Nepovedený teror v Plzni: Když zloději ukradli teroristům bombu

Nástražný mechanismus v černé folii, nalezený na místě činu. Se souhlasem ABS ČR

V noci z 1. na 2. dubna 1987 se měla u objektu tehdejší plzeňské SNB uskutečnit exploze nástražného výbušného systému. Bomba nakonec nevybuchla. Namísto teroristického činu se v noční Plzni odehrála groteska.

V sérii výbuchů, které se odehrály mezi lety 1986 a 1986 před stranickými sídly komunistů v krajských a okresních městech, je jedna, která se všem ostatním značně vymykala. Nálož, nastražená v tehdejší Sirkové, dnes Ukrajinské ulici, nevybouchla a vyšetřovatelům tak poskytla mnoho důležitých stop. Tyto stopy však nedokázali či nesměli využít k nalezení pachatele. Vyšetřovatelé také dlouhou dobu spekulovali, zda nálož nevybuchla úmyslně, nebo omylem.

Výbuch měl být ve tři

Igelitovou tašku se 20 kilogramy průmyslové trhaviny Gelamon, původem z NDR, a dřevotřískovou deskou s budíkem a roznětkou, našli dělníci 2. dubna ráno. Nálož byla připravena k odpálení. Jen nebyl natažený budík. Podle jiných částí vyšetřovacího spisu měl budík strženou hnací pružinu.

Ve vyšetřovacím spisu se následně kriminalisté dohadují, zda šlo o úmysl. Úmyslnému neodpálení ovšem neodpovídá skutečnost, že po plzeňském případu si neznámý pachatel dal rok a půl pauzu, než položil další nálož, zatímco v mezi ostatními případy byl časový rozestup půl roku. Pachatel evidentně čekal, zda se mu kriminalisté dostanou na stopu. Šanci totiž měli – v nástražném mechanismu byly nalezeny krevní stopy a několik plavých vlasů.

Celkové zhodnocení dostupných informací ukazuje spíše na to, že pachatel bombu odpálit chtěl. Oproti ostatním výbuchům, které byly načasované na noc, mělo k explozi v Plzni dojít za bílého dne. Svědčí o tom záznam o nalezení výbušniny.

Dne 2. 4. 1987 v 09.15 hod. oznámil pracovník NP SSŽ Michal AYER, pracující na demolici v Sirkové ulici, že nalezl v demontovaných ojetých pneumatikách 4 balíčky, o kterých se domnívá, že jde o trhavinu. Bylo zjištěno, že se zde nachází časový odpalovací mechanismu s trhavinou GELAMON 30-351.

Časový mechanismus byl proveden pomocí budíku značky PRIM B-71, zakl. 485, s plochou baterií 4,5 V a rozbuškou DeM-S. Spolu s trhavinou o hmotnosti 19,465 kg. Vše bylo zabaleno v černé PVC folii. Budík byl v „chodu“, ukazoval přesný, reálný čas (v době rozbalení) a byl nastaven na sepnutí kontaktu v 15.00 hod. Všechny věci zajištěné na místě nálezu převzala k dalšímu zkoumání skupina z KÚ VB Praha.

Čtěte dále:  Nejničivější vlna v dějinách lidstva: Smetením měst to jen začalo

Výbušnina podle tohoto úředního záznamu měla explodovat. Pachatelé se výbušninu rozhodli instalovat v noci. Spatřil je při tom svědek.

Detail nástražného mechanismu s budíkem a baterií. Se souhlasem ABS ČR

Vyrušení pachatelé

Přesně týden po nálezu nálože se vyšetřovatelům ozval svědek, který podle všeho spatřil pachatele.

Dne 7. 4. 1987 v 15.00 hod. byl učiněn na operační středisko KS SNB Plzeň telefonický oznam, v němž oznamovatel (muž) uvedl, že dne 2. 4. 1987 kolem 03,00 hod. přijel z Prahy Š 1203 se svými známými, u plzeňské restaurace vystupoval a vykládal z vozu věci. To vše asi cca 20 minut.

V Sirkové ulici zaregistroval FIAT MIRAFIORI, cihlové nebo tmavočervené barvy s plzeňskou SPZ

s čísly 35-53 nebo obráceně. U vozu se pohybovali dva muži cca 35 let. Oznamovatel uvedl, že se domníval, že opravují auto, snad kolo, protože se pohybovali kolem kufru a zadní části auta.

Dále operačnímu sdělil, že jeho společníci neví, že volal na SNB a že se jich na záležitost s FIATEM ještě poptá. Z oznamu není zřejmé, zda bude ještě volat. Vše je zaregistrované na MG. U muže nebyla snaha rozhovor krátit.

Podle spisu se oznamovatel už neozval.

„Amatér“ vyškolil profesionála

Podezřelé vozidlo Fiat Mirafiori té noci chtěla zkontrolovat i motorizovaná hlídka SNB, když projíždělo městem. Automobil se pokusil ujet.

Dne 2. 4. 1987 cca v 01,00 hod. oznámila hlídka PMJ (policejní motorizované jednotky, pozn. aut.), že pronásleduje FIAT MIRAFIORI 131 (nahrána celá relace). Uvedla, že FIAT uniká. Byli dotazováni další PMJ, zda nepotřebují pomoc. Po chvíli odpověděli, že jsou za ním, že pomoc nepotřebují.

