Byla to poslední bitva druhé světové války na evropském kontinentě. Podle jednoho autora, kterého se mi bohužel nepodařilo zkontaktovat, ji provázel až hororový příběh.
Mám na stole pár případů, se kterými si trochu nevím rady. Respektive bych si věděl rady, ale nemám se čeho chytit. Když už mám tuhletu webovou stránku, zkusím ji využít k tomu, že se podělím i o případy, které v této chvíli nedokážu natočit. Třeba někoho ze čtenářů něco něco napadne.
U Slivice se pokoušely jednotky generála Carla von Pückler-Burghausse probít k Američanům, přestože podle dohody měla tato jednotka padnout do ruského zajetí. Když Američané kapitulaci odmítli, opevnily se Burghaussovy jednotky u Slivice a odmítly se Rusům vzdát. Sovětským vojskům se podařilo zlomit odpor zuřivě se bránících Němců až 12. května.
V průběhu bitvy měli Rusové použít jakési záhadné střelivo, které mělo na oběti děsivý účinek. Měla to být jakási „kapalina T.“ Nejpodrobněji líčí celou historku Michal Martinka na webu signaly.cz. Dovolím si tu ocitovat část jeho textu:
Vzpomínky desátníka Jomkina:
Kousek ode mě se plazil raněný Němec. Měli jsme sice nařízeno brát všechny raněné, ale takovéto případy byly většinou důstojníkům jedno. Jeden z našich k němu přiskočil a střelil ho do zad. Němec se sice zkroutil jako červ, ale hýbat se nepřestal. Voják do něho vypálil další ránu, ale ten Němec prostě nezemřel. Všimli si toho i ostatní vojáci. Za malý okamžik se ozvalo dalších několik výstřelů a někdo zakřičel, že nemůžou dorazit raněné. Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit. Byl to jako špatný sen. Potom ten Němec, co se plazil kousek ode mě, chytil našeho vojáka za nohu, zakousnul se a vytrhnul mu z ní kus masa. Bylo to šílené. Naši vojáci nevěděli co mají dělat. Ani dávka ze samopalu je nezabila. Jednoho klečícího Němce jsem ,Špaginem,, provrtal jako cedník. Všude kolem něj ležely kusy masa. Ale nic. Nezemřel. Potom nějaký důstojník, snad náš kapitán už si nevzpomínám, zakřičel, že je máme střílet do hlavy. Lesem se ke vzdálené palbě, přidala i naše zoufalá střelba. Náboji nikdo nešetřil. Každému jsme prostřelili hlavu.
(…)
Asi ve 3. hodiny ráno 12. května, začali Němci, ze svých už tak dost poničených pozic, vybíhat a ukazovat směrem ke svým pozicím. Přivolaný překladatel se od jednoho dezertéra dozvěděl, že je napadají jejich vlastní ranění. V pozdějších výpovědích bylo doplněno, že zajatí Němci mluvili o mrtvých, které přenášeli na jedno místo. Někteří z těch, které pokládali za mrtvé, znova ožili a začali je napadat. Němci počali ve zmatku opouštět své pozice a houfně se vzdávat Sovětům.
(…)
Jelikož byly rebelující jednotky sevřeny v kruhu, nebylo tudíž možné, aby nakažení němci opustili obklíčení. Maršál Koněv ihned svolal poradu na níž ohlásil okamžitou likvidaci ,,pomatených,, němců jak je sám nazval. Kolem páté hodiny ranní, byly utvořeny skupinky po deseti vojácích v doprovodu jednoho němce, který skupinku vedl na místa, kde se vyskytovali oni ,,pomatení,, němci.
(…)
V dopoledních hodinách byly mezi Němci nahlášeny případy vysoké horečky. Podle lékařských zpráv horečka přesahovala čtyřiceti stupňové teploty. Všichni tito byli přesunuti do tří stanů, kde se o ně starali sovětští lékaři.
Výpověď jednoho z lékařů:
,Horečka se nadala ničím srazit. Asi po půl hodině tři nemocní zemřeli. Byli prokazatelně mrtví a to potvrdili i další dva lékaři ,kteří zde byli přítomni. Ale za pár minut jeden z nich otevřel oči a začal chrčet. Chytil druhého doktora za ruku a kousnul ho. Přítomný voják toho Němce udeřil pažbou pušky do obličeje. Za normálních okolností by byl člověk omráčen, ale v tomto případě ne. Museli ho zastřelit.
Je to historka jako z hororu a já nepochybuju o tom, že je na tom leccos přikrášleno. Pokoušel jsem se spojit s autorem článku, ale neuspěl jsem. Oslovil jsem Josefa Velfla, odborníka na konec války na Příbramsku. V textu našel i některé své texty, bez citace. Článek prý obsahuje hodně faktografických chyb a nesmyslů.
Vymyslel si autor úplně všechno a nekomunikuje kvůli tomu, že nechce aby šťouravý novinář jeho mystifikaci odhalil? V tom případě to vymyslel moc pěkně a pěkně se to čte. Anebo prostě nezafungovala komunikace a moje zpráva, zaslaná před profil na signaly.cz prostě nedošla k autorovi?
Celé se mi to nechce hodit za hlavu. Je to nejen kvůli tomu, jak zajímavě znějící příběh to je. Podivné výzkumy totiž za války probíhaly na obou stranách fronty. Nelze tak vyloučit, že náboje s jakousi drogou, jejíž účinky se nějakým způsobem vymkly z rukou, Rusové vyvíjeli. Na německé straně probíhal obdobný výzkum, při kterém se Němci pokoušeli vytvořit neohrožené válečníky bez pudu sebezáchovy. Tento výzkum probíhal podle několika indicií i na hradě Houska. Mohl to být právě důvod, že se právě tato jednotka několik dní po kapitulaci odmítala vzdát? Pokud vás k tomu něco napadne, dejte mi prosím vědět.
Autor: Jaroslav Mareš
