Na začátku prázdnin 1987 zemřeli ve skalách u Hřenska tři mladí lidé. I po víc než třech desítkách let trvá státní zástupce na nesmyslné teorii, jak se to stalo.
Podivný případ začíná 28. červen 1987. Pavel, Petr a Lenka se vydávají na tremp do hřenských skal. O den později je jako poslední vidí hlídač z Pravčické brány, kterému nezaplatili vstupné. Ten den večer přijdou o život. Než najdou jejich ostatky, trvá to tři měsíce.
Vyšetřování tehdejší Veřejné bezpečnosti směřuje mezi trampy a kriminalisté odvádějí skutečně mravenčí práci. Jediným pozitivním výsledkem je, že se teorii o zločinu mezi takzvanou „závadovou mládeží“ podařilo vyloučit. Dodnes je pochybné, zda případ měli kriminalisté v úmyslu vysvětlit.
Vyšetřování opominulo klíčové důkazy a vedlo do ztracena. Nakonec je řečeno, že mladé zabil kulový blesk. A také je svázal, pohřbil a zakryl větví…
Mrtví na skalním ostrohu
Pojďme si říct, jaké jsou okolnosti případu: Pavel a Petr leželi vedle sebe na skalním ostrohu, zakryti větví, kterou sem přinesl někdo z desítky metrů vzdáleného stromu. Petr byl svázaný provazem, uvázaným do takzvané francouzské vrcholové smyčky. Těla se podařilo najít, když se jedna z lebek oddělila od těla a skutálela se do údolí.
Lenka byla pohřbena o několik desítek metrů výše ve slepé skalní průrvě. Vzhledem k tomu, že se nedochovaly měkké tkáně, nebylo možné určit příčinu smrti. Přicházejí tak v úvahu typy usmrcení, které nezanechávají stopy na skeletu. Udušení, bodnutí do měkkých tkání s následným vykrvácením…
Případ provázejí velmi podezřelé okolnosti. Když se našla jedna z lebek, druhá ležela v čerstvém lejně asi o dva metry dál. Pracovníci UDV v devadesátých letech dělali vyšetřovací pokus, zda se lebky mohou z ostrohu skutálet právě na toto místo místo. Neskutálely se tam ani jednou. Spíš to vypadá, že byl někdo vyrušen při uklízení na místě činu a lebky ve spěchu odložil. Anebo je na místo dal schválně, aby se na ostatky konečně přišlo.
Oním údolím vede stará pašerácká stezka do Německa, je to prakticky jediná cesta, kudy se v dlouhém úseku hranic lze dostat ke hraničním kamenům. Je to navíc cesta, kterou používali pohraničníci při výkonu služby, když si krátili cestu mezi jednotlivými body výkonu služby. Po spáchání zločinu jim nadřízení změnili trasy tak, aby tudy nechodili.
Pachatel se vrací místo činu …a uklízí
Při nálezu ostatků se ukázalo, že někdo se snažil zakrývat stopy. Jeden z batohů zaházel natrhaným kapradím. Naházené kapradí bylo rozhodně mladší než tři měsíce. Přestože místo činu prohledával detektor kovů, po dalších dvou letech na něm našli brýle jedné z obětí. Vypadaly jako přinesené. Uklízel tu někdo, anebo sem někdo vyšetřovatele naopak naváděl, aby na případ upozornil? Anebo je pravda obojí a zatímco se někdo snažil vše odklidit, někdo jiný chtěl přimět zodpovědné k vyšetřování?
Na případu je pozoruhodná úzkostlivá snaha neprověřit stopy, které by mohly vést ke skutečnému pachateli. V případě je hned několik nesmyslných vysvětlení, která při bližším pohledu neobstojí. Lenka byla pohřbena ve skalní průrvě. Vyšetřovatel se spokojil s tím, že ve skalní průrvě zemřela a během ji měsíců ji samovolně pokryla vrstva písku. Jenže slepá průrva je až na samém vrcholu skal a písek se neměl kde vzít.
