O tom, že v Praze nebude postavena podpovrchová tramvaj, se rozhodlo až když se stavěla. Realizovaný projekt proto bylo třeba co nejrychleji upravit na podzemní dráhu.
Dnes postavená síť linek v centru města vychází z původní varianty A, která byla jednou z několika variant, posuzovaných v roce 1968. Kromě ní se ale hledala ještě lepší řešení. Hlavní záměr spočíval v tom zrušit v centru města co nejvíce tramvajových tratí a nahradit je právě podzemní dráhou. Varianta A ale nabízela příliš málo stanic v centru.
Varianta B – hrátky s odbočujícím „béčkem“
Varianta B měla v několika podvariantách řešit dodnes nedořešený problém a úzké hrdlo pražské hromadné dopravy – tangentní spojení mimo centrum města v ode Ječné ulice. Zatímco ve variantě A se počítalo s větvením do Vršovic a na Vinohrady, varianta B počítala s rozdělením těchto tras na dvě a s vedením jedné z nich na Karlovo náměstí.
A tak varianta B1 počítala se začátkem trasy D na přestupu s trasou B na Karově náměstí, přestupem na linku C na I.P. Pavlova a na linku A na Náměstí Míru. Druhá podvarianta přišla s myšlenou déčko prodloužit severněji na Perštýn a béčko posunout severněji a trasu A trochu zatočit, aby se s trasou C nekřížila u Muzea, ale na Hlavním nádraží.
Nejdivočejší varianta z hlediska rozdílu oproti dnešku je varianta B3. Trada D tvoří v centru oblouk, když vede z Vinohrad na Karlovo náměstí a dále přibližně v trase dnešního béčka do Karlína. Béčko je oproti tomu vedeno na Hlavní nádraží, kde je ukončeno s vidinou prodloužení na Žižkov. Kámen na kameni nezůstal ani u linky A. Podobně jako v předchozí variantě vede z Vršovic přes Náměstí Míru, Hlavní nádraží a Náměstí republiky pod revoluční třídou a poté do Dejvic.
Varianta E – nevyhlášený vítěz
Pozoruhodné řešení, které bylo vybráno jako nejvýhodnější, byla ovšem dopracovaná varianta E. Trasa D je při ní vedena stejně jako u varianty B 3, tedy Vinohrady – Náměstí Míru – I.P. Pavlova – Karlovo náměstí – Perštýn – Náměstí republiky – Florenc a Karlín.
Zásadní změna je u trasy C – přichází do centra t jihu a za Hlavním nádražím se stáčí na Náměstí republiky a pod Revoluční do Dejvic. Trasa ze Smíchova se stáčí do centra až na Újezdě, přes Perštýn vede na Hlavní nádraží a pokračuje do Holešovic.
Tato varianta se ukázala jako nejlepší z hlediska obsluhy. Nerealizovaná zůstala patrně kvůli tomu, že by se muselo rychle vyprojektovat pokračování z Hlavního nádraží na Náměstí republiky, což by patrně znamenalo zdržení.
Zajímavé je, že všechny tyto varianty počítaly s využitím Negrelliho viaduktu, čímž by se ušetřilo mnoho prostředků. Stejně tak stanice na Florenci měla být ve všech variantách v jednom prostoru, do něhož by zaúsťovaly všechny čtyři koleje, což by jednak zrychlilo přestup a také umožnilo plynulý přejezd souprav mezi trasami. S tímto řešením se počítalo v různých variantách i u dalších přestupních stanic.
1969-nové nápady
Dohady o tom, jak obsloužit centrum města, ale pokračovaly. V roce 1969 sice už bylo jasné, že první úsek linky A bude postaven jak je nyní, nápady na doplnění centra čtvrtou trasou pokračovaly. Dále se pracovalo s variantou B. Do podrobnějšího rozpracování se dostaly varianty B11 až B15.
A tak zatímco varianta B 11 počítala se zachováním bumerangu v centru města z varianty E a rozdvojením na Karlově náměstí, varianta B12 obohacuje linky jak je známe dnes o trasu z Vinohrad na Karlovo Náměstí a na Újezd a pod Malou stranou a Dejvicemi až do Bohnic. Ještě než se v plánech objevila Trasa D v dnes budované podobě, objevila se ve variantě B15 jako trasa vedoucí z Modřan na Karlovo náměstí, dále na I.P.Pavliva, Náměstí Míru a na Vinohrady.
V 80. letech se ještě objevují plány na výhledové postavení okružní trasy kolem širšího centra.
autor: Jaroslav Mareš
zdroj a poděkování: Oddělení archivu DP. hl.m. Prahy
Minulý díl: Jak měla vypadat podpovrchová tramvaj a kudy měly vést podzemní tunely jen pro autobusy.