Zastavit unikajícího řidiče byl rutinní úkon, na který byli tehdejší příslušníci SNB běžně školeni. Jenže v řidiči Fiatu se ukázal být profík, který se hlídkou SNB zastavit nenechá.

Čtěte dále:  Odhalení vraha Otylie Vranské: Co všechno přiznal fantom ulice, český Jack Rozparovač

Cca po 6 minutách hlídka pronásledující FIAT oznámila, že havarovala do zábradlí z důvodu, že při předjíždění FIATU tento na ně najížděl. Ke kontaktu mezi vozidly nedošlo. Škoda na voze PMJ je 35 000 Kčs. Hlídka nezaregistrovala SPZ?

Vytlačit ze silnice policejní hlídku tak, že ani nedojde k fyzickému kontaktu mezi auty vyžaduje výcvik. Je ovšem poněkud zvláštní, že hlídka nezaznamenala SPZ. Je tady ještě jedno možné vysvětlení – hlídka unikající automobil zastavila a jeho posádka hlídce „vysvětlila“, že by bylo dobré, aby havarovala do zábradlí a SPZ nezaznamenala.

Všimněme si ještě jedné věci – hlídka pronásledovala Fiat v jednu hodinu ráno. Svědek si všimnul podezřelého vozu až kolem třetí. Buď se svědek mýlil v čase, anebo posádka Fiatu měla svou práci teprve před sebou.

K explozi bylo připraveno 20 kilogramů trhaviny Gelamon. Se souhlasem ABS ČR.

Tajemný modrý Mercedes a vyšetřování-nevyšetřování

Na místě se ovšem pohybovalo podezřelých automobilů daleko víc. Mezi nimi byl i modrý Mercedes, později identifikovaný jako automobil karlovarské vojenské kontrarozvědky.

Dne 1. 4. 1987 v odpoledních hodinách byl v Plzni zaregistrován Mercedes 300 modrý, mající modrožlutou SPZ, začínající ABB. Prověrkou v Praze – výstup z počítače – bylo zjištěno, že Mercedes 300 modré barvy s SPZ začínající ABB neexistuje.

Modrý Mercedes byl následně spatřen i v místě bydliště jednoho ze střelmistrů, které Veřejná bezpečnost prověřovala v rámci celorepublikové pátrací akce. Přestože tehdejší vyšetřovatelé měli po incidentu v Plzni v ruce velmi slibné stopy – krevní stopy na odpalovacím mechanismu, několik vlasů,  modrý Mercedes typu, kterých nebylo v té době v ČSSR mnoho, tmavočerný Fiat Mirafiori, kterých bylo ještě méně, žádnou z těchto stop nevyužila. Mercedes ani Fiat nikdy nehledala a biologické stopy se z Kriminalistického ústavu ztratily kolem roku 1990. Toto chování je ovšem za všemi hranicemi uvěřitelné ignorance. Spíše se lze domnívat, že tehdejší Veřejná bezpečnost dostala pokyn případ nevyšetřit.

Čtěte dále:  Nové dokumenty k Richardu: Obří podzemní jaderné smetiště

Groteska se zloději

Podivné události dubnového rána, přestože o nich totalitní komunistická moc veřejnost neinformovala, se přesto mezi obyvatele města dostaly. A dostaly se mezi lidi docela zajímavou formou. Jedno z vyprávění mi nedávno poslal jeden z místních archivářů.

V souvislosti s nedokonaným plzeňským případem si vzpomínám na líčení kolegy archiváře PhDr. Ing. Ivana Martinovského (1937-2015), které v době případu kolovalo po Plzni.

Plán pachatele zhatila nečekaná náhoda. Pachatel z nějakého důvodu umístil kufřík s náloží do stavební buňky na staveništi s dosud neiniciovaným budíkem a vyčkával v okolí. Tehdy mu do plánu nečekaně zasáhl plzeňský Rom, který na staveniště přijel s multikárou krást. Naložil pár pytlů cementu, nějaké pneumatiky a kufřík s náloží, který náhodou objevil ve stavební buňce. Kufřík se mu líbil a uložil ho na fůru k ostatním věcem. Vzápětí odjel do svého bydliště na okraji Plzně.

Pachatel telefonoval na tísňovou linku, kam oznámil, že na multikáře se převáží výbušnina. Než přijela policie, Rom vyložil kradené věci na dvoře svého domku a s multikárou odejel na jiné staveniště pokračovat v kradení.

O přesnosti této historky je možné pochybovat, například záznam o telefonátu na tísňovou linku by se měl uchovat, tedy pokud se nestal předmětem následného utajení, ale to by se jím stal i záznam o pronásledování Fiatu a spatření Mercedesu. V tomto bodě se spíše zdá, že je to celé nafouknuté, nicméně nezamýšlených dějů mohlo v Plzni proběhnout daleko více.

Pátrání pokračuje…

autor: Jaroslav Mareš

zdroje: ABS ČR


Comments are closed.