Spis plný nesmyslných vysvětlení
Vyšetřování dodnes připouští variantu, že trampové se mohli pohádat a povraždit mezi sebou. Jenže jestli jeden z nich vraždil, lehnul by si potom ke své oběti a přikryl se větví? Nebo se odešel pohřbít? Další dodnes připouštěnou variantou je otrava houbami. Jde o stejný nesmysl. Úder kulového blesku je nesmysl ještě větší. Stopy přepětí by se našly na hodinkách, které měli chlapci na rukou. Jedny, mechanické, stačilo po nálezu jenom natáhnout. V těch digitálních stačilo jen vyměnit baterii. Blesk trampy nezasáhl. Ani běžný, ani kulový.
Když případ po revoluci vyšetřovalo ÚDV, postěžoval vyšetřovatel si v dochovaných spisech, že s tak špatnou spoluprací ostatních policejních složek se ještě nesetkal. Když v případu pokročil ke skutečně zajímavým okolnostem, krajské státní zastupitelství případ ÚDV odebralo a předalo na kraj, který neprovedl ani kroky navržené samotným ÚDV a případ potichu odložil.
Kam směřují dosavadní stopy? Dlouho se zdálo, že pachatele je třeba hledat mezi pohraničníky. Místní obyvatelé podezírali jednoho konkrétního a podezírali ho ze sexuálních napadení. Jenže vzhledem k nálezu Lenčiných ostatků je sexuální útok na ni takřka vyloučen.
Stopa vojenské rozvědky
Z místa činu se beze stopy ztratil jeden z fotoaparátů. Na místě byl v té době spatřen služební vůz karlovarské vojenské kontrarozvědky. Stejný vůz, který prošel jiným nevyřešeným případem té doby, a sice sérií výbuchů před krajskými a okresními sekretariáty KSČ. Vyšetřování probíhalo ještě v 90. letech v přísném utajení. Vyšetřovatelé se ještě po revoluci báli o život.
V osmdesátých letech probíhal ve vojenském prostoru Doupov utajený výcvik teroristických skupin pod vedením KGB. Cvičily se především syrské a kubánské jednotky. Tyto jednotky musely procházet přes zelenou hranici. Jedním z takových míst byl i prostor Hřenska. Na nedalekém zámku v Děčíně byla navíc kasárna sovětské armády. Když se takový přesun připravoval, pohraničníci na obou stranách dostali pokyn stáhnout hlídky. Tato akce se v sedmdesátých letech spouštěla pod kódovým označením diamant.
Ve hře je tedy i varianta, že trojice trampů jednoduše spatřila něco, co neměla. Způsob jejich smrti odpovídá. Zmizení jednoho z fotoaparátů tomu rovněž nasvědčuje. Stále ovšem není jasné, zda by mladé lidi v takovém případě zavraždil někdo z přesouvaných a pohraničníci dostali jen pokyn „uklidit,“ anebo měli přecházející příliš na spěch a na pohraničnících zůstala celá špinavá práce.
Spisem porevoluční ÚDV prochází i agent „Falkman,“ jinak náčelník 37. odboru SNB. Vlastním jménem Karel Platl, narozený v roce 1948 v Podbořanech. Nadějný straník, ještě v roce 1989 oddaný komunista nebyl o pár měsíců při očistě bezpečnostních sborů propuštěn, ale udělal ještě velmi dobrou kariéru.
O té kariéře nelze nic bližšího říct, protože údaje z osobních spisů jsou přístupné jen do 1.1.1990. Nicméně samotné množství řádků, které na ABS v osobním spise ze zákona začernili, nasvědčuje tomu, že jeho kariéra stoupala dál.
Matka jedné z obětí, Eva Havlová, získala rozpis hlídek v onen osudný den. Na nejbližším bodu výkonu služby byl v době, kdy trampové zemřeli, pohraničník. Tvrdil, že nikoho neviděl. Znalci místa ovšem tvrdí, že z tamějšího bodu výkonu služby tři trampy ve skalách nevidět nešlo…
Autor: Jaroslav Mareš
Zdroje: ABS ČR, ÚDV
