezeny žádné stopy po střelách. Nikdo z hlídky, která šla 3x na pomoc napadeným strážím u věží a 3x se musela pro palbu vrátit, nemůže říci, z jakých zbraní bylo stříleno a kolik ran bylo vypáleno. Jedni tvrdí, že to byly 2 – 3 rány z pistole, druzí uvádí, že se jednalo o dávky ze samopalů. Na místech, odkud byla hlídka údajně napadena, nebyly nalezeny žádné stopy. Hlídka, která nesla střelivo k napadeným věžím, byla 6ti členná a nesla 8 zásobníků do samopalů.
Dvěma vojáky či vojákyněmi spatřený terorista, který přeběhl silnici, zalehl a při poruše kulometu se opět zvedl a s klopýtáním a pádem zmizel v lese, aniž ho spatřili dva samopalníci, kolem kterých proběhnul, je divný. Stejně tak divné je hlášeni, podle kterého bylo jedno ze stanovišť napadeno ze tří stran, aniž by se na stanovišti našla jediná stopa po střelbě. Ale ještě podivnější je hlášení vojáka, kterého prý oslepil výstřel.
Citace z hlášení:
Ze strany proti útočníkům je mnoho stromů prostříleno, avšak ze strany proti obráncům v objektech nebyl zjištěn žádný průstřel. Rovněž na budově objektů není po střelbě nejmenší stopy.
Protokoly a vojáky na stráži u věží se rovněž rozcházejí. Je pozoruhodné, že vojín, který se domnívá, že byl výstřelem oslepen, a jemuž se rozbolela hlava, byl odveden do domku, na němž stojí věž a tam usnul, ač se na místě vystřílelo několik set ran v delším časovém intervalu.
Voják, který při útoku na něj samotného usne, to je skutečná rarita. Ale nelení ani agenturní síť v okolí a Státní bezpečnost zjišťuje, že možná přeci jen bude koho zatknout.
Citace ze situační zprávy:
Po dnešní akci možno říci, že k případu se zúčastnilo maximálně 3 – 4 osoby, které vystřelily na třech až čtyřech místech asi 15 ran nelze říci zda z pistole či samopalu. Cíl celého případu je naprosto jasný. Zachytili jsme určitou stopu prošetřujeme a během tří hodin podáme zprávu, zda provedeme zatýkání.
„Určitá stopa“ zní slibně, stejně tak tříhodinová lhůta, během které podají soudruzi s StB zprávu o tom, jestli někoho mají. Je stále 30. červenec 1951 a záležitost spěje k nečekanému rozuzlení.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: VHA Praha, ABS ČR
První díl minisérie: Přepadení radarové jednotky a počátek akce Miroslav.
příště: Supertajná akce Miroslav a šťára na hranicích.
