Tajná válka psychotroniků: Když chtěla armáda ochromit Západ vysíláním blbosti

Údajný mentionový spínač. Foto: Vysoká škola chemicko-technologická.

Čtyřicet let trvající studená válka mezi východním a západním blokem neprobíhala jen v oblasti politické a vojenské, ale na obou stranách se o vítězství v celoplanetárním konfliktu velmi snažili i – čarodějové.

Říkali si psychotronici, ale metody „práce“ v této kapitole dějin připomínaly spíše ty čaroděje. Důsledkem několika omylů a špatně vyhodnocených zpráv tajných služeb došlo mezi Východem a Západem k regulérnímu závodu v čarodějnickém zbrojení. Hlavním bojištěm bylo Československo a přísně tajné pracoviště Roberta Pavlity.

Kahudovy mentiony

Nejznámější osobností československé psychotroniky byl František Kahuda. Kovaný straník a doktor přírodních věd, který to dotáhl až na post ministra školství. Jako ministr nebyl asi příliš dobrý. Vymyslel reformu vysokého školství. Byla tak zdařilá, že ve stále ještě dosti tuhém režimu na počátku šedesátých let studenti na průvodu Majáles skandovali: „Dejte nám sem Kahudu, my mu dáme na hubu.“

František Kahuda, později přezdívaný „bolševický čaroděj“ byl z exponovaného postu odstraněn a vrhnul se plnými silami do psychoenergetického výzkumu. Pod Českým vysokým učením technickým a později pod Vysokou školou chemicko-technologickou vedl psychoenergetickou laboratoř, ve které sdružoval a zkoumal psychotroniky a proutkaře.

František Kahuda je autorem teorie mentionů, jakýchsi mentálních částic, které v sobě nesou informaci. Podle ní proutkař vyšle do země mentiony a ty se mu vrátí s informací, zda je pod zemí voda. Stejně tak při telepatii vyšle jeden člověk své mentiony do mozku druhého, a tak dojde ke spojení. Poťouchlí oponenti tvrdí, že pokud existují částice – mentiony, tak musí existovat i jejich antičástice, takzvané dementiony, a ty ovlivňují hlavně samotné psychotroniky.

Robert Pavlita s dcerou Janou při demonstraci svých pokusů pro Armádní film. Foto: Vojenský historický ústav.

Pavlitovy psychozbraně

Psychotronické výzkumy měly ale i méně humornou kapitolu. Robert Pavlita byl vedoucí výzkumu národního podniku Textilana Hořice. Ve svém volném čase se věnoval vlastnímu výzkumu bioenergie. První institucí, na kterou se obrátil, byla Fyziologická katedra Lékařská fakulty Karlovy university v Hradci Králové. Stopa o tom se dá najít v několika denících z ledna 1966. V několika modifikacích se v nich objevuje zpráva ČTK o výzkumech Roberta Pavlity.

Čtěte dále:  Vražda rukou krále: Skutečný příběh Jana Nepomuckého

První hmatatelnou stopou po Pavlitových experimentech je černobílý film, který s ním natočil Armádní film v roce 1967. Robert Pavlita na něm ukazuje vědcům jakousi vrtulku na jehlanu, obklopenou kovovým plechem. Když se Robert Pavlita na vrtulku soustředěně zadívá, vrtulka se roztočí. Překvapení vědci si přejí pokus zopakovat s vyloučením ovlivnění vrtulky prouděním vzduchu. Robert Pavlita přiklopí přístroj skleněným krytem a pokus opakuje. Zaskočený fyzik opatrně konstatuje, že zde se skutečně pravděpodobně prezentuje dosud neznámý druh energie, který by stálo za to prozkoumat.

Objevil Robert Pavlita něco, co se jemu samotnému mohlo stát osudným? Na jednu stranu se tomu nechce věřit. Na stranu druhou je tu ten armádní film ze šedesátých let, který vypadá velmi věrohodně. Pokud je to celé podvod a nějaký kouzelnický trik, podařilo se Robertu Pavlitovi napálit nejen komunistický režim, ale, jak se později ukáže, i celý svět. Proč by si ale chtěl vystřelit ze státní moci, která se mu mohla víc než pomstít? To prostě nesedí, tento člověk bral své výzkumy vážně.

Státní bezpečnost, která si o Pavlitových výzkumech vede podrobnou evidenci, mu současně věří i nevěří. Na jednu stranu potvrzuje, že Pavlita objevil jakousi energii podobnou magnetismu, na druhou stranu vedle Pavlitovy laboratoře staví ještě jednu, ve které se jeho experimenty snaží ověřovat. Celý program ale rychle skončil po zásahu SSSR. Skeptik má jasno – šílenec dokázal pobláznit Státní bezpečnost a věc se má v zájmu co nejmenší ostudy a vyhnutí se průšvihu kvůli zbytečnému vyhazování peněz ututlat.

