19. listopadu 2005 večer se nad jadernou elektrárnou v Jaslovských Bohunicích pohybovalo něco tak podivného, až to vyprovokovalo slovenskou armádu k vyslání stíhačky.
Následné oficiální armádní vysvětlení bylo už tehdy trochu divné. Jenže všechny dostupné informace a svědectví dané dohromady staví vysvětlení slovenské armády úplně na hlavu. A ukazují i zásadní selhání v koordinaci slovenských bezpečnostních sil.
Podivný svítící objekt
První svědectví o podivném svítícím útvaru s téměř neznatelným pohybem nad jadernou elektrárnou dostala slovenská policie před šestou hodinou večer. Zásahová jednotka policie v elektrárně se proti neznámému tělesu ukázala jako nepoužitelná, a proto policie předala věc armádě. „Môžem potvrdiť, že sme oznámenie o neznámom telese dostali. Postúpili sme ho zložkám ministerstva obrany,“ potvrdila tehdejší trnavská policejní mluvčí Martina Kredatusová.
Existenci podivného objektu potvrzuje i jeden ze svědků.
Očité svědectví:
Býval som v ubytovni, ktorú využívala Trnavská univerzita na ubytovanie svojich študentov. Znie to zvláštne, ale áno, kapacity v meste neboli postačujúce, tak sa využivala budova vzdialená 15 km od mesta. Výhľad z okna bol dotvorený, v tom čase ôsmimi chladiaci vežami. Dnes su len 4 a zvyšné boli asanované.
Podivně pomalá reakce
Velmi zarážející je pomalá reakční doba bezpečnostních složek. Přestože se neznámý objekt pohyboval v bezletové zóně nad strategickým objektem, informace pro armádu přišla až v 18:45.
„Polícia a ochranka atómky nám incident oznámili až asi o 50 minút po tom, čo bol spozorovaný,“ svaloval vinu na policii tehdejší armádní mluvčí Milan Vanga.
Armádní stíhačka startuje k neznámému objektu v 18:52. Podle pozemního radaru se neznámý objekt v tu chvíli pohybuje ve výšce 700 metrů. Stejnou výšku potvrzuje i očité svědectví.
Očité svědectví:
V čase pozorovania som sedel v spoločenskej miestnosti, kde bola umiestnená tv pre študentov, kde si krátili svoj čas. V celej miestnosti boli zatiahnuté žalúzie a nikto sa nevenoval pohľadom do exteriéru. Ja, sediac pri okne som mal žalúziu povytiahnutú a často som pozeral von oknom. Fascinoval ma pohľad na vzdialenú elektráreň. Bol 19. november 2005 a pamätám si bolo veľmi mrazivo. Bola jasná obloha. Keď som tak sedel pri okne všimol som si nad elektrárňou obrovský zdroj svetla. Prirovnal by som to k nejakému reflektoru na rozostavanej stavbe, bol výrazne biely a líšilo sa teplotou od ostatného osvetlenia.
Myslel som si, že ide o helikoptéru alebo nejaký reflektor alebo, že to súvisí s nejakými prácami v elektrárni. Svetlo ma mimoriadne zaujalo, bolo v takej výške nad elektrárnou, že to nedávalo logiku ,ale nie až tak vysoko, aby sa človek nezamýšľal, že tam je nejaký zdroj zo zeme. Svetlo som pozoroval, bol to veľmi silný zdroj svetla. Neblikal a takmer sa nepohyboval, Skôr by som povedal, že sa len výškovo vznášalo, ale výraznejší pohyb som voľný okom z môjho uhlu nespozoroval.
Podivná potyčka
Deset minut po sedmé hodině večerní je Mig-29 slovenské armády nad elektrárnou. Pilot opakovaně hlásí radarový kontakt, vizuální kontakt se mu nedaří. „Ufon“ přelstil stíhače tím, že zhasnul. Strážní služba následně hlásí další objekt, ke kterému je stíhač naváděn.
Podle serveru 24hod.sk o sedm minut později stíhač potvrzuje vizuální kontakt, objekt se mu ale nedaří dostihnout. Slovenská armáda následně vydává vysvětlení: „Išlo o špecifický meteorologický jav spôsobený lomom svetla v pare, ktorá vychádza z chladiacich veží elektrární.“
Vysvětlení při bližším prozkoumání nemůže obstát. Radary z principu pracují na jiných vlnových délkách než světlo, a tak optické jevy nevidí. Pokud byl objekt detekován na radarech, muselo se jednat o hmotný objekt.
autor: Jaroslav Mareš
zdroje: 24hod.sk, pravda.sk