Roztáčení terče pomocí myšlenky. Foto: Vojenský historický ústav.

Panika na Západě

Výzkumy Roberta Pavlity ale nezůstaly utajeny na druhé straně Železné opony. Především americká a britská tajná služba pečlivě střádaly střípky informací, které jim ve své neúplnosti začaly dávat úplně obludný rozměr. Přestože sovětští odborníci podle dostupných zpráv zařízli Pavlitův projekt už v roce 1972, v roce 1975 hlásí americká Obranná zpravodajská služba, že socialistické Československo dosáhlo ohromných úspěchů na poli využití paranormálních schopností.

Čtěte dále:  Záhada bitvy u Slivice - Hitlerovy zombie

Američané se začali bát, že tým Roberta Pavlity ovládl schopnost akumulovat bioenergii do akumulátorů, s jejich pomocí dokáže zabíjet hmyz a vyvolávat závratě. Že je možné Pavlitovo zařízení vylepšit a zesílit a vytvořit tak protipěchotní zbraň, které se nebude možno bránit. Spojené státy propadly panice. Zaspaly v důležitém poli vojenského výzkumu a urychleně připravily protiopatření.

Protiopatřením byl projekt Stargate. Když se v Československu rozhodli myšlenkou zabíjet hmyz, ve Spojených státech to rovnou zkoušeli na kozách. Přestože myšlenkou nedokázali usmrtit ani jednu, projekt běžel až do roku 1995.

Využití psychotroniky ve vojenství

S Robertem Pavlitou koketování československé armády s psychotronikou neskončilo. V llistopadu 1987 připravil Ladislav Šír pro Výzkumný ústav 030, pracující pro československé letectvo, tajnou přednášku „Využití psychotroniky ve vojenství.“ V ní rozebral všechny možné myšlenky jak využít psychotroniku ve válce. Přednáška obsahuje místy až bizarní pasáže.

Uvažuje se, že konstrukce tzv. hyperprostorových energetických zbraní, pracujících na principu „skalárních vln“, by mohla umožnit usměrnění jaderného výbuchu, provedeného na vlastním území, na vybrané cíle a prostory protivníka.

Dalšími vskutku originálními nápady byla například přeměna zbraní protivníka prostřednictvím dematerializace v nulovou hmotu. Zavržena naopak zůstala myšlenka, aby psychotronici působili proti nepříteli přímo v zákopech, protože by se v palbě nedokázali soustředit. Zcela vážně byl ale míněn útok ne velitelské struktury protivníka.

Za perspektivní je považována možnost hromadného vyvolávání duševních poruch u velitelsko-štábních pracovníků protivníka vysíláním mozkových signálů duševně nemocného člověka pomocí silných vysílačů.

Československá lidová armáda zkrátka plánovala použít proti Západu nejhorší zbraň – blbost. Celé by to bylo k pousmání, kdyby minimálně část nebyla míněna vážně, kdyby minimálně malá jednotka nevznikla. Její stopa pronikla do tajné zprávy pro vedení rozvědky na začátku roku 1990, kdy si Československo nevědělo rady jak vycouvat od dohody o vyzvednutí Štěchovického pokladu z prostoru Medníku. Dohoda byla uzavřena na podzim 1989 a měla platit rok.

Čtěte dále:  Miličínské únosy do UFO: Podrobné výpovědi svědků

Dne 29. 7. 1990 vypršela platnost kontraktu, čímž zahraniční subjekt ztratil nárok dalších aktivit ve vyhledávacích pracech. Dle záměru MNO (ministerstva národní obrany, pozn. aut.) schváleného prezidentem ČSSR měly však práce pokračovat bez zahraničního subjektu dále. Do případu byli zároveň nasazení okultisté, kterými disponuje MNO.

Okultisté koncem srpna zaznamenali údajně silný zájem cizího subjektu o prostor a dne 25. 8. 1990 zalarmovali příslušné zástupce MNO a ná- sledně i prezidenta ČSFR a vynutili si zásah Útvaru rychlého nasazení v lokalitě, což způsobilo neopodstatněný rozruch.

Tak tedy okultistická jednotka v Československu byla.

Autor: Jaroslav Mareš

Zpracováno podle knih Přísně tajné skandály a Štěchovický poklad – konec legend.


Comments are closed.